Režie:
František ČápKamera:
Karel DeglHudba:
Otakar JeremiášHrají:
Zdeněk Štěpánek, Jiřina Štěpničková, Nataša Tanská, Miroslav Červený, Terezie Brzková, Jan Pivec, František Kovářík, Míla Pačová, František Roland (více)Obsahy(1)
Věčný příběh manželské lásky, důvěry a zrady... Na pozadí atraktivního divadelního prostředí se odehrává příběh věkově nesourodého manželského páru. Jejich soužití je však šťastné, oba lpí na dětech a zdá se, že jim nic neschází. Mladá žena se však ve slabé chvíli dopustí nevěry. Manželova chorobná žárlivost propuká při představení Shakespearova Othella… Příběh o lásce a nevěře natočil podle námětu Josefa Rovenského známý český režisér František Čáp. Ten začal pracovat jako elév v Lucerna-filmu počátkem 30. let, od roku 1935 spolupracoval jako scenárista s předními režiséry – Hugo Haasem, Otakarem Vávrou a Martinem Fričem. Svůj režijní debut – Ohnivé léto – natočil v roce 1939. Premiéra Preludia se konala v prosinci 1941. V tomto roce to byl po filmu Noční motýl a Jan Cimbura již třetí jeho snímek, který se s pouhým měsíčním odstupem dostal do kin. Františku Čápovi se v něm podařilo mistrně zachytit duševní stavy hlavních hrdinů, které virtuózně zahráli Zdeněk Štěpánek a Jiřina Štěpničková. Roli jejich dcery dostala nadaná, tehdy dvanáctiletá, Nataša Tanská. Hudbu pro film napsal významný český skladatel Otakar Jeremiáš. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Velice dobrý protektorátní film s perfektně civilní Jiřinou Stěpničkovou a jako vždy silně divadelním Zdeňkem Štěpánkem, kteří hrají utrápenou manželskou dvojici. On podléhá anonymu z řad svých pavlačových sousedek a ona málem dopustí rozvod a rozdělení jejich dvou dětí do samostatných domácností. Její matku hraje Terezie Brzková a její dceru Nataša Tanská, takže tu najdeme i silné dozvuky režisérovy práce na Babičce. Syna hraje Miroslav Červený, o tom se nám zatím nepodařilo mnoho vypátrat. Celé panoptikum komorního dramatu pak už jen doplňuje spolupracovník Štěpánka Jan Pivec a z hereckého ansáblu divadla pak vyčnívá skutečně kvalitní Otto Rubík. Všechny ostatní role mají v maximálně negativistickému duchu na starosti osvědčené epizodkářky a epizodáři. Ráda sleduji kontrastní filmy Jiřiny Štěpničkové, tu za selského prostředí, tu z pražského a vždycky v nich najdu zalíbení, jen to párování se Štěpánkem se mi nezdá vyloženě nejšťastnější. Ovšem stejně jako Vlasta Burian nebo Sophia Loren, i Jiřina Štěpničková patřila mezi herce s naprosto odzbrojujícím hereckým umem, který ostatní postavy potřebuje jen jako odrazový můstek pro vlastní hru. Film vytvořený podle námětu Josefa Rovenského tedy považuji ze jeden z těch šťastnějších v první polovině protektorátu a nemám důvod se divit době jeho realizace, protože čtyři léta jsou tak akorát. ()
Základním pravidlem při psaní obsahů na databázi je neprokládat obsah vlastními pocity z filmu či dokonce konkrétními závěry. Toto pravidlo by rozhodně neuškodilo aplikovat i na oficiální texty distributorů. Brilantní manželské drámo, se zdánlivě tuctovým tématem, je pojato s takovou citlivostí, že není možné považovat výsledek za nepřesvědčivý. I v době, kdy se nám pokoušejí komerční televize uměle nastínit rodinný vztah 21.století, je možné se ponořit do opravdové a silné atmosféry činžovního soužití, rodinného rozkolu i ztráty manželské důvěry. Veřejné tajemství se již nešeptá, ale dostává konkrétní podobu, protože zájem o situaci v rodinně mají bohužel a především ti druzí, vyzbrojeni falší a povrchností. Přichází nekompromisní upřímnost, kterou nelze již déle skrývat. Dobrovolné přiznání i přijetí důsledku. Ženu rekvizitářovu stíhá osud Desdemony, onu hru řídí už jen rekvizitář, jenž je vystaven před zásadní rozhodnutí. Vůle odpuštění visí ve vzduchu, záleží jen, jestli neulétne. Naprosto excelentní dvojice manželská i dětská, ponurá všeříkající hudba a velmi silné okamžiky. ()
František Čáp po nechal výraznou stopu v československé kinematografii. Troufám si tvrdit, že byly mnohem výraznější, než jeho stopa balkánská. Měl vynikající vkus na výběr námětu i kameramanů. Osobně ho mám nejvíc spojeného se závažnějšími tématy s vynikajícím zpracováním postav, ale v zahraničí dokázal, že mu jdou i jiné žánry. Téma Preludia je nadčasové, zpracování originální, výsledek je silný divácký zážitek. ()
Něco málo o vině a trestu ... přičemž psychologie a vnitřní pohnutky hlavních i vedlejších postav, stejně jako konstrukce, napětí a dynamika zápletky jsou nad očekávání dobře zvládnuté. Snad se filmaři kromě vlastních zkušeností, znalostí a dovedností řídili také intuicí, která, řekla bych, stojí u zrodu každého dobrého příběhu. ()
Nevěra by tu byla, ale nevíme o ní zhola nic, ač i nevěra může mít tisíce podob. Neviditelný milenec neustále slibuje, že toho nenechá a bude vdanou ženu pronásledovat, ale kde nic tu nic, asi proto, že milenec a jeho chování není v nevěřě vůbec důležitý?! Není proto také vůbec jasné, zda to milenec vzdal, tzn. zda nevěra skončila nebo nikoli?! Úmorné rádobypsychologické drámo, kde se psychologie postav scvrkla na utrápené obličeje, slzy a lezení od ničeho k ničemu. Kladem celé této mrtvolnosti je, pravděpodobně nezávisle na tvůrcích, že ukazuje absenci komunikace mezi manželi, která je ale nezbytná pro řešení situace. Utrápený manžel vidí východisko jen v jediném, v tom nejbolavějším řešení, než se skrze slovní pomoc svých přátel dokope k tomu, že je nutné umět odpouštět. Štěpničkovou nemusím a sledovat ji v roli "nevím, jestli jsem jalová nebo březí" je úplná katastrofa. Civilní role Štěpánkovi absolutně nesednou a už vůbec ne role chcípáčků, to je pan herec z úplně jiného těsta - a lze to vidět/ vychutnat si i zde v oné několikavteřinové proměně v Othella = výstup, který diváka udeří jako blesk, herecká světová extratřída! ... Za Othella a dojemné scény s Brzkovou a Tánskou jedna hvězda. ()
Reklama