Preludium

Zmiňovat na tehdejší dobu nezvykle civilní herecké výkony snad ani nemá cenu. Zmínit novátorskou kameru, která se může směle postavit před současné nejmodernější pojetí, už cenu má. A hlavně by bylo vhodné si říci něco o filmu samém. Příběh sám není běžná prvorepubliková červená knihovna, jedná se o skutečné psychologické drama o vině a odpuštění. A k tomu všemu se přidávají naprosto důvěryhodné dialogy, ve filmu se nemluví spisovně, což patří k mimořádným zážitkům i v kontextu následujícího půlstoletí. (21.12.2013)

Režisérovi F. Čápovi přicházím čím dál, tím více na chuť. Preludium je další z jeho psychologicky laděných dramat, ve kterých si on přímo liboval. Dokázal precizně ukázat a vytyčit povahové rysy člověka, ukázal jak jedná ve vypjatých situacích (zde konkrétně v případě provalené nevěry či nedůvěry, chcete-li). Většina jeho filmů je něčím určitým propojena. Atmosféra nočního baru nás zavádí k "Nočnímu motýlu", výběr herců k o rok starší "Babičce" (Štěpničková - Viktorka, Tánská - Barunka, Brzková - babička), dramatické osudy k "Ohnivému létu", podrobná psychologie postav k "Děvčica z Beskyd" a "Tanečnice" no a posléze podmanivá hudba ke "Znamení kotvy". Je veliká škoda, že musel Čáp tak včas ukončit českou kariéru a emigrovat, myslím, že by nás jinak čekala hromada skvělých filmů (i za cenu natáčení v omezených budovatelských podmínkách). Největší škoda je pak nerealizovaného filmu "Křižovatka", který alespoň podle zpravodaje týdeníku Kinorevue sliboval velmi pěknou podívanou se skvělými herci. Ale zpět k Preludiu. Zaujme Štěpničková, která svůj herecký um dokáže prosadit především za Protektorátu (ani v době První republiky, ani po válce už není tak výtečná), potěší Tánská - na dětskou herečku vyspělá, svůj standard podává Štěpánek, a rovněž perfektní v rolích pavlačových drben jsou Skrbková a démonická Steimarová (jejího záporného charisma se mělo v českém filmu více využít). Po tomto filmu se budu zase více soustředit na Čápa... (08.10.2013)

Něco málo o vině a trestu ... přičemž psychologie a vnitřní pohnutky hlavních i vedlejších postav, stejně jako konstrukce, napětí a dynamika zápletky jsou nad očekávání dobře zvládnuté. Snad se filmaři kromě vlastních zkušeností, znalostí a dovedností řídili také intuicí, která, řekla bych, stojí u zrodu každého dobrého příběhu. (16.06.2022)

Když v listopadu 1937 zemřel náhle a nečekaně režisér, scénárista i herec Josef Rovenský, ztratil v něm český film jednoho ze svých nejvěrnějších a nejlepších synů. Smrt jej zastihla uprostřed činorodé práce, žel nedokončené. Cestovatel a novinář Antonín Jaroslav Urban (1899 – 1962) býval blízkým přítelem Rovenského a ve složitém pomnichovském období, kdy se jen stěží mohl prosadit ve své původní profesi, se načas vrátil k filmu a filmovým scénářům. Rovenského šuplík naštěstí nezůstal prázdný a drama manželské nevěry slibovalo leccos zajímavého a mimořádného. Režie byla svěřena Františku Čápovi, který se po předchozích úspěšných filmech a také zásluhou úzkých osobních kontaktů s majitelem Lucernafilmu Milošem Havlem zařadil mezi privilegované osobnosti protektorátní kultury. Příběh opravdového odpuštění mezi mužem a ženou nemohl být svěřen vyumělkovaným hvězdám, jejichž manýry by mohly ohrozit celkové pojetí filmu, a proto Čáp do hlavních rolí obsadil Jiřinu Štěpničkovou a Zdeňka Štěpánka, herce, kteří se mezitím vypracovali v dokonalé profesionály na jevišti i před kamerou. Nadčasové, moderní dílo, vybavené tím nejlepším, čím tehdy barrandovské a hostivařské ateliéry disponovaly, patří k vzácným okamžikům absolutní umělecké vyváženosti. (07.04.2009)

František Čáp po nechal výraznou stopu v československé kinematografii. Troufám si tvrdit, že byly mnohem výraznější, než jeho stopa balkánská. Měl vynikající vkus na výběr námětu i kameramanů. Osobně ho mám nejvíc spojeného se závažnějšími tématy s vynikajícím zpracováním postav, ale v zahraničí dokázal, že mu jdou i jiné žánry. Téma Preludia je nadčasové, zpracování originální, výsledek je silný divácký zážitek. (29.07.2019)