The Dancing Girl
Režie:
František ČápScénář:
Jan WenigKamera:
Ferdinand PečenkaHrají:
Marie Glázrová, Jiřina Štěpničková, Růžena Nasková, Terezie Brzková, Eduard Kohout, Karel Höger, Gustav Nezval, Vlasta Fabianová, Jelizaveta Nikolská (více)Obsahy(1)
Romantické kostýmní příběhy jsou vyhledávány mnoha diváky, zejména ženským publikem. U nás tento žánr neměl velkou tradici, zejména pro značnou finanční náročnost. Přesto však v době protektorátu byly natočeny tři nejznámější – Noční motýl, Maskovaná milenka a Tanečnice. Byly důkazem, že česká kinematografie i ve ztížených technických a ekonomických podmínkách je schopna vytvořit divácky přitažlivý a přitom technicky a řemeslně mimořádně náročný film, který divákům přinášel dvě hodiny zapomenutí na realitu života v okupované zemi. Film Tanečnice natočil František Čáp v roce 1943. Příběh o ženě, která v honbě za světovým úspěchem odsunula svůj rodinný život na poslední místo, inspiroval klasika české kameramanské školy Ferdinanda Pečenku k vytvoření znamenitých obrazů v degasovském stylu, protagonistku a představitelku titulní role Clo Marii Glázrovou pak k velké herecké kreaci s množstvím psychologických odstínů. Stejně tak diváky zaujal i Karel Höger, který vytvořil dvojroli Saši Holberga a Arense, dívčiny milence. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Mohlo by se zdát, že secesní kostýmní melodrama zasazené do poněkud imaginárního časoprostoru bylo únikovým žánrem v době protektorátu, z něčeho takového ale nelze podezřívat Františka Čápa, který si na podobně koncipovaných filmech (Noční motýl) vybudoval svou pověst. V sousedství nádherné Marie Glázrové se jeví jako šedá myška Jiřina Štěpničková, i když je jasné, že děvče s úkolem sebeobětování, zavržení společností a vypití poháru hořkosti až do dna nemohlo být oslňující krasavicí. Růžena Nasková standardně dobrá, i když trochu divadelní. Pánové lehce bez šťávy (vyznání lásky Gustava Nezvala v kočáře bylo nejen košaté, ale i trapně dlouhé). Ve víceméně epizodním výstupu mě moc bavila sviňsky zákeřná princezna Marie Luisa v podání Vlasty Fabianové. Vzhledem k době vzniku překvapivě solidní výprava. Tanečnice je z válečných let rozhodně jeden z nejlepších českých filmů. ()
Jedno z nefrekventovanější literárních témat: dát přednost profesnímu životu (ať už se po tím rozumí skutečné či domnělé hodnoty) či běžnému životu, spočívajícímu v narození, rozmnožení a zemření. Pod profesním životem se rozumí dřina a odříkání, a nakonec úspěch (i v případě, že přijde až po smrti) a považuje se za něco vyššího, zatímco ten běžný, domněle nižší, se často porovnává se zvířecím (vegetování) a douhý život s minimem zádrhelů je jeho cílem. V podstatě se oba módy moc od sebe neliší. Vždycky se najde něco, na čem člověk ulpí, čím se pyšní a čeho celý život lituje. ()
My máme také naši "Černou labuť ". Ovšem, tohle není psychologická studie postupné proměny jednoho jedince, ale je to klasické drama s vynikající Marií Glázrovou a Jiřinou Štěpničkovu. Budu tvrdá. Jsem jednoznačně na straně Jiřiny Štěpničkové, která ve filmu kvůli dítěti obětovala svůj život. On je totiž velký rozdíl mezi tím stát se matkou a být matkou. Matkou nemusí být nutně žena, která dítě porodí, ale žena která se o něho láskyplně stará a vychovává ho. ()
Filmy Františka Čápa som videl v rámci LFŠ v plných kinách, čiže aj výsledný pocit z nich bol ovplyvnený kolektívnym zážitkom. Preto ma Tanečnice z pohodlia obývačky neuchvátila tak, ako by to dokázala v kine v rámci prehliadky režisérovej tvorby. Perfektná výprava a kostýmy sú samozrejmosťou, herecké výkony mi ale občas pripadali trochu strojené a hudba, napríklad pri scéne lovu, doslova trhala uši. Scenár prináša hlavnej postave do cesty ťažkú dilemu a divák si asi aj skôr domyslí, ako film skončí. Z dnešného hľadiska je už podobná dilema menej pochopiteľná, kariéra mladej ženy či rodina sa dá s trochou snahy relatívne pohodlne skĺbiť. Samozrejme sa na všetko treba pozerať z hľadiska doby vzniku, aj z hľadiska toho, kedy sa príbeh odohráva. 70% ()
Solídna dráma ženy, ktorá pre kariéru spraví takmer všetko. Má aj silné momenty, no akosi mi tu do úlohy baletky nepasovala bucľatejšia Marie Glázrová. Neviem, ako to bolo pred 100 rokmi, ale teraz si baletku predstavujem ako 40-kilovú anorektičku. A trochu zvláštne už dnes pôsobí pohŕdanie, s akým sa musela stretávať slobodná matka, aj zdesenie lekára, keď ho požiadali o potrat. ()
Reklama