Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Viděl jsem též obsazení Jasoň/Drsoň - Vondruška, Král - Penc, Zlatovláska - Brukner, Bystrozraký - Smoljak a zdvojený Vševěd - Weigel a zároveň i Kašpar - toť v rámci pořadu Cimrman sobě(1991). Z toho pamatuji jak Weigel řekl: "a já jich vytáhnu takových šest i pět". Kašpar řekne "Takových pět i šest". A Weigel za chvíli řekne "osm i sedm, někdy dokonce i tři". Dostala mě hláška "Pomoc Pomoc! a v sezóně :Hilfe, Hilfe!" V sedmdesátých letech hrával krále Oldřich Unger (který pak emigroval) a také František Petiška - Vinant (který pak dostal infarkt a o něco později zemřel). Pocestného hrával Josef Koudelka nebo Andrej Krob, Josef Koudelka dnes ve hře občas alternuje též, ale tentokrát v roli Zlatovlásky. Jasoně/Drsoně hrává Marek Šimon, což prý diváci zvyklí na Miloně Čepelku příliš nekvitují (stejně tak toho Koudelku v roli Zlatovlásky, neb jsou zvyklí na Bruknera) Jak známo, na audiozáznamy se dával prostřihaný záznam, tak se tam kromě scén s pocestným (1. "hluchyj, němyj, mazanyj ... hukáž kudy" , 2. "žádný neuvěří, jak se ševci myju", 3. scéna s královským kopancem ("Křópale, to jsou mé poslední peníze"...."nechci peníze, jsem osel") nedostaly ani hlášky "Toho s tím párátkem sním hned. A toho si udělám po chodsku. S holínkama" (obr Koloděj), "Bude asi bouře" (Jasoň) a "Bude ozón" (král) ()
Demýtizace pohádek. Kamarád mi kdysi řekl, že celé, na čem je DJC postavené, je fakt, že staří chlápci ze sebe dělají totální blbce a kluky, nemůžu nesouhlasit. A sám si pamatuju, jak jsem v útlém mládí psal parodie pohádek, dost mi to tohle připomnělo. I tak ale hře ke konci dochází dech a zařadil bych ji k těm slabším, co mi příliš nesedí. "A jsou jeleni, zlaté parohy nechme stranou, vhodnými vychovateli naší mládeže?" (...) "Hrome, nerad bych posloužil obrovi k snědku. Jí taky starší osoby, dědku? (...) "Je to osel, děti, já to věděl od začátku." (...) "Ten člověk má opravdu výborný zrak, já například nevidím vůbec nikoho..." ____ 76% (1974) ()
"Začal jsem se pilně učit cizím jazykům. Výsledek se brzy dostavil. Zkazil jsem si oči." Jako malej jsem měl rád pohádky a vůbec jsem netušil, jak jsou nebezpečný tím, že jsou nevědecký. Teď už vím, že mluvící zvířata mě nezachrání a hloupej Honza si spíš vezme půjčku na chalupu u Providentu než by přelstil všechny chytráky. Tímto samozřejmě děkuju Járovi Cimrmanovi za to, že odhalil nebezpečnost pohádek a začal psát svá díla, která připraví děti do života. Proto do dneška nechápu nezájem dětí o pohádkovej horor O třináct tchýních, o roztomilou pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel a zejména o hluboce lidskej Kašpárkův hrobeček. Naštěstí se alespoň Jasoň, Drsoň, obr Koloděj a sklerotickej Děd Vševěd stali legendárními postavami, jejichž ignorováním tvůrci čítanek tradičně prokázali svou neochotu připravit děti do života. ()
Tak opět naprosto bezchybná záležitost. Jára Cimrman byl očividně renesanční člověk, protože také v kategorii pohádka nemá konkurenci. Z dětství jsem si pamatovala pouze proměnu Zlatovlásky v ženu, ale hra je nabitá skvělými scénami od začátku do konce. Nejvíce se mi líbí návštěva u Děda Vševěda, která je opravdu dotažená k úplné dokonalosti. Pro mě, vedle Záskoku, zatím nejlepší hra! ()
Nejdříve jsem se snažil zavzpomínat na hru, že bych také svojí troškou hlášek přispěl do mlýna, ale jsou tu napsané snad všechny podstatné (ikdyž už ten gag na začátku: "Pohádka, která u dětí propadla"). Je obrovsky těžké psát něco, co bych vytkl, nebo naopak pochválil (všechno). Snad...lepší vtipnější pohádku jsem neviděl. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Jaroslav Weigel mluvil o tom, že divadelní dialogy procházejí vývojem, jako příklad si vybral legendární úryvek monologu obra Koloděje. Autoři napsali: Vševěd: „A jak on dojde až sem, tak se to najednou převáží a žbluňk, už je ve vodě. A tam on plave. On trpaslík je dobrý plavec.“ Reakce bývali na tuhle repliku spíše vlažné. Když ale v roli Koloděje jeden čas zaskakoval režisér Jiří Menzel, zaimprovizoval a lakonicky dodal „...on trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží...“ Teprve tehdy dostala věta pointu a diváci to jaksepatří ocenili a replika od té doby zůstala ve hře takto. (sator)
- Ladislav Smoljak v rozhovoru prozradil, že prvotní inspirací k pohádce byla touha vidět Miloně Čepelku v růžovém princovském kostýmu. (gjjm)
- Po úmrtí Ladislava Smoljaka hrál roli Bystrozrakého Miroslav Táborský, který se v odborné části sám přirovnává k Prácheňskýmu, jenž byl Cimrmanův zaskakující herec. (Driss)
Reklama