Reklama

Reklama

Dlouhý, široký a krátkozraký

(divadelní záznam)
Pohádka
Česko, 2006, 84 min

Obsahy(1)

Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.

Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (237)

xerno 

všechny recenze uživatele

-Svěrák: Vážení přátelé, přeji vám dobrý večer. Dovolte, abych vás dnes trochu zasvětil do Cimrmanovi tvorby v oblasti pohádek. Italský vědec a publicista, Dženáro Kasteli z Neapole, přirovnal nedávno Cimrmana k sopce, která svou činností zasypala sama sebe. Já myslím, že to je přirovnání více, než výstižné, neboť z Cimrmana opravdu jako z vulkánu tryskaly na všechny strany mohutné erupce objevů z oblasti fyziky, chemie, botaniky, geologie, pedagogiky, na něž pak dopadala sprška soch, obrazů, divadelních her, básní, referátů, i jeho slavných Kondolenčních listů, a vysoko nahoře, zůstaneme-li ještě v tomto přirovnání, vysoko nahoře se pak ještě dlouho vznášelo mračno drobnějších aforismů, matematických vzorců, historických dat, aby se nakonec, kdy se už zdálo, že se živel zcela uklidnil, snesl z čisté oblohy výmluvný mistrův epitaf: Budoucnost patří aluminiu. Nepřekvapí proto, že Cimrman byl snad vůbec největším světovým sběratelem pohádek. V jeho stínu zůstávají i tak velká jména, jako Němcová, Erben, Kubín, Bartoš, ze zahraničí třeba bratři Grimmové, přesto, že na to byli dva. Cimrmanův názor na pohádku byl zcela vyhraněný. Ve své studii Sbírejte pohádky, otištěné v anarchistickém časopise Doutnák, Cimrman píše: Jak vlastně připravujeme své děti pro život ? Před spaním jim čteme příběhy, kde nejmladší a odstrkovaný princ dostane tu nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky, a Smolíčka pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když ale děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatím, co si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura, uzavírá Cimrman, je podle mého soudu dětem nebezpečnější, než alkohol, či zápalky. Cimrman se však nespokojuje jen s kritikou, ale dává příklad vlastními tvůrčími činy. Tady je nutno přiznat, že řada jeho pohádek vzbudila odpor, zejména u dětí. Skutečně, mám na mysli třeba jeho pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel, nebo jeho syrový pohádkový horor O třinácti tchýních, a neuspěl ani, podle našeho názoru docela roztomilý, Kašpárkův hrobeček. Dramatická pohádka Dlouhý Široký a Krátkozraký, patří k dílům zdařilejším, za Cimrmanova života se dočkala dokonce několika repríz, tuším, že tří. Naše úprava ponechává text zhruba v původní podobě, až na pár drobných změn. Tak, především jsme se rozhodli projasnit celkově chmurnou atmosféru pohádky. Například zakletá princezna Zlatovláska se v naší verzi nepromění v ohyzdnou Babici, ale v krásné mladé děvče. Druhým takovým zásahem byla redukce mrtvých, z původních Cimrmanových 27, na pouhé tři. A konečně se nám podařilo, a to byla práce opravdu nejtěžší, snížit na polovinu sklerózu děda Vševěda. Ke druhé změně nás vedla Cimrmanova ručně psaná poznámka na titulním listě hry: Nedělat přestávku, jinak utečou. No, my tomuto problému čelíme tím, že přestávku sice děláme, ale zařazujeme jí hned za třetí obraz hry, což je tak nečekaně brzo, že se děj nestačí ani jaksepatří rozběhnout. Podle odhadu našeho divadelního psychologa Dr. Kláska, se o přestávce publikum rozdělí na dva tábory: Jedni by rádi odešli domů, ale je jim líto, že vyložili tolik peněz za tak krátký čas zábavy. Druzí, kteří by teda taky rádi odešli domů, ale ti zas setrvávají ze zvědavosti, zda druhá půlka večera bude stejně slabá, jako první. No a kromě toho, zamykáme hlavní dveře. Ostatně divák, který by si nechal ujít druhou část večera, by se ošidil o jeden výstup, který vzbudil světový rozruch, zejména teda na Litoměřicku. Jedná se prostě o takzvaný: Zázrak divadelní techniky. Totiž, před vašima očima, za plného osvětlení, při otevřené oponě, dojde k proměně jedné postavy v postavu jinou. Já bohužel nejsem natolik technicky erudovaný, abych vám mohl princip celého toho složitého zařízení popsat, ale máte-li zájem, jsou-li mezi vámi technici, tak je tady náš jevištní technik pan Koudelka, který to celé, podle Cimrmanova původního nákresu, rekonstruoval, a mohl by nám povědět, jak to tam vlastně chodí. Mohl bych ho zavolat, ale abyste pak neříkali, že to nemá cenu… Já ho zavolám…. Tak, to je pan Koudelka. Pane Koudelko, já jsem tu hovořil o tom Cimrmanově vynálezu, který jste dával dohromady, mohl byste divákům ve stručnosti vysvětlit, jak to chodí ? Nemusíte se pouštět do žádných referátů, čistě rámcově… Že vás ještě přerušuji, já jsem si všiml, že je tam celá taková soustava vzájemně propojených, a přesně vyvážených vodičů, a celé je to myslím fixováno v tom levém portálu… -Koudelka: Tam žádný vodiče nejsou. -Svěrák: Aha, vidíte, ještě, že vás tu máme. Já tomu tak nerozumím, ale všiml jsem si, že jak tam ta princezna Zlatovláska stojí, tak se za plného osvětlení promění, že ? to je pravda, ne ? -Koudelka: hm… -Svěrák: No a já jsem si právě myslel, že je to způsobeno těmi vodiči, víte, respektive jejich napětím, že se jí ty staré rysy odstraní a se nahradí novými. A to vy právě ovládáte u toho řídícího panelu, ne ? -Koudelka: Tam sedí Maurenc. -Svěrák: Tak to je pravda, dneska tam sedí pan Maurenc, ale obyčejně tam snad sedáváte vy, na principu to nic nemění, ne ? Ten jsem myslím popsal zhruba tak správně, tedy až na tu pneumatickou část, to máte pravdu, o té byste se mohl rozhovořit… -Koudelka: Tam vždycky sedí Maurenc. -Svěrák: Tak já vám děkuji… Já jsem vám říkal, že to nemá cenu. Teď bych se s vámi rád rozloučil, a to úryvkem ze zdravice Německého Bohemisty Helmuta Beránka. Prof. Helmut Beránek přednesl tuto zdravici na konferenci o české pohádce v Uhříněvsi. Řekl doslova: Já přijel na vaší konferenci jsem včera večer a zaslechl mnoho zajímavých referátů. Některé já budu stranou ležet nechat muset, ale projev vašeho významného kapacity Dr. Zdeněk Svěrák mě ohromně zarazil. To je trochu nepřesné. Já opravdu něco tak zajímavějšího neslyšel. Já seděl na větvi, když on hovořil o vašem folklor sběrateli Cimrmanovi. Dr. Zeman, nebo cu vaj špíl Dr. Drábek, povídali taky zajímavosti, ale proti Dr. Svěrákovi to byly úplné voloviny. Děkuji za pozornost… () (méně) (více)

pelikan_teri 

všechny recenze uživatele

"Koho to vidí mé bystré oči..?" Já vidím, že se zase něco Čechům povedlo. Tato pohádka, je to první, co jsem kdy od Cimrmanů viděla/slyšela a díky ní jsem poznala tohoto všeumělce Járu Cimrmana. Opravdu skvělý chlapík. Je úžasné, jak dokáží Cirmmanovci propojit skutečné dějiny s těmi fiktivními. A pokud jde o mě, určitě bych si ráda poslechla i pohádku/horor Kašpárkův hrobeček a O třinácti tchýních :D ()

Reklama

B!shop 

všechny recenze uživatele

Ze zatim skouknutejch her je tahle jedna z nejlepsich, hodne jsem se na ni tesil a nezklamala, je to neskutecna jizda. Mam jen dve takovy maly vytky, prislo mi, ze z dvojcat se dalo vytezit daleko vic a Vaclav Kotek je desny hovado. Prednasku tentokrat komplet zvladne Sverak, ono ma taky jen 18 minut a rozjede to fakt ve velkym. Samotna pohadka je naprosto spickova, plna genialnich hlasek a narazek na klasicky pohadky (ostatne jako prednaska) a Sverak v roli Kratkozrakyho je naprosto genialni. Uplne nejvostrejsi je pak navsteva Deda Vseveda. Naprosta dokonalost. ()

stration 

všechny recenze uživatele

Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Miluju Divadlo Járy Cimrmana a vůbec všechny hry. Právě tato hra mě inspirovala ke knize, které se právě věnuji. Parodie na pohádku či na pohádky mě od té doby zajímají. Cimrmani si samozřejmě dali záležet a vytvořili celou řadu parodií. A samozřejmě celá řada hlášek vydržela od vzniku až dodnes a představení je jednoznačně legendární. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (15)

  • Jiří Menzel v jednom rozhovoru, kde vzpomínal na jeho působení v Divadle Járy Cimrmana, řekl, že hru Dlouhý, široký a Krátkozraký hrával nejradši. V představení hrával Děda Vševěda. (mnaucz)
  • Tato hra má, co se týče audiovizuálního záznamu, svého předchůdce. V roce 1987 byla natočena stejná hra ještě v Divadle Solidarita pro Československou televizi a na VHS. Obsazení se moc nelišilo. Rozdíl byl, že v přednáškách vystoupil Ladislav Smoljak, coby technik vystoupil Genadij Rumlena. Ve hře pak jako Zlatovláska vystoupil Jaroslav Vozáb a jako Děd Vševěd Jaroslav Weigel. (mnaucz)

Reklama

Reklama