Princess Tutu

Princess Tutu je obsahuje poměrně hodně originálních prvků - celkové výtvarné pojetí je překvapivé, příběh, prostředí, hudba a vývoj postav jsou rozhodně netradiční, což je vzhledem k tomu, že se v anime zápletky dost často opakují (a vyvařují do mrtě) opravdu ověžující. Klišé tu sice také jsou (hledání střípků), ale myslím, že se tvůrcům přesně podařilo najít skvělou kombinaci tradičního příběhu, který anime potřebuje (jinak by to ani nebylo anime), a originality, díky čemuž si můžete říct, že takhle zajímavé anime jste už dlouho neviděli. To "něco navíc" je důležité - klasická anime zápletka může být zpracována tak dobře (tj. vše se valí dopředu, vy se dobře bavíte, a to, že děj je nic moc v podstatě nevnímáte), že se vám seriál líbí, ale pro větší spokojenost je - aspoň pro mě - důležité, aby mě oslovil i po příběhové stránce a také prostředím. Pět hvězdiček. (03.04.2007)

"Princ, který nemá srdce a nedokáže milovat. Rytíř, který se bojí smrti. Zlosyn, který se neumí rozhodnout. Princezna, která nesmí vyjádřit svou lásku." Tak trochu jinak pojatá pohádka o zakletém princi a princezně, která ho musí vysvobodit. Všechno totiž není tak jednoduché, jak se zpočátku zdá, a porazit zlo ještě zdaleka není výhra. Protivník se totiž může skrývat i tam, kde byste ho nikdy nečekali... Celé se to odehrává v prostředí baletní školy (a nejen tam), takže se tančí prakticky kdekoliv, kde je to možné – tancem se řeší dokonce i situace, kde by jiní vytasili zbraně. Vůbec se tu nachází hodně originálních prvků, spousta zajímavých zvratů (myslím že konec nečekal nikdo), úžasné taneční scény a neko-sensei :) Pátá hvězdička je za (podle mě) geniální postavu Drosselmayera. (26.08.2009)

Princess Tutu je dost stylové anime - stojí na úžasné hudbě (nejznámější balety a sem tam něco z klasiky navíc) a výrazové síle tance, což rozhodně není obvyklé. Aby u toho vydrželo i mladší publikum, tluče se to bohužel občas s uječenou komedií, což sice má své svébytné kouzlo (hlavně v kontrastu:P), ale osobně bych se bez těch dvou puberťaček v pohodě obešel. S těmi dětmi trochu souvisí, že tu vystupují i zvířata (obzvlášť baletní mistr Neko-sensei je frajer jak pes;)) - to má ovšem svůj příběhový význam, takže s tím nemám naprosto žádný problém, i když jimi předváděný humor je prostý jako rozhovor s libovolným fotbalovým reprezentantem. Nosnou myšlenkou překvapivě není baletní příběh lásky káčete a prince, který přišel v boji s krutým monstrhavranem o své srdce, ale je to samotný pojem příběhu a jeho utváření. Ke konci seriálu tak pochopíte, že cokoliv vám mohlo být divné nebo to nemělo logický smysl (například princův věk), je naprosto v pořádku. Postavy se velmi pěkně vyvíjejí a jednotlivé kapitoly zručně filozofují o obsahu "pohádek", o tom, jak vznikají a mění se jedna ve druhou. Je to prostě fantasy v tom smyslu, že je to celé o fantazii, a jelikož jsem přistoupil na formu i obsah, oceňuju Princess Tutu (ke které mě mimochodem přivedlo famózní AMVčko, vítěz to Animefestu 2008) osmdesáti procenty. Výš bych šel, kdyby se tvůrci rozhodli celé to trochu oddětštit a žánrově vyhranit - temné a emotivní je to v posledních epizodách jednotlivých sérií dost i v té podobě, v jaké to je;) Takže ještě jednou - dávám 80%. (10.05.2009)

Záznam rozhovoru dvou uživatelů CSFD: „Musím říct, že žádné jiné dílo ve mně nevyvolalo nikdy větší podezření, že by mě možná ten balet mohl bavit, než Tutu. Ale podezření je jen podezření...“ „To chápu, já již návštěvu baletu plánuji:-)“ „Díky Tutu?“ „Ano.“ Přílišná a místy neúspěšná snaha o vtipnost poněkud sráží cca první polovinu první a především druhé kapitoly, jejíž první polovina je i z hlediska děje nejméně zajímavá a působila na mě docela jednotvárně, nicméně závěry obou kapitol jsou parádní. Má na tom zásluhu především příběh, který je velmi dobrý obsahově a úžasný zpracováním a pojetím. Když se k tomu přičte nádherné vizuální zpracování a fantastická hudba, výsledkem je jedna z nejlepších osmiček, jakou jsem kdy udělil. 8+/10 (18.01.2008)

Možná budu trochu spoileroidní, ale nemůžu si pomoct... už na začátku jsem si řekla, že jestli spolu nebudou, tak tomu uberu jednu hvězdičku a co - stalo se. To mě deptá, opravdu snad není jiný příběh, kde bych dvě tak přála, aby byli spolu, jasně, je to happy ending, ale ne pro mě. Yabai! No, ale klidnim hormon - hudba byla nádherná, sem mi přišly některý ty díly dost podobný, ale tak šlo o vracení srdce nebo zachraňování nevinných srdcí, tak co... Neko-sensei byl skvělej. Ahiru príma, óji-sama mě pěkně sral, Rue mi byla putná a Fakir byl můj oblíbenec :-) Ale ještě jednou: ta hudba byl výtečná, jakpak by taky nebyla, že? Každý ten motiv... prostě... už jen kvůli tomu to stojí za to, připomenou si klasiky a třeba zajít na balet. (10.08.2009)