Překonat sám tisíce mil

Po velikém zklamání z posledního dosud mnou viděného asijského filmu jsem se bál, že i další film z Asie bude nudný a nesnesitelný. Ale opak je pravdou, z tohoto filmu jsem velice příjemně překvapen. Jednoduchý, ale o to více procítěný děj, kdy se postarší muž vydává na cestu do Číny a je ochoten udělat i nemožné, aby synovi pořídil nahrávku čínské lidové opery v maskách s jedním zpěvákem, se kterým se jeho syn už jednou setkal, ale který je momentálně zavřený ve vězení. Jeho syn je totiž vážně nemocný a umírá a jeho otec by se s ním rád smířil, a proto odjíždí do té Číny. Jedná se opravdu o procítěný a citlivý příběh, který ukazuje Čínu v docela jiném světle, než jak ji známe z tisku, kdy se spíše mluví o násilnostech v této zemi. Faktem ovšem je, že Čína má co nabídnout, a na některé čínské scenérie se krásně dívá. Tenhle film mě opravdu velice zaujal a celý příběh jsem prožíval spolu s hlavním hrdinou. I když ze začátku jsem jeho jednání nechápal, musel jsem uznat, že se zachoval velice správně. Jinak toto je mé první filmové setkání s režisérem Yimou Zhangem, ale už teď je mi jasné, že na tenhle film patrně nikdy nezapomenu. Ovšem je pravdou, že toho patosu zde bylo na můj vkus až příliš, takže nakonec to jen těsně není na maximální hodnocení, ale jen na čtyři hvězdičky. I tak je však pěkné hodnocení. (16.12.2008)

Překonat sám tisíce mil je snímek, který nemá nějaké závratné tempo, avšak přesto nenabízí prostor pro nudu. Toto Zhangovo drama působí takovým přirozeným dojmem, příjemně se sledují záběry na krásnou čínskou přírodu, hezky se poslouchá hudba, jež podbarvuje jednotlivé scény, a potěší rovněž představitel hlavní role, jehož výkon je poměrně dost autentický, takže jsem jako divák neměl problém mu jeho emoce, monology a dialogy věřit. Překonat sám tisíce mil je snímek opravdu v mnohém podobný novější Pouti (2010). Mnohé scény jsou vskutku dost emotivní a povyšují celkový zážitek z tohoto lehce sentimentálního, krásného a smutného příběhu s nejednou hlubší myšlenkou o mezilidských vztazích. V paměti divákovi může utkvět scéna s malým Yang Yangem, kdy se s hlavním hrdinou ztratí, dále pak smutná zpráva po telefonu a čtení dopisu či závěr ve vězení. Chyba: V Kamenné vsi nemá pan Takata signál, takže v okamžiku, kdy chce telefonovat, zavedou jej vesničané na jednu ze střech, kde signál je. V další scéně, v níž se pořádá hostina, už však na střechu jít nemusí a telefonní hovor bez problémů přijme. (16.12.2012)

Vedle artove akcnich vizualnich masterpiecu typu Hero si Yimou Zhang cas od casu natoci nejaky ten minimalisticky osobni kousek a vetsinou je o co stat. The Road Home bylo napr. tak genialni, ze se tomu divim dodnes. Od Riding Alone jsem tedy cekal podobne pusobivy zazitek a nedockal jsem se, nebo alespon ne zcela. Oneman show tvrdohlave emocionalniho Kena Takakury sice funguje, Cinske prostredi take zklame malokdy a napr. finalni skalovity kanon byl uchvatny. Diky prekladum a China vs. Japan tendencim to melo spravny Lost In Translation feeling a bylo to podobne originalni, jinak ale Zhang nebyl po celou dobu schopen nejak vyrazneji zautocit. Postradalo to silnejsi sceny, prekladove pasaze se zacaly opakovat a vubec to cim dal vic brousilo do repetitivni sfery. Bez toho fakana na konci bych se take klidne obesel. Dobra, ale spis jen odpocinkova Zhangova pauza, pri ktere sbiral sily a dech na jeho dalsi klenot - Kletba Zlateho Kvetu. 6/10 (18.10.2009)

Minimalisticke, no zaroven velmi hlboke a obsiahle. Minimalisticke herectvom a pribehom, obsiahle vizualnou nadherou, emociami a detailmi. Tak ako pri No one less, drviva vacsina hereckeho osadenstva je zlozena z amaterov. Hlavna postava, Ken Takakura, je uz naopak skutocny herecky veteran. Gou-ichi (Takakura) prichadza do neznameho prostredia, medzi ludi hovorciacich neznamou recou. A aj ked toho moc nenahovori a jeho herecky prejav je zlozeny len z jemnych mimickych giest, posobi skutocne uveritelne a z jeho mlkvej tvare sa da vycitat naozaj skutocne siroka skala pocitov. Prave tato mlkva tvar je to, co je stredobodom pozornosti kamery po cely film (taky japonsky Bill Murray). Naproti tomu tu mame mnozstvo prostych vidieckych obyvatelov stvarnenych amatermi, ktory akoby vypadli z dokumentarneho filmu o chudobnej dedinke v Cine. Nehraju, proste su prirodzeny a pre Takakuru su hlavne kulisou. A tieto dva faktory sa krasne doplnaju. Takamurov minimalizmus ostatnych nehercov neprebija a naopak realisticke a velmi prirodzene prostredie dava jeho vykonu este vacsiu silu a hlbku. A tie nadherne, dychvyrazajuce scenerie tomu vsetkemu dodavaju este vacsiu krasu. Osamelost hlavneho hrdinu a jeho cestu, ktora nieje len exotickym vyletom, ale aj cestou duchovnou, som vdaka tymto posobivym obrazom naozaj prezival. Stotoznit sa z hrdinom tohto filmu je naozaj jednoduche a vdaka reziserovmu pristupu a citu, medzi hrdinom a divakom vznika naozaj silne puto. Jeho cestu som zi uzil takmer ako on. Tak ako tu nadhernu exkurziu do cinskej krajiny a kultury, tak aj jeho cestu duchovnu. (9/10) (22.06.2008)

Složité bývají cesty za klidem vlastní duše. Ač Yimou nešetří záběry (příliš) krásné čínské přírody, hrdina musí svést především vnější, citový souboj nad sebou samým, takže se občas zastaví a zasněně kouká do krajiny. Nenapadá mě, co zásadního tomuto pozvolnému putování vytknout. Jde o takové neškodné, neurážející a politicky korektní rozjímání nad lidmi, jejich vzájemnými vztahy a nad pozvolným zánikem tradic, potažmo tradičních (mezi)lidských hodnot. Jestli máte dostatek času a náladu na něco pěkného, sentimentálního, na něco bez zbytečného křiku a bez zbytečných střihů – tak prosím. 70% Zajímavé komentáře: kitano, Brandon (01.04.2010)