Match Point - Hra osudu

Lidé si bojí připustit, kolik toho v životě záleží na štěstí....... Pomali se před námi rozehrává hra mezi čtyřmi mladými lidmi, která posléze dospěje k trojúhelníku. Mileneckému (taky). Avšak pravidla osudu jsou jasná, buď Nola a nebo Chloe. A rozhodování to není jednoduché....... . Když Allen, tak vztahy. Bohužel mě to tempo nudilo. Veškerá zápletka by se dala shrnout v krátké dynamické povídce, která by jistě uchvátila. I mě. Promiň Woody, asi nebudeš můj typ. (01.11.2006)

Nedávám čtyři proto, že by Allen udělal konečně "něco jiného", protože Match Point není jiný oproti některým jeho starším filmům, nebo podobně raženým noirům. To ale nemění nic na tom, že funguje lépe než jiné jeho filmy z poslední doby. Po celé řadě studených sprch, když ho teď trochu kompletuju, je tahle skvěle zahraná i gradovaná povídka nutné osvěžení. (29.07.2012)

Abych se přiznal, tohle je můj první "Allen" (ano, stydím se :-) ale o to víc jsem si tento film užil. Charaktery vypilovány až do detailu, situace, kde opravdu nevíte, co je štěstí a co náhoda a ti herci!! Scarlett mě už dávno přesvědčila, že prostě umí a tady to podtrhla tučnou čárou... kdykoliv se ONA objevila, ten film ožil. Ten film dostal jiskru, eleganci a styl s příchodem jedné osoby... no prostě Scarlett je bohyně, jdu dál.. :) Jonathan Rhys Meyers předvedl, že s ním máme počítat do budoucnosti, co se týče dramatických rolí a Emily Mortimer byla tak krásně naivní, že jsem jí to celou dobu žral... takže za 5 a jakožto novoroční předsevzetí si musím doplnit filmografii o nějakou tu "woodyallenovku" :-) (28.12.2008)

Mám si lámat hlavu, jestli je lepší starý "ohmataný" Woody nebo jeho experimentální odvrácená strana, ztrácet se v bludišti "dežaví" a rozebrat to po slovech, po gestech? Kašlu na to, byla to pohoda, víc než to - byla to příjemně mrazivá pohoda a jdu si to dát ještě jednou .... a ještě jednou a ...... (22.08.2006)

Neallenovský Allen. Vždy jsem Woodyho podezírala, že si přečetl knihu Červený a černý a hrdina Match Pointu je osobitá variace na Juliána Sorela, který se intrikami a milostnými aférami snaží dostat do tzv. lepší společnosti. Nicméně zkoumání motivací Chrise Wiltona je nanejvýš přesvědčivé, od opery k Dostojevskému. Chris je podstatou své osobnosti intrikánský stratég a zároveň hazardní hráč, což je nanejvýš nebezpečná kombinace. Asi jako mix nitroglycerinu, jedlé sody a křemeliny. Vznikne dynamit. Jeho plán na vzestup hatí dvě maličkosti- vášnivá posedlost (člověk jako Chris Wilton nemůže milovat někoho jiného než sebe) a vrtkavá fortuna. Na kterou stranu sítě spadne míček? A úplně nejvíc mne pálila otázka, co cítil poté, co míček dopadnul...Ulehčení, lítost, výčitky, smutek, ztrátu, prázdnotu? Nebo lidé jako on už necítí? Nevím. A bojím se vědět. (23.04.2007)