poster

Středoškolský profesor Pedersen

  • Česko

    Soudruzi, třeste se!

  • Norsko

    Gymnaslærer Pedersen

  • USA

    Pedersen: High-School Teacher

Drama

Norsko, 2006, 123 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Báďa
    **

    Filmařsky mě snímek příliš nestrhl, byť musím pro úplnost poznamenat, že druhá půle filmu je lepší. A to i myšlenkově. V první půli mě iritovalo "znevažování" jedné historické etapy západních evropských zemí, které si prošly různě intenzivními vlnami levicového radikalismu, často spojeného s komunistickým blouzněním. Režisér Moland balancuje mezi "levicovou taškařicí" (tak na mě působí celá první polovina filmu) a pokusem o pochopení takových hnutí. Bohužel dnešní divák, ten mladý neznalý, ale i ten, který je každodenně manipulovaný lží o "zvrácenosti" levicových myšlenek a o nesmyslu zvaného sociálně spravedlivá společnost bude film vnímat ve smyslu: "ještě že je to za námi" nebo "ještě že jsme to nepoznali!" Je to vina režiséra (literární předlohu neznám), že si nedokázal ujasnit žánrové vymezení, a tím formu. Myšlenka filmu "Středoškolský profesor Pedersen" nakonec vyznívá, jako že myšlenka (jakkoli často nešikovně uskutečňovaná a idealizovaná) je odsouzená k tragédii a patří do zapomenutí. Přesto, možná nechtěně, má film mrazivé okamžiky; scény, v nichž dělníci jsou vlastně spokojení se stavem věcí!(29.7.2012)

  • Lindiště
    **

    Mrzí mě, že svým hodnocením barvím tento film do šeda, ale přesně to vystihuje můj dojem, který jsem z něj měla. Příběh středoškolského profesora, který se po jednom plamenném projevu svého studenta rozhodne stát komunistou a společně se skupinkou nadšenců bojovat proti kapitalismu, mě nechal chadnou. Možná jsem byla schopná pochopit jednání jednotlivých postav, jak již zmíněného profesora, tak i jeho kolegyně soudružky, která stranu povýšila nad své osobní zájmy a radosti, ale vůbec jsem si k těmto osobám během sledování nevytvořila žádné sympatie. Komunismus jsem sice na vlastní kůži zažila jen velice krátce, ale i přesto mám k němu dost averzi, tak možná i to ovlivnilo moje hodnocení.(11.3.2009)

  • gudaulin
    *****

    Asi nejproblematičtější na norském snímku je název Soudruzi, třeste se!, se kterým přišla naše distribuce. Je to jen další ujetý výplod marketingových nápadů typu Brutální Nikity apod. Molandův film je v podstatě nenápadná jemná satira na téma osudů západoevropské radikální levice, která si své zlaté časy odbyla v bouřlivých 60. letech. Není to film pro každého a tomu odpovídá i střízlivé bodové hodnocení, ale toho, kdo se o příslušné téma zajímá, odmění promyšleným scénářem, slušným herectvím a především výtečnou analýzou příslušného společenského fenoménu. Film sice nehýří nějakými špičkovými gagy a vlastně si ani neklade za cíl diváky rozesmát, spíš cíleně ironizuje planý radikalismus, ideologičnost a odtrženost od reality těch, co si zosobovali právo mluvit jménem mas a vylepšovat stávající svět. A dělá to mimochodem mnohem lépe než revolverová tzv. pravicová česká publicistika. Lidský příběh vysokoškolského učitele a jeho milostného vztahu je stejně bezúspěšný jako snahy radikální levice vybudovat komunismus. Film divákovi nic neulehčuje, ono už obsazení Kristoffera Jonera do role milovníka a intelektuála je hodně odvážné a jde výrazně proti jeho hereckému typu, který ho předurčuje do výrazně temnějších hororových nebo thrillerových poloh. Navíc příběh má i svou tragickou stránku, která v závěru nabývá navrch. Trochu sice filmu přidávám, protože jeho formální stránka lehce pokulhává za myšlenkovým obsahem, ale vzhledem k jeho nedocenění na CSFD toho nelituju. Celkový dojem: 90 %.(20.9.2010)

  • stuj
    **

    Začínající učitel v 70. letech koketuje s myšlenkou komunismu a přidá se do vznikajícího hnutí. Tam se zamiluje do aktivistky a románek je na světě. Aktivistka ho ale po čase pošle k vodě. On se ovšem nevzdává a dál o ní v hnutí nenápadně usiluje. Ve filmu tedy sledujeme vývoj románku ale i vývoj lokálního komunistického hnutí. Bohužel, vše je to tak trochu nudné.(26.7.2017)

  • Subjektiv
    ***

    Mnohým z nás se zdá až nemožné, že by někdo zatoužil dobrovolně odhodit výdobytky západního kapitalismu a vzít si za vzor Velkého Kormidelníka, leč právě toto nemožné nebývalo v dobách minulých až tak velkou vzácností. V nostalgickém vzpomínání gymnaziálního profesora Pedersena se přeneseme do doby, kdy i on podlehl vábení těch nejlevicovějších ideálů. Banda mladých intelektuálů vidí svět až roztomile naivním způsobem, jsou plni nadšení a sní o nastolení lepší beztřídní společnosti a revoluci. Líbí se mi, že Moland tuto naivitu a nadšení tak pěkně v mnohých scénách zprostředkoval - příjezd hlavní hrdinky Niny stylizované do role samotného Maa je opravdu nádherný pohled. Zároveň mu však nechybí komika, která zpochybňuje rozum a dospělost protagonistů-revolucionářů. Jindy mnou opovrhované včlenění romantického vztahu do filmu, který je jinak o něčem jiném, tu tentokrát má svůj smysl v tom, že nejen láska k dívce, ale i k ideologii, může být romantickým poblouzněním, z kterého se někdy probouzíme do kocoviny, jindy do manželství. Silné ***.(27.11.2009)