poster

Středoškolský profesor Pedersen

  • Česko

    Soudruzi, třeste se!

  • Norsko

    Gymnaslærer Pedersen

  • USA

    Pedersen: High-School Teacher

Drama

Norsko, 2006, 123 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lindiště
    **

    Mrzí mě, že svým hodnocením barvím tento film do šeda, ale přesně to vystihuje můj dojem, který jsem z něj měla. Příběh středoškolského profesora, který se po jednom plamenném projevu svého studenta rozhodne stát komunistou a společně se skupinkou nadšenců bojovat proti kapitalismu, mě nechal chadnou. Možná jsem byla schopná pochopit jednání jednotlivých postav, jak již zmíněného profesora, tak i jeho kolegyně soudružky, která stranu povýšila nad své osobní zájmy a radosti, ale vůbec jsem si k těmto osobám během sledování nevytvořila žádné sympatie. Komunismus jsem sice na vlastní kůži zažila jen velice krátce, ale i přesto mám k němu dost averzi, tak možná i to ovlivnilo moje hodnocení.(11.3.2009)

  • Báďa
    **

    Filmařsky mě snímek příliš nestrhl, byť musím pro úplnost poznamenat, že druhá půle filmu je lepší. A to i myšlenkově. V první půli mě iritovalo "znevažování" jedné historické etapy západních evropských zemí, které si prošly různě intenzivními vlnami levicového radikalismu, často spojeného s komunistickým blouzněním. Režisér Moland balancuje mezi "levicovou taškařicí" (tak na mě působí celá první polovina filmu) a pokusem o pochopení takových hnutí. Bohužel dnešní divák, ten mladý neznalý, ale i ten, který je každodenně manipulovaný lží o "zvrácenosti" levicových myšlenek a o nesmyslu zvaného sociálně spravedlivá společnost bude film vnímat ve smyslu: "ještě že je to za námi" nebo "ještě že jsme to nepoznali!" Je to vina režiséra (literární předlohu neznám), že si nedokázal ujasnit žánrové vymezení, a tím formu. Myšlenka filmu "Středoškolský profesor Pedersen" nakonec vyznívá, jako že myšlenka (jakkoli často nešikovně uskutečňovaná a idealizovaná) je odsouzená k tragédii a patří do zapomenutí. Přesto, možná nechtěně, má film mrazivé okamžiky; scény, v nichž dělníci jsou vlastně spokojení se stavem věcí!(29.7.2012)

  • freddy
    ****

    Jedná se o velice pozoruhodný a zajímavý film z Norska, se kterým ale mohou mít problém hlavně diváci z bývalého východního bloku, kteří zažili politiku Sovětského svazu a kteří si život v komunismu vyzkoušeli. Naopak pro norské diváky, kde film vznikl, nebo vlastně pro všechny, kteří komunismus nezažili, to naopak může být jen další ze zajímavých filmů. A já se musím přiznat, že jelikož jsem se narodil necelé tři roky před pádem komunismu u nás, tak jsem to nezažil, takhle film hodnotím nestranně jako člověk neznalý tehdejší doby a režimu. Ale zpět k filmu. Myšlenka je zde velice zajímavá. Film se odehrává v Norsku v 70. letech a hlavním hrdinou je učitel Pedersen, který se nechá svým žákem přesvědčit, že ten socialismus je vlastně dobrá věc a že by všechna moc měla patřit lidu. A tak vstoupí do komunistické strany a pravidelně se účastní schůzek, přičemž se zároveň nechá svést půvabnou soudružkou jménem Nina, která patří k nejradikálnějším členům a dokonce se ochotně vzdá práce lékařky a jde pracovat jako švadlena do jedné firmy, aby poznala na vlastní kůži těžký život dělnické ženy. Prostě film o skupince lidí, kteří nejsou spokojeni s kapitalismem a chtějí nastolit v Norsku socialismus. Podle popisu děje si lze tedy udělat jasný obrázek, o čem tento film je. Ale já musím říci, že mně se ten film docela líbil. Nevím, čím to může být, možná tím, že mám velmi v oblibě filmy ze severní Evropy a dokonce je vyhledávám, možná je to jen dobře napsaný a zahraný příběh. Každopádně já jsem byl s tímto filmem nadmíru spokojen a určitě doporučuji ke zhlédnutí. Musím přiznat, že já jsem byl na tento film velmi zvědavý a těch dvou hodin strávených s tímto filmem rozhodně nelituji. Za sebe uděluji čtyři hvězdičky.(8.1.2009)

  • F.W.Colqhoun
    ***

    Na pracovištích koluje mezi dělníky hodně tvrdého porna... Dlouho jsem si myslel, že se ve Skandinávii vůbec nedělají špatné filmy, že je to v nedostižně přátelské a šik společnosti snad nějak legislativně ošetřené. Soudruzi, třeste se! je jedním z mála porušení zákona / pravidla. Nebyl jsem překvapen následným zjištěním, že autorem filmu je etablovaný Hans Petter Moland, jehož Bezva chlap mě též nechal ledovcově chladným. Copak tu máme: Uhlazené retro, parodickou idylu propagandistických plakátů s ostýchavým pokusem o vytvoření, marxisticky řečeno, nadhodnoty. Jednorozměrné figurky, rutinní vývoj událostí (životní rutina → vášeň → angažmá → postupné ochládání → ...) produkují ale jen nudu. Cokoliv, co by mohlo hořké komediování zahustit (jako třeba motiv střetu buržoazní ne-morálky se sektářskými pravidly Strany) je zadušeno či přejito. Od samého počátku se vnucuje srovnání s Vinterbergovou Komunitou, která pojednává cosi velmi podobné se stejným zadržovaně pohrdavým nadhledem na nasalónní revolucionářství. Jestliže Vinterberg dokázal svůj postoj alespoň maskovat uvěřitelným zájmem o motivaci a člověčí rozměr postav, Moland nabízí historii komunistického hnutí Norska jako střídmě legrační a maloměšťácky ostýchavé dějiny prcání: (při nočním šoustání v březovém háji) To by se Maovi líbilo. Kdyby jeden nebyl posledních dvacet let šiškován čímsi podobným, možná by si to užíval víc. Hřebejk / Viewegh po norsku. Aniž bych sám koketoval s myšlenkou násilného převzetí výrobních prostředků, práce s postavami a výklad stranické angažovanosti jakožto čehosi, co je legračně psychologicky i společensky patologické, mi nepřipadá fér. Rebelové vyměkli / Amerika je za rohem / co nemám to si objednám / východ podchodem... Na toho Molanda si budu muset při sázkách na skandinávskou jistotu dávat větší pozor. Tři s přimhouřenými víky. Nerozumíš ničemu. Rozumíš všemu.(23.7.2018)

  • zette
    ****

    Nametem, zemi vzniku a zpracovanim tento film hodnotim velmi pozitivne. Snad v kazde zapadni zemi Evropy behem studene valky se objevovaly vetsi ci mensi skupiny lidi, kteri aktivne podporovaly socialismus a snily o prevratu. Prvni polovina, plna nadseni a optimismu postav je velmi usmevna. Po vystrizliveni a uvedomeni si, ze to v Norsku nepujde tak snadno a postupne skepsi hlavnich hrdinu se film postupne dramatizuje. A zde vidim nejvetsi slabinu filmu, nebot ne kazdy chce zaveru uverit, zvlaste pak lide z byvaleho vychodniho bloku.(15.12.2009)