Středoškolský profesor Pedersen

Na pracovištích koluje mezi dělníky hodně tvrdého porna... Dlouho jsem si myslel, že se ve Skandinávii vůbec nedělají špatné filmy, že je to v nedostižně přátelské a šik společnosti snad nějak legislativně ošetřené. Soudruzi, třeste se! je jedním z mála porušení zákona / pravidla. Nebyl jsem překvapen následným zjištěním, že autorem filmu je etablovaný Hans Petter Moland, jehož Bezva chlap mě též nechal ledovcově chladným. Copak tu máme: Uhlazené retro, parodickou idylu propagandistických plakátů s ostýchavým pokusem o vytvoření, marxisticky řečeno, nadhodnoty. Jednorozměrné figurky, rutinní vývoj událostí (životní rutina → vášeň → angažmá → postupné ochládání → ...) produkují ale jen nudu. Cokoliv, co by mohlo hořké komediování zahustit (jako třeba motiv střetu buržoazní ne-morálky se sektářskými pravidly Strany) je zadušeno či přejito. Od samého počátku se vnucuje srovnání s Vinterbergovou Komunitou, která pojednává cosi velmi podobné se stejným zadržovaně pohrdavým nadhledem na nasalónní revolucionářství. Jestliže Vinterberg dokázal svůj postoj alespoň maskovat uvěřitelným zájmem o motivaci a člověčí rozměr postav, Moland nabízí historii komunistického hnutí Norska jako střídmě legrační a maloměšťácky ostýchavé dějiny prcání: (při nočním šoustání v březovém háji) To by se Maovi líbilo. Kdyby jeden nebyl posledních dvacet let šiškován čímsi podobným, možná by si to užíval víc. Hřebejk / Viewegh po norsku. Aniž bych sám koketoval s myšlenkou násilného převzetí výrobních prostředků, práce s postavami a výklad stranické angažovanosti jakožto čehosi, co je legračně psychologicky i společensky patologické, mi nepřipadá fér. Rebelové vyměkli / Amerika je za rohem / co nemám to si objednám / východ podchodem... Na toho Molanda si budu muset při sázkách na skandinávskou jistotu dávat větší pozor. Tři s přimhouřenými víky. Nerozumíš ničemu. Rozumíš všemu. (23.07.2018)

Mrzí mě, že svým hodnocením barvím tento film do šeda, ale přesně to vystihuje můj dojem, který jsem z něj měla. Příběh středoškolského profesora, který se po jednom plamenném projevu svého studenta rozhodne stát komunistou a společně se skupinkou nadšenců bojovat proti kapitalismu, mě nechal chadnou. Možná jsem byla schopná pochopit jednání jednotlivých postav, jak již zmíněného profesora, tak i jeho kolegyně soudružky, která stranu povýšila nad své osobní zájmy a radosti, ale vůbec jsem si k těmto osobám během sledování nevytvořila žádné sympatie. Komunismus jsem sice na vlastní kůži zažila jen velice krátce, ale i přesto mám k němu dost averzi, tak možná i to ovlivnilo moje hodnocení. (11.03.2009)

Začínající učitel v 70. letech koketuje s myšlenkou komunismu a přidá se do vznikajícího hnutí. Tam se zamiluje do aktivistky a románek je na světě. Aktivistka ho ale po čase pošle k vodě. On se ovšem nevzdává a dál o ní v hnutí nenápadně usiluje. Ve filmu tedy sledujeme vývoj románku ale i vývoj lokálního komunistického hnutí. Bohužel, vše je to tak trochu nudné. (26.07.2017)

Soudruzi, traste se...je typický artový film..žiadne zábrany, zaujímavá tématika..nekorektnosť..proste typické znaky, je to hodne zvláštny film, nie síce zlý...ale na typ takéhoto filmu treba mať jednoducho chuť a náladu...smiech hlavnej hrdinky mi liezol kvalitne na nervy...ale to je vedľajšie...zaujímavý film, ktorý sa rozhodne treba vidieť (21.12.2009)

Nametem, zemi vzniku a zpracovanim tento film hodnotim velmi pozitivne. Snad v kazde zapadni zemi Evropy behem studene valky se objevovaly vetsi ci mensi skupiny lidi, kteri aktivne podporovaly socialismus a snily o prevratu. Prvni polovina, plna nadseni a optimismu postav je velmi usmevna. Po vystrizliveni a uvedomeni si, ze to v Norsku nepujde tak snadno a postupne skepsi hlavnich hrdinu se film postupne dramatizuje. A zde vidim nejvetsi slabinu filmu, nebot ne kazdy chce zaveru uverit, zvlaste pak lide z byvaleho vychodniho bloku. (15.12.2009)