Shoah
Obsahy(1)
Shoah představuje nestandardní dokumentární dílo zabývající se holocaustem. Více jak devítihodinový snímek je výsledkem pětadvacetileté práce autorů a neobsahuje žádné dobové záběry z války nebo obodobí těsně po konci války. Skládá se výhradně z výpovědí očitých svědků. Přeživší účastníci tehdejšího dění dostávají šanci zprostředkovat ve filmu svoje rozmanité zkušenosti a zachovat je tak pro další generace. Jejich vzpomínky často ožívají při návštěvě místa činu (např. tábor Treblinka), často to však není vůbec třeba. Zachycení výpovědi této odcházející generace je hlavním úkolem filmu, čemuž také Lanzmann mnohé podřídil. Vzniklo tak svou délkou i charakterem unikátní dílo, které v mnoha směrech překračuje hranice "pouhého" dokumentu. (jakub.uck)
(více)Recenze (79)
Devíti hodinový dokument je přeci jen trochu moc i přes to na jaké téma byl natočen. Určitě poučné, ale nudné, zdlouhavé a přeplácané zbytečnými informacemi. ()
Fakt, že nevidíme vizuálně hrůzy vyprávění účastníků koncentračních táborů a vše běží jen v našich hlavách a představách, nic neubírá na krutosti a sadismu, kterým si museli vypovídající lidé projít. Všechno, co jste chtěli vědět o holocaustu. Se všemi detaily. Výborný dokument. ()
Opravdu dlouhé, nadruhou stranu velice poučné i když informacemi, někdy nepodstatnými, se nešetřilo. Netradiční dílo. Rozhodně ne pro každého. ()
Dokument nám pouštěli už na základce, ale tenkrát jsem tomu nevěnoval extra pozornosti. S odstupem času a zájmem o dané téma jsem si ho celý pustil až nyní. Oproti novodobým dokumentům je tohle natočeno velmi odlišným způsobem a pustit to dnešní, řekněme mladé či mladší generaci lidí, tak bude pro ně asi velký problém to dokoukat, ne-li vypnout po několika minutách. Stopáž je samozřejmě hlavní příčinou a přiznám se, že zpočátku byla odrazující i pro mě, na jeden zátah jsem to nedal. Největší problém vidím v pozici překladatelů. Když se lidé začnou zpovídat, nejdříve slyšíme vše Polsky či Německy a až posléze se začne překládat. Tohle mě štvalo neskutečně. Být zde titulky přímo, mohlo se ušetřit tak dvě hodiny času. Přístup Lanzmanna nebyl někdy úplně profesionální. Když opomenu, že tam hulí jedno cigáro za druhým ( ale chápu, prostě jiná, free doba kinematografie ), tak jeho někdy až časté skákání do řeči či tlačení na přeživší ať promluví, nebylo to na místě. Jak jsem si před puštěním tipl, tak dokument se zaměřuje čistě na vyhlazovací tábory, to je potřeba zdůraznit. V tomto ohledu mi tu však některé chybí. Máme tu samozřejmě Osvětím, Treblinku a taky Chelmno, okolo těchto tří se budeme motat nejčastěji. Jen letmý pohled a pár záběrů ze Sobiboru a Belzecu. Majdanek je vynechán kompletně. Tohle mě hodně zamrzelo. Nevím, jestli se tak Lanzmann rozhodl skrze dostupnosti komunikace s přeživšími daných táborů smrti, no kdoví. Pokud bych měl hodnotit pozitiva, největší váhu tu mají samozřejmě židé, kteří si tímto peklem prošli a měli tenkrát možnost vyprávět. Velmi mě překvapila účast českých židů, kteří tady dostali vesměs nejvíce prostoru - Glazar, Muller, Vrba. Lanzmann si dal práci a cestuje po celém světě - New York, Korfu, Varšava či Jeruzalém. Uslyšíme však i obyčejné lidi, kteří v okolí táborů žili, nebo pracovali na dráhách a měli vše z první ruky. Taktéž zpověď některých bývalých SS a dalších pracovníků. Tajně pořízené záběry při výslechu strážného Suchomela ( Treblinka ) jsou takovým diamantem. Tohle dnes už prostě neuvidíte a v jiných/starších dokumentech taky ne. Konfrontace SSáka Oberhausera ( Belzec ) v hospodě při čepování piva je skvělá. Ten sice skoro nic neřekne a dělá netykavku ale člověk alespoň vidí, jak selhaly poválečné rozsudky, nejen, bývalých strážných, kteří směšnými tresty v pohodě dožívali. Nejlegračnější je ta klasika, že nikdo nic nevěděl, všichni všechno popírají a vlastně za nic nemůžou. Z již zmíněných táborů tu máme spoustu záběrů. Pro člověka, který tato místa nikdy nenavštívil to může být alespoň částečný obrázek, ale určitě bych doporučil samotnou návštěvu kteréhokoli místa. Dnes jsou hlavně už i trochu jiná a upravená s muzei. Šoa možná nebude ten nejlepší dokument o holocaustu ale v určitém kontextu a ohledech je jedinečná a nemá konkurenci a ani už nikdy mít nebude. ()
Dokument ze kterého mrazí. Zpověď přeživších koncentrační tábory, je silným zážitkem, odkazující k minulosti, která navždy otřásla celým světem a poznamenala všechny. Poutavé vyprávění, doslova diváka uhrane a chvílemi stáhne hrdlo natolik silně, až je jednomu do pláče. ()
Člověku se nechce ani věřit,co za zvěrstva byla civilizovaná společnost schopna udělat. I když jsem na toto téma viděl množství materiálu, šoa je opravdu výborně udělaný a při své stopáži vyčerpávající film ()
Viděl jsem asi polovinu a ta na mě zapůsobila velmi silně. Rozhodně se jedná o nevšední záležitost, i když formální stránka je trochu sporná a extrémní délka atraktivity trochu snižuje. ()
Přiznám se, že jsem dokument viděl naněkolikrát a v celku bych ho asi zhlédnout nedokázal. Režisér jistě mohl celý dokument nechat odvysílat jako seriál, nebo ho sestříhat na přijatelnější stopáž, ale jistě věděl co a proč to dělá. Celému počinu by se hlavně po formální stránce dala vytknout spousta věcí, ale tady šlo jen a jen o poselství, ukázat v plné nahotě zvěrstva, která si nikdo z nás nedovede ani představit. Ve filmu nevystupovali herci, nýbrž lidé kteří si museli projít peklem a kteří ani po 30 letech nedokázali popisovat události bez emocí ač se někteří snažili seč mohli. Nedivím se režisérovi, že jeho otázky zněly někdy toporně, když byl konfrontován s něčím takovým. Každý kdo dokument viděl celý a má byť jen špetku empatie, musí dát plný počet a tomu dobrákovi, který tu píše, že mu připadá neetické, že režisér zveřejnil jméno i tvář esesáka Suchomela, ač mu slíbil, že to neudělá, bych řekl tolik, že mně připadá neetické někomu slíbit koupel a místo vody na něj pustit plyn... ()
Theodor Adorno kdysi psal o nepřípustnosti, nemravnosti zábavného umění po něčem tak neslýchaném jako je Osvětim. Mám pocit, že je to hlubší - tváří v tvář Tomu je každé umění frivolním žertem. Lanzmannovo Šoa je asi jediná možná forma umění po Osvětimi. ()
Tento film je pro mě vrcholným dílem na židovskou tématiku za období WWII. Několikahodinový dokument a svědectví o utrpení, křivdě, sadismu a byrokratickém kolosu na smrt. Jedna z myšlenek filmu, které zazněly jsou pro mě zcela zásadní při posuzování otázky chovaní jedince v extrémních situacích:"Vždy když potkám nějakého dobráka, co mi nabízí nějakou službu, jídlo, peníze a je přátelský, vždycky si položím otázku... jak moc zvěrsky by se tento člověk asi choval, kdyby pracoval v Osvětimi" (citace není přesná, je to několik let zpět, co jsem ten film viděla).... Lidé nemají role černobíle jako tomu bývá ve filmech - ten sadista, jehož pracovní náplní je mlátit židovské vězně, poté co příjde domů, je ten nejgalantnější muž a vzdělaný mladý intelektuál. Aneb průměrný potencionální dozorce Osvětmi chodí každý den okolo nás, kupuje si noviny, obědvá s námi v restauraci, povídá si s námi na vážná témata a v tramvaji vás pustí sednout ()
Kdo se táže po Bohu, tak se musí dříve či později k Šoa dostat. Odpovědi ovšem nelze nalézt v rozumu a dlouhých disputacích, ale v očích účastníků, tento dokument k tomu nemálo pomáhá. A že je dokument dlouhý, nemyslím, pokud uvážíme konkrétnost zla, které bylo, tak se to nedá odbýt výrokem generála po bitvě. ()
Shoah je neuvěřitelným a neopakovatelným projektem. Unikátní výpověď očitých svědků holokaustu. Zapomeňte na Schindlerovy seznamy a desítky dalších snímků. Nic se nevyrovná pohledům do tváří těch, co přežili, těch, co vraždili a těch, co "jen přihlíželi". Zbývá snad jediná otázka: existuje pro filmaře nějaká morální hranice, pokud je potřeba zachytit poslední svědectví ... ? ()
Viděl jsem a slyšel jsem hodně (o této problematice), byl jsem tam i tam, ale tohle.... ?! Dokument uplynul jen jako by se jednalo o delší film v kině. S přibývajícím časem se stupňovala syrovost a poselství. Neopakovatelné, neodsouditelné, nezměrná bolest a nezměrná chladnokrevnost, cynismus a lhostejnost, nikdy tak nepoznané příkoří a nikdy tak nespáchána krutost. Záměr režiséra určitě nebyl natočit devítihodinovou epopej, ale pochopil jsem... Bravurní. Chce někdo vůbec znát pravdu?? ()
Naprostý souhlas s Rogue a Ajantis. Já viděl první dvě hodiny a pak asi 5-8 a ačkoilv se jedná o nesmírně zajímavé, lidskost tížící a srdcervoucí téma, tohle je opravdu moc roztahané a unavující. ()
Veľmi ťažký šesťdielny seriál. Nevravím že bol zlý, to nie, ale trošku mi prekážala dĺžka. Niektoré časti boli lepšie a zaujímavejšie, niektoré horšie, ale v podstate sa v každom dieli opakovalo to isté, stále dokola. Veľa vecí mi tam chýbalo, napr. vedecké a lekárske pokusy... o tých sa tam ani nespomínalo, a vzhľadom k dĺžke, by sa to tam určite zmestilo. Ďalšia vec.... chrapúnsky ľudia zo štábu.... tí ľudia v niektorých momentoch naozaj nechceli hovoriť, prosili ich aby sa ich už nič nepýtali, že je pre nich ťažké o tých hrozných veciach rozprávať, plakali a prosili, ale oni nie, "musíte musíte o tom hovoriť". To ma naozaj zaskočilo. Aj vďaka tomuto moje hodnotenie kleslo. Ale v celku si myslím, že tento seriál by si mal pozrieť každý. Zmení Vás to. ()
dal bych * * * * *, ale neviděl jsem to celé. Opravdu jiný dokument. ()
Viděl jsem asi 2 hodiny, takže celkové hodnocení tady nedám, ale mám jednu zásadní vítku. Proč je tento dokument tak neuvěřitelně roztahaný? Ano, téma je neskutečně silné a popisuje nejčernější část lidských dějin, ale opravdu to nešlo udělat způsobem, který zaujme i člověka, kterého toto téma příliš nezajímá? Mě toto téma baví, ale pro ostatní, které holocaust až tak nebere je to takřka nekoukatelné dílo!!! A za tím si stojím ()
Nie je to dokument, ani publicistika, ani politika, či dokonca propaganda. Je to akt svedectva. Claude Lanzmann ním povznáša neoceniteľný dar, ktorým sa líšime od zvierat, robí nás ľuďmi a dáva nám nádej; schopnosť jednej generácie povedať tej ďalšej, čo sa naučila. ()
A čo ďalej? Ďalej neustupovať. NIKDY neustupovať ŽIADNEMU pokusu o obmedzenie vlastníckych práv. Lebo tak to v živote chodí: najprv príde strata vlastnej aktivity, potom vlastného okolia, vlastného domu, vlastnej dôstojnosti, vlastných šiat... a nakoniec vlastného života. Že vraj to spolu vôbec nesúvisí? Vraj to nemožno vnímať ako "prirodzený" vývoj udalostí? Blázni! Sledujte Šoa. TOP 10. ()
To se prostě musí vidět. Povinně ()