Reklama

Reklama

Východ-Západ

  • Francie Est-Ouest (více)
TV spot

Obsahy(1)

Sandrine Bonnaireová a Oleg Menšikov bojují v poválečném Rusku o své životy, budoucnost i lásku. Červen 1946: Stalin odstartovává propagandistickou kampaň zaměřenou na ruské emigranty žijící na Západě, kterým nabízí amnestii, sovětský pas a šanci účastnit se poválečné rekonstrukce Sovětského svazu. Alexej Golovin, emigrant žijící ve Francii reaguje na tuto výzvu, ostatně jako mnoho dalších. Rozhodne se vrátit do své vlasti společně se svojí mladou francouzskou ženou Marií a synem Serjožou. Při příjezdu do Oděsy je většina emigrantů popravena nebo poslána do pracovních táborů. Alexej a jeho rodina jsou tohoto osudu ušetřeni, protože sovětští úředníci usoudili, že jim tento mladý doktor více poslouží v jejich propagandistické kampani jako typický příklad navrátilce Jsou posláni do Kyjeva, kde je Sergej umístěn do textilní továrny. Novým domovem pro rodinu se stává pouhá jedna místnost v komunálním bytě, tzv. komunalka. Zatímco se Alexej se svým osudem smiřuje, Marie stále věří ve svoji svobodu (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (62)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Velice silný film. Měl by ho vidět každý z místních rusofilů a tzv. páté kolony. Jenže ono jim vlastně stejně nic nedojde, takže to jsou jen takové tužby a přání, že někdo někdy možná zmoudří. Já jim nevěřím a věřit nebudu. Stále jsme na jejich jídelním lístku. Sandrine uvěřila a viděla co je život v zemi, kde zítra znamená dneska. Pro Francouzsku to musel být kulturní šok. Prvotní omluvy poměrů, že to válka a že se vše časem zlepší vystřídala jistotota, že to jsou jen lži a posléze i strach. Ona šla do Ruska dobrovolně. byly věak tisíce jiných, které z osvobozených území (i z ČSR) Smerž a NKVD odvlekla od rodin, nebo i s nimi občanství neobčanství. Kdo by se postavil osvoboditelům? Nikdo a tak ro Rusákům téměř vždy procházelo. Lidé totiž mizeli zničehonic bez rozruchu. V tom byli Rusové dobří. Jednotky jak táhly osvobozenou Evropou už měly v rukou seznamy těch, co z jakýchkoliv důvodů emigrovali do demokratických zemí ze Stalinovy říše zla a smrti. Daleko na východě na Sibiři či na ostrovech pak za tuto snahu - žít lidsky platili strašlivou daň, většina tu největší. Sandrine naštěstí měla kliku i víru ve zlepšení a naděje, to je sakra mocný životabudič. Více neprozradím, snad jen - nutno vidět! * * * * * * ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Profesionálně natočené melodrama, které se dnešnímu divákovi snaží barvitě ilustrovat šílené poměry ve stalinistickém Rusku 40. a 50. let minulého století. Sandrine Bonnaire i Oleg Menšikov si v mém osobním hereckém žebříčku stojí hodně vysoko a mé očekávání určitě nezklamali. Přes atraktivní námět a silný příběh tomu filmu něco přebývá nebo naopak schází. Navzdory nesporným festivalovým ambicím nebo možná právě kvůli nim (přesně to vystihla uživatelka Snorlax, když označila Východ-Západ za pokus o americký film za evropské peníze s francouzskými herci v ruském prostředí) je výsledek trochu umělý a vykalkulovaný. To je častý případ vícečetných mezinárodních koprodukcí, ze kterých vyplývá spousta kompromisů. Celkový dojem: 65 %. ()

Reklama

emma53 

všechny recenze uživatele

Jeden z těch mála filmů na které jsem se moc těšila nejen kvůli hereckému obsazení, kde byla tentokrát magnetem Sandrine Bonnaire, ale i kvůli zajímavému námětu. Jen mě všechny ty jejich peripetie i když byly občas zdrcující a smutné (co by nebylo v té době v Rusku?) tak nějak emotivně minuly a to je velká škoda. Nevím, kde je v tomto případě chyba, možná jsem na podobné téma viděla přece jen trochu lepší kousky, ale přesto všechno jsem ráda, že jsem Est-Ouest neminula a už vůbec nechci svým komentářem odradit druhé. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Posobivy film o ruskych emigrantoch, ktori sa po 2. svetovej vojne vratili spat do vlasti /byvaly ZSSR/ a cakalo ich casto nemile prekvapenie. Wargnier vladne zrucnou rukou, akurat film ma dost nudneho miesta a prazdnych dialogov. Znesitelny priemer, ale na Michalkovovoe a Tarkovskeho veldiela to samozrejme nema ani zdaleka. 74 % ()

triatlet 

všechny recenze uživatele

Před mým komentářem tento film, natočený podle skutečného příběhu, tady komentovalo pouze 9 uživatelů (počítám-li i technické údaje od Houdiniho a Danečka), hodnotilo 140. Přitom je to film, který bere dech. Základním symbolem je voda. Její nekonečnost proráží příď lodi už při počátečních titulcích. Ubíjející stereotyp při plaveckém tréninku zároveň dává naději svobody - možnost útěku při sportovní akci. Kontrast bazénového zázemí a nadšeného tréninku v jezeře - teplá voda v bazénu x chladným vztahům na jedné straně a studená venkovní voda x vřelým vztahům. Nedostatek vody zobrazuje sovětskou socialistickou každodennost v nájemním domě - pokoje i užívání vody na příděl. A souboj s otevřenou mořskou vodou při útěku = plavání za svobodou, která má mnohem větší cenu než všechny medaile. Film řeší hrůznou komunistickou sovětskou politiku, která rozděluje lidi, poznamenává jejich osudy. Už při návratu domů rozehrává Alexej Golovin karetní hru s pasy. Trumfy ovšem nedrží sympatický lékař vyznávající se z lásky ke své francouzské ženě Marii, ale všemocná strana. Ta sama určuje pravidla a z lidí dělá loutky. Při výstupu z lodi v přístavu se po zastřelení jednoho z navrátilců rozsvítí světlo a film začíná... Ještě že byly takové víly, jakou zahrála Catherine Deneuve. Nedabovaná verze: zde ()

Galerie (30)

Zajímavosti (3)

  • Film se natáčel 12 týdnů na Ukrajině a v Bulharsku na konci roku 1998. (klukluka)
  • „Není to skutečný příběh, ale mohl by být. Všechno je opravdové s výjimkou konkrétních osob. Podobné zkušenosti jako naši Golovinovi měla celá řada lidí, kteří se do Sovětského svazu vrátili z emigrace,“ citovaly režiséra Régise Wargniera The New York Times v březnu roku 2000. (klukluka)

Reklama

Reklama