Východ-Západ

Východ západ aneb série špatných rozhodnutí pravidelně po sobě jdoucích. Chápu, že v absurdním prostředí stalinské totality se člověk občas těžko vyzná, co má dělat, ale proč si to ještě ztěžovat vzájemnými direkty, vyhazováním z bytu, nevěrou a tak dále. Těžko jim pak přát. Taky si nemůžu pomoct, ale přišlo mi, že film nakládá s charaktery strašně jednoduše: buď jsou to "sympatičtí" (z pohledu filmu) lidé se sny a tak dále a chtějí na západ, anebo jsou všichni ostatní, tj. jednorozněrní záporní primitivové, co zůstávají doma. Navíc ta "svobodná Francie" působí až moc bezproblémově (což s ohledem na dobu...). Nuž, je to umělecká licence. Nikoli špatný film, ale odvařen jsem z něj nebyl. (03.08.2013)

Jeden z těch mála filmů na které jsem se moc těšila nejen kvůli hereckému obsazení, kde byla tentokrát magnetem Sandrine Bonnaire, ale i kvůli zajímavému námětu. Jen mě všechny ty jejich peripetie i když byly občas zdrcující a smutné (co by nebylo v té době v Rusku?) tak nějak emotivně minuly a to je velká škoda. Nevím, kde je v tomto případě chyba, možná jsem na podobné téma viděla přece jen trochu lepší kousky, ale přesto všechno jsem ráda, že jsem Est-Ouest neminula a už vůbec nechci svým komentářem odradit druhé. (16.05.2014)

Film, ktorý ma zaujal hneď od začiatku. Presné zobrazenie pomerov v štáte ovládanom paranoikom, likvidujúcim všetko podozrivé, v čom mu pomáhali všetci, ktorí chceli prežiť. Výborne bolo zvládnuté rastúce uvedomenie si, do akých sračiek sa so svojim nerozumným činom dostali. Ak by film pokračoval v nastúpenej línii neváhal by som s vyšším hodnotením. Nanešťastie sa dej zbytočne vetvil, nastúpili niektoré klišé, za omyl pokladám aj vstup Catherine Deneuve na scénu, až to všetko dospelo k očakávanému happy endu. Škoda, v prvej časti filmu som bol presvedčený, že odo mňa dostane zaslúžené štyri hviezdičky. Aj na takej maličkosti, ako zobraziť vplyv času a prežitého utrpenia na tvárach hlavných hrdinov, si mohli dať tvorcovia viac záležať. (15.08.2013)

Slabší odliatok režisérovho Indochine v duchu priamočiareho melodramaticky-vydieračského ťahu na bránku cien Akadémie. Konvenčný, držiaci sa tradičných zaužívaných postupov, striktne príkladný následník veľkých filmových príbehov. Tento krát mi to pri stabilnej rytmike, realistickej stopáži a oporných bodoch v hereckých výkonoch vlastne až tak neprekážalo - Wargnier má cit pre tieto dramatické postupy a prácu s príbehom v krvi a špičková kamera Laurenta Dailland u mňa zožala najmä v záberoch na morskej hladine fenomenálny úspech. Niektoré myšlienky postáv pôsobia spätne naivne, ale budiž. V našich zemepisných šírkach má navyše pre mladšiu generáciu vidieť tento film jasný význam. 70% (15.07.2014)

Naivita z filmu smrdí na míle daleko. Nevím, jaké to pro bylo pro Olega Menšikova točit tento film, když točí vlastně o tom, jak jeho země s psychologií sobě vlastní ničí s příchodem komunistů jednoho Rusa za druhým. Ten návrat, ten byl opravdu jak z pohádky jak Ivan šel do gulagu pro Nastěnku a cestou potkal, pozdravil Stalina…a už tam nedošel. Hodně drsné a nekompromisní. K tomu vyprávěné z období několika let, kde se různorodě mění názory a myšlenky a celkově to hodně slušně evokuje tu hroznou dobu, která po roce 1946 v tehdejším Sovětském svazu vznikala. (07.07.2021)