Východ-Západ

Profesionálně natočené melodrama, které se dnešnímu divákovi snaží barvitě ilustrovat šílené poměry ve stalinistickém Rusku 40. a 50. let minulého století. Sandrine Bonnaire i Oleg Menšikov si v mém osobním hereckém žebříčku stojí hodně vysoko a mé očekávání určitě nezklamali. Přes atraktivní námět a silný příběh tomu filmu něco přebývá nebo naopak schází. Navzdory nesporným festivalovým ambicím nebo možná právě kvůli nim (přesně to vystihla uživatelka Snorlax, když označila Východ-Západ za pokus o americký film za evropské peníze s francouzskými herci v ruském prostředí) je výsledek trochu umělý a vykalkulovaný. To je častý případ vícečetných mezinárodních koprodukcí, ze kterých vyplývá spousta kompromisů. Celkový dojem: 65 %. (16.10.2013)

Slabší odliatok režisérovho Indochine v duchu priamočiareho melodramaticky-vydieračského ťahu na bránku cien Akadémie. Konvenčný, držiaci sa tradičných zaužívaných postupov, striktne príkladný následník veľkých filmových príbehov. Tento krát mi to pri stabilnej rytmike, realistickej stopáži a oporných bodoch v hereckých výkonoch vlastne až tak neprekážalo - Wargnier má cit pre tieto dramatické postupy a prácu s príbehom v krvi a špičková kamera Laurenta Dailland u mňa zožala najmä v záberoch na morskej hladine fenomenálny úspech. Niektoré myšlienky postáv pôsobia spätne naivne, ale budiž. V našich zemepisných šírkach má navyše pre mladšiu generáciu vidieť tento film jasný význam. 70% (15.07.2014)

Strhující, působivé, bohužel jsem nenahrála a pochybuji, že se při vkusu programových šéfů TV stanic s tímto filmem ještě někdy setkám, přitom bych ho opravdu strašně ráda viděla znovu. Tak jako spoustu výborných a hodnotných filmů, které kdoví proč nikde nedávají a asi dávat nebudou (např. Smrt v přímém přenosu s Romy Schneiderovou, Griffin a Phoenixová s Peterem Falkem, Poslední adresa, Cestující v dešti a francouzské+italské politické kriminálky vůbec). Ach jo.... (17.05.2010)

Jeden z těch mála filmů na které jsem se moc těšila nejen kvůli hereckému obsazení, kde byla tentokrát magnetem Sandrine Bonnaire, ale i kvůli zajímavému námětu. Jen mě všechny ty jejich peripetie i když byly občas zdrcující a smutné (co by nebylo v té době v Rusku?) tak nějak emotivně minuly a to je velká škoda. Nevím, kde je v tomto případě chyba, možná jsem na podobné téma viděla přece jen trochu lepší kousky, ale přesto všechno jsem ráda, že jsem Est-Ouest neminula a už vůbec nechci svým komentářem odradit druhé. (16.05.2014)

Naivita z filmu smrdí na míle daleko. Nevím, jaké to pro bylo pro Olega Menšikova točit tento film, když točí vlastně o tom, jak jeho země s psychologií sobě vlastní ničí s příchodem komunistů jednoho Rusa za druhým. Ten návrat, ten byl opravdu jak z pohádky jak Ivan šel do gulagu pro Nastěnku a cestou potkal, pozdravil Stalina…a už tam nedošel. Hodně drsné a nekompromisní. K tomu vyprávěné z období několika let, kde se různorodě mění názory a myšlenky a celkově to hodně slušně evokuje tu hroznou dobu, která po roce 1946 v tehdejším Sovětském svazu vznikala. (07.07.2021)