Režie:
Régis WargnierKamera:
Laurent DaillandHudba:
Patrick DoyleHrají:
Sandrine Bonnaire, Oleg Meňšikov, Catherine Deneuve, Sergej Bodrov Jr., Ruben Tapiero, Erwan Baynaud, Grigori Manoukov, Taťjana Dogileva, Bogdan Stupka (více)Obsahy(1)
Sandrine Bonnaireová a Oleg Menšikov bojují v poválečném Rusku o své životy, budoucnost i lásku. Červen 1946: Stalin odstartovává propagandistickou kampaň zaměřenou na ruské emigranty žijící na Západě, kterým nabízí amnestii, sovětský pas a šanci účastnit se poválečné rekonstrukce Sovětského svazu. Alexej Golovin, emigrant žijící ve Francii reaguje na tuto výzvu, ostatně jako mnoho dalších. Rozhodne se vrátit do své vlasti společně se svojí mladou francouzskou ženou Marií a synem Serjožou. Při příjezdu do Oděsy je většina emigrantů popravena nebo poslána do pracovních táborů. Alexej a jeho rodina jsou tohoto osudu ušetřeni, protože sovětští úředníci usoudili, že jim tento mladý doktor více poslouží v jejich propagandistické kampani jako typický příklad navrátilce Jsou posláni do Kyjeva, kde je Sergej umístěn do textilní továrny. Novým domovem pro rodinu se stává pouhá jedna místnost v komunálním bytě, tzv. komunalka. Zatímco se Alexej se svým osudem smiřuje, Marie stále věří ve svoji svobodu (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (62)
Vcelku slušný film, ktorý má čo povedať. Menšikov ma mierne sklamal, čakala som od neho viac, aj keď na konci filmu sa to zlepšilo. Kto ma ale prekvapil je Bodrov mladší, ktorý ma svojim výkonom a vlastne aj svojim zjavom (obyčajný ruský chlapec) zaujal. Škoda ho, taký šikovný chlapec to bol, mohol toho dokázať ešte veľa. Určite si pozriem aj nejaké iné filmy s ním. ()
Východ západ aneb série špatných rozhodnutí pravidelně po sobě jdoucích. Chápu, že v absurdním prostředí stalinské totality se člověk občas těžko vyzná, co má dělat, ale proč si to ještě ztěžovat vzájemnými direkty, vyhazováním z bytu, nevěrou a tak dále. Těžko jim pak přát. Taky si nemůžu pomoct, ale přišlo mi, že film nakládá s charaktery strašně jednoduše: buď jsou to "sympatičtí" (z pohledu filmu) lidé se sny a tak dále a chtějí na západ, anebo jsou všichni ostatní, tj. jednorozněrní záporní primitivové, co zůstávají doma. Navíc ta "svobodná Francie" působí až moc bezproblémově (což s ohledem na dobu...). Nuž, je to umělecká licence. Nikoli špatný film, ale odvařen jsem z něj nebyl. ()
Strhující, působivé, bohužel jsem nenahrála a pochybuji, že se při vkusu programových šéfů TV stanic s tímto filmem ještě někdy setkám, přitom bych ho opravdu strašně ráda viděla znovu. Tak jako spoustu výborných a hodnotných filmů, které kdoví proč nikde nedávají a asi dávat nebudou (např. Smrt v přímém přenosu s Romy Schneiderovou, Griffin a Phoenixová s Peterem Falkem, Poslední adresa, Cestující v dešti a francouzské+italské politické kriminálky vůbec). Ach jo.... ()
Naivita z filmu smrdí na míle daleko. Nevím, jaké to pro bylo pro Olega Menšikova točit tento film, když točí vlastně o tom, jak jeho země s psychologií sobě vlastní ničí s příchodem komunistů jednoho Rusa za druhým. Ten návrat, ten byl opravdu jak z pohádky jak Ivan šel do gulagu pro Nastěnku a cestou potkal, pozdravil Stalina…a už tam nedošel. Hodně drsné a nekompromisní. K tomu vyprávěné z období několika let, kde se různorodě mění názory a myšlenky a celkově to hodně slušně evokuje tu hroznou dobu, která po roce 1946 v tehdejším Sovětském svazu vznikala. ()
Chvíli jsem váhala, ale pak se přiklonila ke čtvrté hvězdě. Asi za tu nádhernou Kačku Denévue, pro kterou mám slabost. A za skvělý výkon Sandrine Bonaire, oříškové oči Olega Menšikova a atletickou postavu Sergeje Bodrova mladšího, ten pocit, že už mezi námi není, jakoby dodal hloubce příběhu. Doba byla zlá, Stalin gauner, přisluhovači též. Sympatický manželský pár Francouzka, Rus a dítě, ti všichni se naivně vrací do Ruska, aby byli tvrdě konfrontováni s realitou. ()
Galerie (30)
Photo © Alive (2008)
Zajímavosti (3)
- Dva hlavní ruští představitelé (Oleg Menšikov a Sergej Bodrov) nehovoří francouzsky. Své role se naučili foneticky. (džanik)
- „Není to skutečný příběh, ale mohl by být. Všechno je opravdové s výjimkou konkrétních osob. Podobné zkušenosti jako naši Golovinovi měla celá řada lidí, kteří se do Sovětského svazu vrátili z emigrace,“ citovaly režiséra Régise Wargniera The New York Times v březnu roku 2000. (klukluka)
- Film se natáčel 12 týdnů na Ukrajině a v Bulharsku na konci roku 1998. (klukluka)
Reklama