Apocalypto

Osobité dílo osobitého tvůrce. Na Melu Gibsonovi se mi líbí to, že navzdory novinářským výrokům o "sadistovi Gibsonovi" si on stále jede podle svého, na všechny kritiky kašle a drží si tvůrčí svobodu. Ani tady se nebrání zobrazování násilí, ale na rozdíl od Umučení Krista je zde v mezích snesitelnosti (asi jako bitevní scény ve Statečném srdci), scéna dvojího obětního vyříznutí srdce je poměrně decentně snímána a její mediální kritika je zcela od věci - pokud vyprávím příběh z doby pozdní Mayské říše, bylo by podivné tuhle zcela běžně praktikovanou činnost opomenout. Když pominu Gibsonovy lehké narážky na manipulaci davu a zobrazení dekadence společnosti - průvodního jevu úpadku velkých říší, hledat zde nějaký myšlenkový přesah je zcela zbytečné a nesmyslné. Celý film je stavěn jako takové starobylé vyprávění lovců někde u ohně, kteří se s typickou mužskou ješitností předhánějí v tom, kde koho zabili, komu utekli či koho zachránili. V tomhle ohledu je film naprosto skvělý a absenci myšlenky fakt neřeším :o) Navíc Gibsonova režie je nápaditá, maskování a ozdoby protagonistů a vizuál scény z mayské metropole je pak triumfem filmového uměleckého designu. Mel opět nezklamal a nadále pro mě zůstává svěžím průvanem v zatuchlé hollywoodské áčkové produkci :o) (05.02.2007)

Gibson si po pitomoučkém Umučení Krista napravil reputaci. I Apocalypto je sice neuvěřitelně jednoduché, přímočaré a očesané o vedlejší zápletky, ale mezi domorodci to lze akceptovat mnohem spíš než při interpretaci života a (hlavně) smrti Ježíše Krista. Ústřední hrdina je sympatický stejně jako celé pojetí filmu ve stylu instinktivní naháněčky dvou znesvářených stran. Bohužel příběh by šlo doopravdy shrnout do jedné věty (aneb cesta tam a zase zpátky), přičemž mě z něj vytrhávala spousta bezdějových a přesto klišovitých pasáží (zajetí a "deportace"), po mém soudu nevhodně nastrkávaná digitální kamera a celkový pocit, že se vlastně o moc nehraje, protože už po dvaceti minutách filmu tušíte, jak to celé dopadne. Gibson sice neřekne, "že všechna voda nakonec steče dolů a Stázina si vezme Kubu za manžela," ale jeho archetypální vypravěčství to ze sebe vyzařuje samo po celou natahovanou stopáž. (08.12.2006)

Vzhledem ke zde tolik proklamované syrovosti a brutalitě bych nečekal, že si u toho všeho vyřezávání srdcí, drcení lebek a modelování zvířátek z vnitřností rozmasakrovaných degenů, budu vesele papkat Pribináček a jediný moment, u kterého se zatvářím mírně znechuceně bude ten, kdy s podivem vytáhnu z tlamy plný tvarohovýho krému kus něčího nehtu. Je sice pravdou, že se mému šestiletému synovci, se kterým jsem si udělal hezkou filmovou neděli, při vytrhávání masa z těla zvedal kufr, přesto jsem čekal něco víc. Oceňuji interesantní výpravu a Melův smysl i pro ten nejmenší detail zahrnující 315 kilogramů piercingu, stejně jako pečlivý výběr neznámých (ne)herců, (i když jsem měl pocit, že jsem tam zahlédl Honzu Krause), ale ten závěr á la terminátor skříženej s Chuckem Norrisem a řízlej Simírem Gerchánem to celý poslal do hluboký nemytý prdele. (27.11.2013)

Tak si k poznatku, že Gibson režisér bývá povětšinou historický a krvavý dělám další čárku a stavím k němu hypotézu: "Čím má Gibson k dispozici méně historických pramenů, tím horší zápletky a dialogy do nich vymýšlí." Chce se mi ironicky glosovat: "Snad nejlépe by si vedl při zpracování látky s bohatou audiovizuální dokumentací," ale raději se vrátím k filmu. Apocalypto je mi sympatické tím, že si za prostředí zvolilo málo filmařsky prozkoumané území předkolumbovské Ameriky, navíc za časů úpadku mayské civilizace. Mnoho se o těch dobách neví, trocha fantazie přijde k užitku. Gibson ji však skrblí. Když tvoří dějiště, daří se mu (nebo jeho maskérům, castingu, architektům, výtvarníkům?) vykreslit obraz poutavý, snad i autentický (leč to neumím posoudit). Když tvoří děj, snad záměrně jej plácá ze schemat. Abych film vnímal víceméně pozitivně, jako hlavní téma tohoto filmu musím vidět člověka, který je vytržen ze svého každodenního bytí, aby byl unesen a odvlečen na nepochopitelné místo, nepochopitelnými lidmi, ze nepochopitelným účelem, který v sobě bude nejspíš obsahovat nepochopitelnou smrt. Ohromení z toho všeho a hrůza je mnohdy přítomna, zvláště v "městských" scénách. Následují SPOILERY. Smrt hlavního hrdiny by byla logickým výustěním, je jedno zda při rituálu nebo až po něm. Snad i úprk od té hrůzy by dokázal završit děj pro mě upokojujícím způsobem. Jenže Apocalypto obohacuje tuto možnost o motiv návratu k milující ženě, která navíc potřebuje zachránit! Rek z ní čerpá morální sílu! Ne zbytečná, ale přebytečná, škodlivá postava. Stějně jako druhá půle, která není než ramboidní likvidací záporáků. Každý musí sejít ze světa jiným způsobem! Závěrečná konfrontace s křesťany působí nejednoznačně. Přišli zničit po právu krvelačné Maye, nahradí jedno zlo druhé, nebo to snad bude ještě horší? Zajímavé možnosti, ale ona trojjakost výkladu nepramení ze scénáristického umu, ale mlčení, nedostatku informací. KONEC SPOILERŮ. Slabé ***. (13.10.2010)

Gibson je magor, ale to se ví už od Umučení Krista. Fascinuje mě, jak tam i v Apocalyptu naprosto dezinfikuje jakýkoliv náznak myšlenky (až na ten závěr) a jde mu jen o co nejdetailnější zobrazení brutálního násilí. To sice taky má něco do sebe, ale osobně si raději pustím jedničku Ramba. Ta si na nic nehraje. První hodina je nesnesitelně dlouhá, naštěstí v té druhé konečně dojde na honičky po pralese. O mayské kultuře se nedozvíme nic (kromě toho, že lidem vytrhávali srdce z těla a pak jim sekali hlavy), celé se to mohlo odehrávat vlastně kdekoliv a kdykoliv. Mel by možná neměl tolik chlastat a vrátit se ke svým režisérským kořenům... (12.01.2007)