Obsahy(1)
Romantickou pohádku Ptačí král napsala autorka P. Slancová volně na motivy anonymního arabského příběhu. Vzdáleně připomene i pohádky z literárního odkazu Boženy Němcové, nejen svým dějem, ale i myšlenkovým vyzněním a konečným vítězstvím dobra nad silami zla. Mocný sultán (O. Vetchý) si vybere za ženu dobrotivou a jemnou dívku (K. Špráchalová), ale její dvě zlé a nepřející sestry jí štěstí závidí. Jejich intriky způsobí, že se sultán se svými vlastními dětmi, dvojčaty, setká až po dlouhých dvaceti letech s pomocí „ptačího krále"… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Poctivá studiová pohádka. Orientální téma, zpracované Pavlou Slancovou, symbolem sourozenecké svornosti a rezavějící dýkou připomene českou klasiku Třetí princ. Výměna dětí za štěňata je vskutku jednoduchá zápletka a až moudrý ptačí král nachytá divícího se sultána při netradičním menu – okurce nadívané perlami. “Výměně dětí za štěňata ses nedivil tak jako okurce nadívané perlami…“ Kulisy, kostýmy a hlavně herecký projev (především Ondry Vetchého) udrží divákovu, nebo aspoň moji, pozornost. ()
Mám několik dotazů: Jak to, že sultán dvacet let stonal doma a současně seděl v prachu u cesty? Jak to, že dceři poskytl špunty do uší a synovi ne? Proč byl ptačí král v kleci? Proč byla ptačí klec na vrcholu skály na nějakém zlatém vajíčku, když pták stejně nemohl lítat, a jak se tam dostala? Proč ptačí král s někým mluvil a s někým ne, když se řeklo, že mluvit může jen s tím, kdo ho zachránil? Proč místo otevření dvířek sejmula dívka vrchní část klece, aby ptáka pustila, ale v následující scéně klec s ptákem nese za vršek? A co na to Jan Tleskač? Nevím, co přesně vede naše tvůrce k tomu točit pohádky neevropské, když je tato cesta dlážděna řadou nezdarů a stále se opakujících chyb (čínské pohádky z brněnského studia, hahaha). Stačí jen trochu uhnout z cesty a z pohádky se stane fraška, což zde je např. v záběru na naservírovanou falickou okurku s rajčaty po stranách, a nezachrání to ani, kdyby byla narvaná skutečnými perlami a nikoli voskovkami z Preciosy i s dírkami. Přitom stejný kánon nalezneme v řadě pohádek evropských, Boženku Němcovou nevyjímajíce. Sourozenci se mi herecky nelíbili, navíc dcera vypadala starší než matka (což jsou herečky i ve skutečnosti), jejich jména působila legračně v kontextu s ostatními nešvary. Ani Vetchý chvílemi neví, jak to má hrát... Atd., atd. Mám respekt k práci Františka Filipa, ale toto rozhodně nebyl můj šálek čaje. Jednu hvězdu dávám za výpravu, rekvizity, kostýmy a samozřejmě loutku, protože klobouk dolů, tahle parta odborníků si ví rady snad v každé pohádce. ()
Totální kulisovka - což by až zas tak nevadilo. Ale tato pohádka je tak totálně bez tempa a energie, až to snad ani není možné. Obecně mi arabské příběhy s Alláhem nevadí, ale tentokrát to bylo zcela bez humoru, scény s mladými dvojčaty především ve skalách jsou opravdu špatné, spousta dialogů až trapně tupých a umělých. Zpracováním je to spíše z osmdesátých let. Jako poobědová pohádka mnoho radosti nepřinese. ()
Nesmírně hluboké psychoanalytické drama! Princ Pervers, teda Pervis, hledá ptačího krále, neb mu tak nakázala sestra: "Trápí mě obrovská touha po ptačím králi!" Na cestě potká vetchého Vetchého, jenž jej instruuje: "Již mnoho udatných sem přišlo. Prosili mne, abych jim ukázal cestu... Co když tě napadnou neviditelní nepřátelé - duchové a démoni? Tohoto motýla budeš následovat. Zavede tě k patě hory, vylezeš na ni... Uslyšíš strašidelné hlasy... a laskání a lísání (nebo lízání?). To se ti démoni budou snažit zabránit v dosažení vrcholu. (sic) Nesmíš se podívat za sebe. (jak jinak) Jinak zkameníš. (vrrrau) ... Pokud odoláš tomuto pokušení, uzříš zlatou klec s ptačím králem!" Precizně zpracovaná balada o pásu cudnosti, zakončena orální sultánovou slastí v podobě bio-pokrmu aranžovaného do tvaru dilda. Trololo faktor 1000. ()
Spíše než TV film bych to navzal TV tragédií. Herecké výkony naprosto zoufalé, herci mě spíše odpuzovali od obrazovky, jediní, kteří to tam drželi, byli vousáči Vetchý a Rösner. Příběh sestavený jako vykradačka starých dobrých pohádek, ale tak neumětelsky zakomponovaných do příběhu, že to v nejlepším případě vyvolá úsměv na tváři. Duchové vyhrožují a slibují tak uboze, až to vypadá, že to musejí dělat z donucení a ne z vlastní přirozenosti. Závěr byl opravdu geniální, i když to tvůrci asi ani nezamýšleli. Hlavní postavy ke konci naprosto ztrácejí vlastní myšlení, ptají se krále ptáků i na naprosté kraviny a chyběla snad jen otázka: "Králi ptáků, co myslíš, potřebuji na záchod?" Ale zlatý hřeb večera, sultánova hostina ve tvaru pánského přirození, se už prostě rozdejchat nedal. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (1)
- Kamila Špráchalová je ve skutečnosti o dva roky mladší než Gabriela Štefanová-Ježková, která si v pohádce zahrála její dceru. (Nikitera)
Reklama