poster

Návštěvní hodiny (TV film)

Drama

Československo, 1986, 68 min

  • triatlet
    **

    Námět je sice zajímavý, ale dramatičnost bohužel končí ve chvíli, kdy se zásadní věci řeší při jízdě autem (záběr na střetávající se auta byl teda přímo komický...). Herecky (až na Rudolfa Hrušínského a Jana Skopečka) nepřesvědčivé, ale spíš to vychází z nefunkčních postav a scén (zmrzlinový prolog, kobercové maloměšťáctví, podávání si rukou...).(12.2.2013)

  • Skuby47
    *****

    Zdařilá televizní inscenace. Dobré herecké obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským doplňují jeho filmové děti, jejichž rozdílné charaktery velmi výstižně a věrohodně představují naši přední herci. Po myšlenkové stránce mne osobně toto dílo oslovilo, protože si taky myslím stejně s panem Hrušínským, že co člověk cenného získá od svých předků, má za povinnost předat svým potomkům. Co se rodného domu týká, tak mám ten názor, že každý člověk by měl mít tady na zemi kousek místa, které patří jenom jemu. Cením si civilního uvěřitelného projevu všech hereckých dětí, které se sešly u lůžka nemocného otce. Výprava nebyla příliš náročná, protože se celý příběh odehrává v nemocničním prostředí a vynikne zde různorodost členů jedné rodiny a jejich vzájemná komunikace. Doba se mění, dneska by se o dům všichni svorně poprali.(21.11.2016)

  • kingik
    ***

    Zástupce televizního nadstandardu, kterému z kapsy nápadně vykukuje kvalita. Hereckou jistotu má jasnou. Je jí Rudolf Hrušínský, kterému se dá věřit každé gesto, které udělá. Sestava kolem něj je neméně silná. Většina herců z ní je herecky už dost ostřílená, takže nebyl problém ani u nich. Podstata příběhu tkví v tom, že smrtelně nemocný otec z nemocničního lůžka zjišťuje, jak rakovina obrazně rozkládá i jeho rodinu a jejich rodinné vztahy. Předmětem sporu se stává rodný dům, o který už nikdo nemá zájem. Pavel Háša režíruje místy poněkud jednotvárně, ale jede v dobře nasazeném tempu. Z nemocnice, do nemocnice, úplný odpich se nekonal. Postavy mají různorodé charaktery, není jim cizí sobecký, manipulační a pokrytecký přístup. Následné neurčité vyznění jejich charakterů působilo dost unáhleně, protože divák poměrně tápal, zda brát postavy souhrnně za negativní. Sice s umírajícím otcem vždy na rovinu a čestně nejednaly, ale posléze přece jen k nějakému stmelení dojde. Divák vesměs sledoval přetahovanou o dům ve zkušeném režijním provedení. Převládal kolovrátkový průběh s řadou neshod a výměn názorů mezi rodinnými příslušníky. Herci ale ze svých dobrých kreací nic nesleví a v pohodě dotáhnou tenhle mírně neurovnaný počin až do optimálního závěru. Scenáristická důslednost i vybroušenost by určitě neškodila. Dá se to vidět, ale je třeba tolerovat rok vzniku. 60%(18.10.2015)

  • D.Moore
    ****

    Propracované a do jedné postavy naštěstí také dobře zahrané televizní drama (ano, dokonce včetně hrůzu nahánějícího Martina Stropnického), které má navzdory vážnému tématu i optimistický nádech a najde se v něm také místo pro jemný humor. O hereckém umu Rudolfa Hrušínského se není třeba rozepisovat a všichni jeho filmoví potomci jsou rovněž bez výhrad (měl-li bych někoho z nich vyzdvihnout, tak asi Antonína Molčíka), čili ještě pochválím úžasně jedovatého dědka Jana Skopečka a s obdivným hvízdnutím dodám, že Dana Batulková vypadá třicet let stejně (úžasně).(18.10.2015)

  • dr.fish
    ****

    Umírající otec má kupu dětí věrně za ním docházejících pravidelně do nemocnice. O "Návštěvních hodinách" pak my diváci zjišťujeme, jak jsou jednotliví příbuzní rozdílní, jak rodina nedrží pohromadě a otec se trápí pocitem, že až zavře oči, zemře s ním taky to poslední, co ty všechny lidi spojuje. A zoufalá snaha děti jakkoli spojit je ústředním tématem inscenace. Naštěstí tématu na síle přidává herecké obsazení, takže se mi už po chvíli sledování chtělo mezi ty magory hodit atomovou bombu. Neskutečně dobře zahrané příbuzenstvo, tak příšerné, jak obvykle opravdu bývá. 70%(4.6.2012)

  • - Během dialogu mezi Martinem Stropnickým a Ladislavem Frejem st. v autě je možné všimnout si, že záběry na každého z nich jsou natočeny zvlášť. Ve střídajících se záběrech je totiž pokaždé jinak stažené zadní okénko. (M.B)

  • - Nemocnice, kde se natáčeli pouze venkovní scény, byla nemocnice v Říčanech, ostatní scény se natáčeli ve studiu. (M.B)

  • - Bronislav Poloczek v pořadu Úsměvy (od r. 1997) vzpomínal, že tento film se točil koncem dubna 1986 poté, co nad Evropou se proháněl radioaktivní mrak z Černobylu a všem hercům bylo permanentně blbě a nevěděli z čeho. (Laliss)