Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Těžce nemocného otce (R. Hrušínský) navštěvují v nemocnici jeho čtyři dospělé děti – Karel (L. Frej), Míla (A. Molčík), Máňa (Z. Hadrbolcová) a Honza (M. Stropnický). Během návštěvních hodin probíhá spor o dům, kde otec žil. Ten si přeje, aby si děti po jeho smrti ponechaly nemovitost, kterou postavil. Potomci ale o ni nemají zájem, nepotřebují ji, jsou věkově i charakterově každý jiný. Zeť Véna (B. Poloczek) s Máňou jsou zběhlí ve schraňování starých věcí, které se ještě mohou hodit, takže na jednu návštěvu přijdou s nalezeným kobercem. Honza vystudoval vysokou školu, ale při jedné z návštěv se otci zmíní, že má v práci problém s tím, že mluví jako kniha… Návštěva střídá návštěvu a my sledujeme, jak se pomalu, téměř nenápadně, uskutečňuje to, co si otec přál: totiž, aby se sourozenci sblížili a potřebovali jeden druhého… (Česká televize)

(více)

Recenze (43)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Podle mě výborná hra, která stojí jen a pouze na hereckých výkonech. Sourozenci se totiž mezi sebou neustále dohadují a vedou konverzační války. Rudolf Hrušínský byl také výborný. Zajímavé je, jak se doma mění. Zatímco tenkrát se hádali o to, co bude s domem a nikdo jej nechtěl, dnes by se nejspíš servali o to, čí dům bude. Doba se sice mění, ale povahy lidí ne. Bratři a sestra se hádají o barák a postupně se to stává ústředním tématem jejich návštěv. Scénář je horší. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Ze začátku jsem myslel, že se tam všichni budou prát o barák, kterej maj zdědit po těžce nemocnym fotrovi, ale ono z toho postupně naopak vyplynulo, že nikdo ten barák nechce. Jako přišlo mi dost komický, když se postavy ve filmu domlouvaj, kdo z nich zdědí barák, a padaj tam hlášky jako: "Já ten barák teda v žádnym případě nechci. Já taky ne. Co já bych dělal s barákem? Hele, vem si ten barák ty, když jsi nejstarší. Cože? Já? No to ani náhodou. Nech si ten barák ty." Si tam ten barák přehazovali jak horkej brambor. Ale celkovej dojem z filmu je docela dobrej. Možná by si příběh zasloužil i víc než těch 68 minut. Takhle je to vyloženě taková televizní jednohubka. ()

Reklama

blackrain 

všechny recenze uživatele

Rudolf Hrušínský byl opravdu Pan herec,i když se tady ploužil na smrt nemocný. Exteriéry tohoto příběhu se natáčely před říčanskou nemocnicí. Ulicí, kde jezdil Ladislav Frej autem jsem chodila školy. Dokonce vjednom záběru je vidět restaurace Morava. Dnes je tato restaurace už zbouraná a místo ní je autobazar s luxusními vozy, což je docela škoda. Byla to poměrně vyhlášená restaurace. ()

Fifer 

všechny recenze uživatele

Filmů o umírajícím dědečkovi na kterého potomci z vysoka kašlou je spousta. Máša na to šel jinak, šlo mu o gen. konflikt. Je pravdou, že mnozí sourozenci dnes žijí tak odděleně, že jediné co je dokáže spojit ( a také rozdělit a rozhádat) je smrt v rodině a dělba majetku. Sledujeme 50minutovou bitvu dvou představ o životě, potomci Hrušinského si chtějí žít po svém, on jim chce vnutit svoji představu: život na venkově v multigeneračním baráku. Krom toho také dochází k mnoha hádkám mezi sourozenci. Spoiler: Máša sám chtěl, aby příběh skončil špatně a nikdo si dům nenechal. Dramaturgyně Slavíková ho přesvědčila, aby nechal konec aspoň otevřený, později, až po Mášově smrti, se kála a uznala, že Mášův konec by byl reálnější. Scénář je skvělý, líbí se mi zejména pečlivě odpozorované povahy, napříkald prostřední sourozenec, který je typický slaboch měnící pod tlakem názory jako ponožky. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Umírající otec má kupu dětí věrně za ním docházejících pravidelně do nemocnice. O "Návštěvních hodinách" pak my diváci zjišťujeme, jak jsou jednotliví příbuzní rozdílní, jak rodina nedrží pohromadě a otec se trápí pocitem, že až zavře oči, zemře s ním taky to poslední, co ty všechny lidi spojuje. A zoufalá snaha děti jakkoli spojit je ústředním tématem inscenace. Naštěstí tématu na síle přidává herecké obsazení, takže se mi už po chvíli sledování chtělo mezi ty magory hodit atomovou bombu. Neskutečně dobře zahrané příbuzenstvo, tak příšerné, jak obvykle opravdu bývá. 70% ()

Galerie (4)

Zajímavosti (4)

  • Bronislav Poloczek v pořadu Úsměvy (od r. 1997) vzpomínal, že tento film se točil koncem dubna 1986 poté, co nad Evropou se proháněl radioaktivní mrak z Černobylu a všem hercům bylo permanentně blbě a nevěděli z čeho. (Laliss)
  • Během dialogu mezi Martinem Stropnickým a Ladislavem Frejem st. v autě je možné všimnout si, že záběry na každého z nich jsou natočeny zvlášť. Ve střídajících se záběrech je totiž pokaždé jinak stažené zadní okénko. (M.B)
  • Nemocnice, kde se natáčeli pouze venkovní scény, byla nemocnice v Říčanech, ostatní scény se natáčeli ve studiu. (M.B)

Reklama

Reklama