Obsahy(1)
Motion Picture Association of America uděluje filmům známky - G, PG, PG-13, R, NC-17 - aby se američtí rodičové, kteří se neorientují v moderní kinematografii, mohli rozhodnout, na jaká dílka pustit svá dítka. Režisér snímku Kirby Dick si vzal na mušku metodiky posuzování této organizace - že zvýhodňuje velká filmová studia, že je zaujatá proti sexuálně explicitnímu obsahu, a tak podobně. Na pomoc mu kromě soukromé vyšetřovací agentury přišla slavná filmová jména v čele s Darrenem Aronofskym (FONTÁNA), Kevinem Smithem (FLÁKAČI), nebo Mattem Stonem (SOUTH PARK). Málokterému dokumentu se podaří něco změnit, tomuto se to zřejmě povedlo, neboť na počátku roku 2007 MPAA ohlásila změny, jež by měly vést k větší transparentnosti rozhodovacího procesu. (lukax)
(více)Recenze (35)
Konečne film, ktorý zdôraznil, že MPAA je postavená na úplne mylnom základe, že rating je dobrovoľný, nezaujatý a neovplyvňuje box office, nehovoriac o absolútne zvrátenom chápaní a posudzovaní morálky, lžiach a protichodných tvrdeniach, ktoré dokument odhaľuje. MPAA sa zasekla v minulosti podobne ako mogulovia hudobného a filmového priemyslu, ktorí stále nechápu, že trh a spôsob distribúcie sa za obzvlášť posledných 15 rokov rapídne zmenil. Kým však na čele MPAA budú konzervatívni páprdovia hrajúci sa na ochrancov americkej morálky typu Valenti a Glickman, tak sa nič nezmení ešte hodne dlho. Akonáhle totiž vyfasujete red band, môžte si ísť vybavovať úver, lebo film si na seba nezarobí. MPAA slúži štúdiám a lobbistickým skupinám, nie verejnosti a som rád, že to niekto konečne povedal nahlas - a nie hocikto, ale samotní režiséri. Nič iné, než obyčajná cenzúra a svojim spôsobom len iná tvár čiernej listiny 50. rokov, kde sa pre zmenu dnešná Amerika evidentne bojí rozvratu spoločnosti spôsobeného nie vojnami a násilím, ale sexualitou a nadávkami... Rated I for Idiots. Opäť som o niečo radšej, že mám 'európsku výchovu'. ()
Čtu tady odsudky za "absenci objektivity" - co to, lidi, melete. Za prvé tam bylo málo sploshingu :-), za druhé odsoudit někoho, kdo popírá základní principy, na nichž pracuje můj selský rozum, jako jsou všichni nacisté, komunisté či cenzoři MPAA, mi rozhodně není proti srsti, byť vidím, že ten, kdo mě proti nim poštval, je zaujatý - a kdo by do hajzlu nebyl zaujatý, když vidí ty praktiky! Ostuda té bandě grázlů a pochvala autorům filmu. ()
"you have to follow the rules..." Je zaujímavé sledovať o aké zaujímavé zábery sme prišli vďaka nezaujímavým ľudom sediacich niekde v nezaujímavej časti LA. ()
Kritika hodnoceni pristupnosti spolecnosti MPAA ve Spojenych statech v podobe dokumentu byla z velke casti dobre a poutave zvladnuta, ale nevyvarovala se nudnejsich pasazi, jak uz nekteri prede mnou zminili. Opravdu verim, ze se verejnost mohla dozvedet vice. Pro lidi, kterym MPAA nic nerika, urcite obohacujici doplneni nevedomosti. 70% ()
Zajímavý dokument o tom, jak jsou v Americe posuzovány filmy, nejen hrané, ale i dokumentární. Ofociální představitelé MPAA uvádějí, jak tento systém hodnocení probíhá. Kirby Dick i s pomocí s filmařů, kteří se s MPAA dostali do křížku, bod za bodem vyvracejí oficiální vyjádření tím, že uvádějí skutečné příklady. Filmaři vysvětlují, jaké hodnocení dostali, jaké vysvětlení jim bylo poskytnuto, jak se jich toto rozhodnutí dotklo při pozdější propagaci a prodeji filmu. Filmaři také vysvětlují, že hlavní představitel MPAA byl v podstatě poslán z Washingtonu, aby udržoval kontakt mezi oficiálními místy a největšími filmovými studii, které tvoří lobby a ovládají produkci a distribuci v USA. Jak jeden režisér řekl ve filmu, že od komise se snažil získat nějaká pravidla, kterými se řídí při posuzování filmů, ale nic mu nevysvětlili. Tento režisér chodí na hodně filmů do kina a myslel si, že má přehled, co se může a co už ne. Ale v případě jeho filmu to zase neplatilo. Takže tvůrce si dopředu nemůže být jistý, jaké hodnocení přistupnosti jeho film dostane. Kirby Dick spolu se soukromými detektivkami zjistil členy hodnotící komise v roce 2005 i odvolací komise. Jedno však z řečeného jasně vyplývá. Komise při hodnocení přístupnosti filmů zavírá oči nad všemi formami násilí, ale nejvíc jim vadí sex, netradiční druhy sexu, orgasmus, masturbace. Ale i v těchto případech velká studia dostala mírnější hodnocení než nezávislé produkce. ()
Nemůžu se zbavit dojmu, že ten film jsou vlastně dva. Jeden je zaměřený na ratingy filmů a druhý popisuje práci a život soukromého detektiva. Já jsem se ale chtěl dívat jenom na jeden, a ten mi díky rozpůlení hodiny a půl na dvě části nedal dostatek informací na víc než ty dvě hvězdy. Moc entertaining, málo dokument... ()
Je fajn, že to alespoň částečně splnilo svůj protestní účel, i když cenzura (minimálně ta korporátní) bude existovat i nadále. Škoda té vcelku nudné pátrací linie. ()
Filmový fanoušek určitě zhlédnutím tohohle snímku neprohloupí. Hromada (často bizarních) zajímavostí ze světa amerického rating systému a souvisejícího zákulisí filmové tvorby. Kudos za celou tu plejádu přizvaných tvůrců, kteří snímku svými zkušenostmi dodali šmrnc. ()
Celkem dost průměrný dokument, který z řady těch různých filmů, které občas běží v televizi vybočuje pouze svým tématem. Zabývá se organizací MPAA a jejich puritánskym kategorizování filmů podle věkové přijatelnosti. Nicméně, člověk, co se o tuto problematiku trochu zajímá se v podstatě nic moc nového nedozví. Objevuje se zde řada nepoužitých nebo i jinak peprných záběrů ze známých filmů a tvůrci se zde až překvapivě otevřeně baví o tom, jak je jejich projekty MPAA nutila upravovat. Dick se snaží o "mooreovský" humorně-satirický přístup, ale postrádá jak jeho talent, tak i jeho charizma. Film ze všeho nejvíc svým střihem a teatrálností připomínal kvazidokumenty z Hollywoodu, které občas běží na MTV. Tři hvězdy dávám za téma, ty zmíněné peprné zaběry a za Marii Bello, bojující za své intimní ochlupení. :)) ()
Velmi pěkné, ale narozdíl od jiných dokumentů až příliš lineární. Co se ovšem týče informací, které jsem ze snímku nabyl, tak ty byly za hranicí toho, co jsem očekával. A to jsem byl připravený opravdu na ledasco. ()
Netradične natočený dokument o praktikách Americkej filmovej asociácie a jej hodnotenia prístupnosti filmov, ktoré zrejme nie je také čisté, nestranné a morálne bezúhonné, ako sa tvári. Zozačiatku sme oboznámení, akými stupňami sú filmy ohodnotené, vidíme rozhovory s režisérmi, ktorých filmy boli ohodnotené stupňom najvyšším a ich reakcie nato, máme tu porovnanie s inými podobnými filmami, ktoré neboli tak prísne označené a úvahy prečo, dokumentaristi tiež ukážu v skratke históriu MPAA, čo to vlastne je a ako funguje a zároveň vidíme najatie súkromných vyšetrovateľov, ktorí postupne odhaľujú identitu jednotlivých tajných členov hodnotiacej komisie. Celý dokument je natočený vo voyeristickom (sledovanie členov) a najmä veľmi odľahčenom štýle, ale jeho posolstvo o hollywoodskych praktikách, úlohe veľkých štúdií v celej kauze, politickej, vojenskej, propagandistickej, sexistickej a náboženskej prepojenosti a nemalom finančnom aspekte je určite zaujímavé a aktuálne. Určite to ľudí, ktorí film berú ako jednoduché nezávislé médium tvorené iba autorskými nápadmi donúti k zamysleniu (ak takí ešte vôbec sú). ()
"Absolutní moc korumpuje absolutním způsobem." John Dalberg-Acton ()
Zajímavé téma, které je vtipně natočeno a odhaluje nám evropanům detaily americké cenzury. ()
Pro nás evropany to není moc zásadní téma, ale američani tenhle rating dost řeší a evidentně ovlivňuje i tvůrce samotné. Fakta o napojení na mediální domy byly zajímavé, ale přílišná snaha provokace a démonizace hlavního záporáka mi přišly přes čáru. Ve finále průměrný snímek, který však dokázal trošku pohnout s ledy a prý se to po roce 2007 trošku přetřeslo. ()
Zajímavé téma, ale režisérsky nezvládnuté. ()