Rozpolcený

I já se cítím z filmu rozpolcený, ale vzhledem k tomu, že film slaví kulatiny( Správně završil číslo 3000 ohodnocených filmů) zaslouží si slabší čtyřku. Nejdříve budu tedy chválit. James McAvoy u něj si poslední dobou všímám výrazné zlepšení a málokdo by dokázal předvést tak intenzivní herecký koncert jako on předvádí zde, ale největším objevem je však Anya Taylor-Joy, která už ukázala v Čarodějnici i v Morganovi,že horor je cesta, kterou by se měla vydávat. Zde navrch ukázala, že má víc než líbívé cecky a její přirozeně krásná tvař mi doslova brala dech. Že ve 20 dokáže i tak věrohodně zahrát slzy klobouk dolů, tahle holka nám předvede ještě velké věci. Dále potěšila líbivá kamera a rozhodně potěší závan čerstvého větru do žánru Kidnap Thrillerů.Finále pro změnu docela intenzivní. Negativ je však víc, první věc, co zaskočí je míra výskytu humoru, né že bych se nezasmál, ale do znepokojivého psychothrilleru se mi to příliš nehodilo. Dále film trailerem i propagací láká na 23 různorodých identit v jednom těle, ve filmu však dostáváme pouze 5, z toho zajímavé jsou 3. Flashbacky a scény s psycholožkou silně degradují tempo a nudí. Rozhodně také nečekat lekačky ani gore, jedná se o čistý psychologický thriller. Loňské the Visit se mi líbilo mnohem více, přesto uznávám, že Shyamalan společně s Wanem dokážou jako jediní servírovat solidní mainstream horory. 70% (21.01.2017)

Holt každý máme svoje vzlety a pády a i když mě kolega, se kterým už dlouho můžu cokoli kolem filmu probrat, nazval fanatikem, spíš bych to předefinoval na skalního fanouška, jenž už se nějaký ten pátek k režisérovi, který mu dlouhá léta mluvil z duše, opatrně vrací. Kromě žánru, retrospektivního vyprávění, způsobu záběrování a roli pro Shyamalana mi tenhle film žádné jeho kousky nepřipomíná. Jenomže toto je trochu slepá ulička, protože konec může být brán jako škující pointa, jež mě (a dívám se, že nejenom mě) vedla k úvahám o režisérově dávné úvaze o pokračování komiksového filmu. Největší slabiny snímku vidím v dlouhém představování Kevinovy duše a v katarzi, kterou jsem si představoval trošku silnější. Po Rozpolceném může následovat cokoli, takže se nechme překvapit. (30.01.2017)

Doufal jsem, že M. Night Shyamalan je zpátky v plné formě, ale bylo to plané doufání...zůstal z něj jen plitký béčkař...to Willisovo cameo a odkazy k Vyvolenému to zachránit nemohly... Rozdvacetičtyřčtvrcení osobnosti je sice zajímavý a originální fenomén, ty béčkové propriety to ale dokonale zazdily... (17.05.2017)

Kromě opravdu skvělého McAvoye mě zaujal nápad s proměňováním i fyzických vlastností u "víceosobnostních" lidí. Povedlo se to zajímavě předat a i když byla postava Bestie už hodně přes čáru, tak to nepůsobilo směšně ani trapně. Naopak bavilo mě to a napjatě jsem čekal, co se z toho vyvine. Spoiler. Nic. Což mě teda zklamalo. Celý film se budovalo velice solidní drama, aby to pak jaksi vyšumělo do ztracena. Pomrknutí na konci fajné. (08.04.2017)

Představte si, že by všechny postavy z HRY O TRůNY byly ve skutečnosti jednotlivými osobnostmi George R. R. Martina trpícího disociativní poruchou osobnosti a jejich boj o Sedm království Západozemí by vlastně byl bojem o to, kdo bude aspoň na chvíli tahat za provázky v Georgeově hlavě... To mě napadlo někdy uprostřed sledování ROZPOLCENÉHO a to je hlavní důvod, proč mu nemůžu dát pátou hvězdičku - protože tu podle mě byl potenciál na mnohem víc, než na jednu parádně atmosférickou, napínavou a nápaditou celovečerní šarádu (a McAvoyovu one DID man show) s příjemně aktivními hrdinkami a kvalitním záporákem. Další věc je, že pointa posouvá příběh do jiného žánru a zároveň je spíš na zamyšlení, než že by vás přetáhla kladivem po hlavě jako ve starých shyamalanovkách, takže jsem z ní byl v první chvíli dost na rozpacích. Na každý pád krásně děsivé - a typicky shyamalanovské - a to od úvodní scény s únosem na parkovišti až po megavtipné závěrečné pomrknutí. Shyamalan po loňském VISIT potvrzuje, že je zpátky ve formě. (07.02.2017)