Princezna Mononoke

První produkt japonské dílny, který jsem viděla akterý mě vlastně přivedl na dráhu japonského anime a vůbec kinematografie opačné části světa. Snad pokaždé když ho vidím, dojme mě osud lesních bohů a na konci se neubráním pláči. Miyazaki nenásilným způsobem poukazuje na ekologickou problematiku světa a vykresluje lidi takové, jací jsou. Chamtiví, násilní a hrabiví. V tomto moři "lidskosti" se pohybuje Ashitaka, který to tak trošku spravedlivě táhne na obě strany a snaží se protipól Mono smířit s lidmi. Hayao Miyazaki nikdy netvořil jednoduché zlo, právě proto je tento film (nepohádka!) tak realistické. Dobře poukazuje na to, že každá karta má dvě strany. Velmi originální a kouzelný příběh doprovází fantastická hudba a kreslené scenérie vyráží dech. (Nikdy nepochopím jak někdo dokáže stvořit ať už v počítači nebo na papíře něco tak krásného). Škoda jen že se stále najde tolik lidí, kteří aniem odmítají nebo odsuzují či pomlouvají, ačkoli vlastně neznají vůbec jeho hloubku. Jsem ráda že jsem mohla na čt1 spatřit dabovanou Princeznu Mononoke. Teď už dávám přednost původní japonské verzi, protože to anime mě naučilo lásce k jejich jazyku.... (09.10.2008)

S asijskou kinematografii nemám moc dobré zkušenosti (pokud nekoukám na filmy od Kurosawy, tak jsem většinou zklamán) a u asijských animáku to (bohužel) platí dvojnásob. Proto jsem se tohoto filmu docela bál. Ale ukázalo se, že není důvod. Mononoke hime je vskutku epické dílo, které mě bavilo po (téměř) celou jeho délku. Jo, epické, to je to správné slovo. Film hraje všemi barvami, má dobrý příběh s ekologickým poselstvím, ale co je nejdůležitější, tohle je první asijský animák, který si rád pustím i někdy jindy. A to se mi zatím nestalo. Takže, pokud jste na tom jako já a občas nechápete nadhodnocenost některých snímků z dálného východu, zkuste tento film. Nejen, že to je něco, co jste nikdy neviděli, ale má to v sobě něco, díky čemu z toho nebudete schopni strhnout oči. 80 %. (26.08.2012)

U Mijazakiho jsem zvyklá na to, že jeho tvorba je podbarvena "chraňme přírodu - třiďme odpad - nepalme lesy", ale tentokrát toho bylo až příliš moc. Fantazií se opět nešetří, ty bílé potvůrky v lese se mi opravdu moc líbily, příběh byl také zajímavý, konec byl takový hořkosladký (což mi v tu chvíli vůbec nevadilo), přesto to pro mě je zatím jeden z nejslabších filmů, co jsem od Mijazakiho viděla. Prostě se mě nedotkl, tentokrát ne. Vždycky ve mně něco jeho tvorba zanechala, teď ani ťuk. Přesto je to kvalitní dílko, které určitě stojí za shlédnutí; mně jednou. Slabší 4*. (18.02.2009)

Ještě teď si pamatuju ten den, kdy jsem se na tento snímek díval... no, tuším že v deseti, jak to dávali večer na ČT1. A jak mě to šíleně chytlo! Bylo to nádherně poutavé, nezapomenu, jak se mi pak kolik dní ještě o Mononoke zdálo. A když jsem se na ni díval nedávno znovu, stále mám ty stejný pocity, jako před tolika lety – Mijazaki je zkrátka geniální umělec, Hisaiši jakbysmet! (20.06.2011)

Očekávání byla velká. Sice jsem moc anime neviděl, ale Cesta do fantazie se mi velmi líbila. Ale bohužel musím říct, že Princezna Mononoke je o něco horší. Začátek vypadal dobře, mohl z toho být famózní příběh, plný napětí a parádní hudby. Ale pouze ta hudba stála opravdu za to. Děj mě hodně zklamal. Ačkoli jsem čekal opak, tak mě to prostě vůbec nechytlo. Děj je postupem času hloupější a naivnější a v druhé polovině jsem už vyhlížel konec, který byl ovšem v nedohlednu. Prostředí dokáží Japonci ve svých anime vytvořit opravdu parádní, svět fantazie je dechberoucí, ale chtělo by to naplnit ho lepším příběhem. Možná že se jedná o nějaké japonská báje a legendy a pro ně je to prostě naddílo, já jim to neberu, ale mě ten příběh prostě za srdce nechytnul. Ovšem v některých situacích jsem si film vyloženě užíval, ale v celkovém pohledu to pro mě osobně není žádná sláva. 70% (17.02.2011)