Pokojný bojovník

The journey is what brings us happiness, not the destination. Zavřu oči. Ustálím tok myšlenek. Neuspořádaný proud. Ty chaotické peřeje, co dennodenně určují, kterým směrem se vydám. Klidná hladina. Věci se vyjasňují. Nevýznamné myšlenky klesají ke dnu, ty podstatné vyplouvají na povrch. A já mám přehled. Zní to naivně? Zní to směšně? Fakt, jak to zní, nevnímám. Ten klesá ke dnu. Závist. Přál bych si jednou nemoci usnout. Vstát a vstoupit do černé venkovní tmy. A v té temnotě se nechat oslnit neonovým světlem zapadlé benzínky. A vstoupit tak nevědomky na cestu vnitřního poznání. Učebnicový příklad výhry obsahu nad formou od druhé poloviny chytá za srdce a při majestátním závěru Vám ho vytrhne z prsou. A vy se díváte přímo sami na sebe. Opakovaná projekce zatlačila neuspokojený dojem prvního zhlédnutí a má mysl se mohla plně soustředit na děsivě hluboké filosofické podkreslení. V pravém slova smyslu, neboť pokud se právě neodehrává, stejně slídivě doznívá v hlavě a mizí až během nástupu další. Není to něco, co by mi změnilo život. Jen se mi líbí myšlenka, že by mohlo. Ještě si s ní pohraju. A skončím s ní, až si přečtu knihu. "Where´re you?" "Here." "What time is it?" "Now." "What´re you?" "This moment." Nejlepší soundtrack z filmu 90% (27.02.2013)

Nerad bych snižoval hodnotu myšlenek, principů a poselství, které s sebou tento film nese. Bohužel už ne tolik spokojen jsem s jeho provedením. Formální stránka je dost nedopečená, resp. působí docela amatérsky; je lítostivá a ubrečená, zbytečně křečovitě se z diváka snaží vydojit emoce a nedaří se jí to. Tempo je pomalé, snaha o epičnost či majestátnost příběhu nefunguje a Scott Mechlowicz je nula. Z dobrého námětu se jistě dalo vytřískat víc, takhle ale ani náhodou. Slabota, výbřed. (03.02.2009)

Strašně se mi líbila ta myšlenka, že to TAM mámě někde předepsaný; vzlety, pády, věci k politování, k nepřežití a k uctívání. Že vše má důvod a my, pokojní bojovníci, to můžeme zvrátit či ponechat ladem. To se pak člověku líp dýchá, ne? Jenže proč mám i přesto přese všechno pocit, že film zůstal pouze u té teze lidské konverze a svou imaginací mě spíš okleštil, než donutil k rozběhu? Film s velkým tajemstvím a jedním machrem přes poselství. 70% (05.07.2011)

Mentálny tréning je súčasťou tréningového procesu vyspelých týmov v kolektívnom športe či individuálnom už niekoľko rokov. Toto je jeden z dôvodov prečo chce Sparta Praha Guľu zo Žiliny. Má nie len moderné či pokrokové myslenie, ale využíva aj praktiky, pri ktorých ostatní čumia s otvorenou papuľou. Samotný film však vo mne nevyvolal žiadne emócie. Čo jednoznačne beriem ako veľké mínus, lebo šport je dávka emócii sama o sebe. Tu som nič necítil ... (19.10.2016)

Jasně, že to má myšlenku a zásadní poselství. Už od dob Mňágy přeci víme, že i cesta může být cíl. Ale tady to na mě působilo strojeně, samoúčelně, a navíc stejně tak přirozeně, jako kdyby gymnasté ve skutečnosti doopravdy v tělocvičně trénovali za tmy. Zdejší hodnocení se mi proto zdát býti poněkud přehnané, poněvadž přítomnost samotného moudra z filmu přeci automaticky nedělá téměř osmdesátiprocentní flák, nemyslíte? K tomu je potřeba nějaká duše, která tu tedy zatraceně schází... (08.03.2012)