Zvedá se vítr

Povětšinou planě patetický film, který vyhrál letošní Zlatou palmu v Cannes (zřejmě pod vlivem vnucených asociací s nynější situací v Iráku). V mnoha okamžicích (mučení zajatých „vojáků“ rodící se IRA, nájezd britských vojáků na rodný dům obou bratrů,) je Vítr v ječmeni skoro agresivně brutálním a „tělesným“ filmem, v němž kamera v rozhodujícím okamžiku nerada uhýbá, protože divák musí všechno prožít společně s hrdiny. Pro domácí publikum bezesporu důležitému filmu dodává režisér Ken Loach, na apelativně humanistickém půdorysu, záměrně nadnárodní platnost. Když však v druhé polovině přejde k téměř komunistickým finesám, jeví se to už trochu přehnaně a hlavně křečovitě. Když se k tomu přidá únavně pozvolné tempo vyprávění a přemíra banálně nadnesených dialogů (které navíc většinou opakují to, co už stejně víme), najednou si uvědomíte, že vás tak naléhavé téma vlastně vůbec neoslovuje. Rádi už byste z vydýchaného kina vypadli někam na pivo. Natočit o téhle smutné kapitole irsko-britských dějin film, je určitě chvályhodné, ale Ken Loach o tom ten svůj měl natočit trochu jinak. Silné téma vás takhle může především silně odpuzovat. A to je škoda. (05.09.2006)

Plně souhlasím s komentářem uživatele Legase. Ano, boj za svobodu je hrdinská věc, pokud jste utlačováni a všelijak perzekuováni. Tak to zkrátka bylo. Doba v Irsku těžká. Jinak, film jako takový mě až tak neoslnil, dějová linka má dva směry, ta první je - teď nás šidí, ta druhá- teď jim to spočítáme. Hm. Praktický tam nebyl žádný hlavní hrdina, trochu Cillian a pak takový širokospektrální přelet mezi postavami, které se vyznačovaly buď politickými debatami, nebo ozbrojenou akcí, o které je možno dnes říci, že byla zrodem terorismu. I ten Cillian mi přišel takový zvláštní, jako by si byl vědom tohohle všeho, i když se snažil. Tudíž víc jak tři hvězdy to nebude a rozhodně si tenhle film už znovu nepustím. (05.11.2016)

Dáme si lekci historie děti: Angličtí vojáci jsou brutální svině, áno? Členové Irské republikánské armády jsou dobří lidé, áno? Překvapilo mě, skoro mě šokovalo, že britští producenti finančně podpořili film takhle hnusně vykreslující "jejich" vojáky. Údajně má jít o Loachův způsob, jak se vyrovnat s pohnutou historií, ale ve skutečnosti to přece vypadalo jinak. Nebo ne? Opravdu byli všichni Britové v Irsku uřvaní sadisti (až na jednu vlaštovku, která jaro nedělá)? A opravdu byl boj členů IRA správným bojem za správnou věc? Nebyli to tak trochu teroristi? Sakra, Kene, že ty nám valíš klíny do hlavy? Já bych tomu snad i uvěřil, kdyby to nebyla taková nezajímavá nuda. Film by mohl být se slovy „Dívejte se a učte se“ promítán začínajícím režisérům. Těm, kteří chtějí točit tuctová akademická dramata s přesně dávkovanými dialogy a akcí. Před třiceti, ale spíše před čtyřiceti lety, by Loach za stejný film (snad jedině bez přemíry vulgarit a vytrhaných nehtů) možná dostal Oscara, ale komu tím poslouží dneska? Zvlášť, když očividně zkresluje pravdu a přizpůsobuje ji vlastní ideologii? Sprostá manipulace bezbranným divákem, či odvážná demonstrace režisérovy moci? Zcela určitě nuda. 60% Zajímavé komentáře: Radko, agathon (24.04.2008)

Trošku to idealizuje IRA-many, myslím. A vyhýbá se to ostřejšímu pohledu směrem, který pro Británii představoval největší problém. Britský Parlament si s otázkou Home Rule pro Irsko lámal hlavu dobrých padesát let ne proto, že by ji zásadně odmítal, nýbrž protože irská společnost samotná byla ve věci nepřekonatelně nejednotná a vyhovět prosté většině naráželo na odpor významné menšiny. Však film v závěru ukazuje, že jakmile se přijal jakýsi kompromis, Irové se začali prát mezi sebou. A pokračovalo to po celé 20. století. --- Tahle filmová historie realitu poněkud zjednodušuje, a proto ji nehodnotím příliš vysoko. Rovněž po umělecké stránce jsem nic zvláštního neviděl. (03.09.2015)

Dle mého názoru se film násilným způsobem snaží diváka vydírat klasickými prostředky, jako je velice surové jednání ze strany Angličanů. Ne náhodou se mi při pohledu na jejich šikanu a mučení vybavili nacisté. Můj problém by se dal shrnout otázkou; byly opravdu všichni do posledního kousku duše tak krutí, nebo film přehnaně tlačí na pilu? Určitě to tehdy nebyl žádný med, ale vadí mi, že film se vůbec nevěnuje náhledu na problematiku ze strany Angličanů a divákovi se tak dostává obrázek, že všichni Angličani jsou stoprocentní svině. První část filmu, kde se tímhle způsobem buduje atmosféra pro budoucí dění, mi přijde zdlouhavá, ne nejlepším způsobem zfilmovaná. Nicméně od scény z kina se film přehoupne do roviny politické, což potěší diváka, kterého daná problematika zajímá. Najednou je k dispozici spousta faktů, postřehů a názorů na věc, což mi v první polovině značně chybělo. Závěrem bych jenom poznamenal, že já osobně absolutně nedokážu pochopit, že bych měl vzít zbraň a v zájmu věci, ve kterou věřím, na příkaz zabít člověka, kterého mám rád. Rozepisuji se o tom, protože v tomhle filmu se to týká více scén. Na úplný závěr ještě tradičně pochválím Cilliana Murphyho, který je ozdobou každého filmu, ve kterém se objeví. Spokojených 3 a 1/2* (28.03.2007)