Režie:
Detlev BuckKamera:
Kolja BrandtHudba:
Bert WredeHrají:
David Kross, Jenny Elvers-Elbertzhagen, Georg Friedrich, Oktay Özdemir, Kai Michael Müller, Christian Ulmen, Erhan Emre, Henriette Müller (více)Obsahy(1)
Hrdinou temného příběhu z dnešního Berlína je patnáctiletý Michael Polischka. Když se s jeho půvabnou, leč nevyrovnanou matkou Miriam rozejde bohatý milenec a vyhodí je oba na ulici, uváznou v mizerném bytě na bezútěšném předměstí Neukölln. A ve světě násilí, drog, pouličních gangů, mladistvých zlodějíčků a rváčů je tak snadné dostat se na šikmou plochu. Chlapec s upřímnou tváří, jehož tvrdě šikanují starší spolužáci, sice získá pár nových kamarádů, ale stává se až příliš snadnou kořistí místního podsvětí. Setkání s bossem Hamalem a jeho nohsledem Barutem změní Michaelův život a vystaví ho kruté životní zkoušce. Film vyniká autentickou atmosférou a otevřeným pohledem na sociální problémy těch, kteří propadli společenským sítem a zoufale bojují o přežití. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (90)
Docela si umím představit, že takhle nějak se fakt žije v přistěhovaleckých čtvrtích. Na evropský film je to hodně politicky nekorektní (skoro všichni kriminálníci jsou tam Turci, arabové, kluci z bývalé SSSR...). Pár věcí mi přišlo přitažených za vlasy, třeba pěsťovka vůdci gangu nebo skoro celý konec. Ale i tak jsem celkově byl spokojenej, dostalo se mi nadprůměrného německého filmu, který se nebál zobrazit věci, před kterými se dnes raději zavírají oči. ()
Dobrých námětů pro film není nikdy dost a psychologicky laděný příběh nosné postavy Michaela Polischka, je střižen podle osvědčené šablony filmu o pouličních ganzích městských periferií, který by se mohl odehrát kdekoli třeba i v Praze, ale film nepostrádá zacílení problému dnešní doby, to jest trend drogy, násilí a brutalita. Na tomto filmu hlavně oceňuji skvělou volbu hlavní postavy a připočítáme-li k tomu všemu, že ve filmu je stejně vždycky všechno jinak, než v životě, tak docela dobrý. Co mi připomnělo nedávno tenhle film, že tuhle nějaká paní na Žižkově povídala v trafice, máte ještě ZKAŽENOU MLÁDEŽ (film), ale jděte, spustil hřmotně lidový vyznavač filosofie všedního dne, chlapík v ozónu pachu cibule. Taková kravina, to si paní vůbec nekupujte, odpověděl cibuláč. Takže nůďo, kdeže jsou časy Žen za pultem a Mužů na radnici. Z tohoto postřehu je patrné, že už chyběla jenom milicionářská košile a pádný obušek. ()
Je to také moc německé, nechápejte to zle, nic proti němcům nemám, ale kdo ten film viděl, určitě chápe co tím myslím. V celém snímku se odráží ta jejich mentalita, klasické dialogy, nehodící se hudba - i když sama je na slušné úrovni, pohyb kamery, střih... Není to až tak špatné, ale jít na Drsňáka do kina, rozhodně bych byl zklamán. Je vidět snaha režiséra o realičnost, přesto však snímek působí uměle. Souhlasím s Damielem, Drsňák má sice momenty, kterými dokáže ohromit, jenže ty ostatní už za moc nestojí. Některé situace opravdu nefungují, ba narušují děj. Stejné je to s postavami, jejich chování je toporné, není cítit skoro žádný vývoj a pokud ano, není plynulý. Samotná dějová linka je sice neoriginální, ale dalo se z ní získat mnohem více, tvůrci hodně tlačí na pilu a snaží se nás dostat do příběhu až příliš rychle, první napadení je tu tak během deseti minut a abych se přiznal, rohodně mě nepřesvědčilo. Hlavní hrdina sice reaguje vcelku logicky, ale chování pachatelů je takové to klasické filmové drama... Herci nejsou přesvědčiví, ale v rámci mezí rozhodně fungují, horší je to pak s režisérem, který rozhodně nemá sitaci zcela pod kontrolou. Dobré fáze střídají ty nudné, až zbytečné... Rozhodně by to chtělo více zapracovat, na všech frontách. ()
Drsňák je film, který je zajímavý svým přístupem k divákovi. Už jen hlavní postava Michaela na mě působila zvláštním, až bezemočním výrazem ve tváři, který se víc projevil až ke konci a tak na mě působil celý film. Zvláštně - jiný výraz mě zatím nenapadá. Film přede mě kladl životní obrazy, kterým nebylo skutečně vůbec těžké uvěřit. Svým způsobem podání je na diváka vloženo obrovské břímě bezútěšného stavu spousty takových lidí, kteří se ocitnou najednou téměř bez prostředků a nemají sílu a zřejmě ani možnost se té situaci nějak vzepřít. Kde pro ně pak život ztrácí smysl a místo duše se stává černou a temnou propastí, z které se lze dostat jen velmi těžko. Proto na mě osobně nejvíc zapůsobila poslední čtvrthodina s Michaelem. O Davidovi Krossovi zřejmě ještě uslyšíme. Jestliže jsem filmu Zlodějíčkové dala trojku (že by jistá podobnost?), tak Drsňák na mě zapůsobil přece jen hlubším a intenzivnějším dojmem, tudíž dnes za čtyři. ()
Průměrný film, který bych jako kriminální moc neoznačoval, jde spíš o drama patnáctiletého chlapce,který se v novém prostředí obávané berlénské čtvrti dostane do spárů party výrostků, jejichž vydírání jej dovede k tomu, že se nechá zneužít partou arabských a tureckých překupníků drog. Zajímavá je sonda do jeho vlastní domácnosti, kde matka poté, co opustila manžela, se stává promiskuitní děvkou a na syna nemá moc času... Syrovost filmu je zdůrazněna černobílou kamerou jen občas střiženou v náznacích barvy . ()
Reklama