Renesance

Velmi nerad dávám odpad, ale Renesance by si takové hodnocení zasloužila. Vzhledem k tomu, že jsem ji viděl v půvabném prostředí improvizovaného letního kina v parku Montsouris, tak tu jednu hvězdičku dávám. Jinak nenacházím nic, co by se mi líbilo - zmatek v ději, nepřehlednost postav, vizuální stránka mě nikterak neomračuje a budoucí vize Paříže nijak úchvatná. (15.08.2009)

Příběh plochý jak omalovánky, atmosféra výtečná jak černobílé kresby. Žádné explicitní násilí zdůrazněné barvou krve, i když... Nálada pod psa, noirové dusno, cigareta v koutku, hudba jak z bijáku čtyřicátých let... A ke všemu tomu evropský opar, protipól zámořských rozhýbaných komixů. Věru povedený, ba přímo čelící nařčení lepší a možná i s duší. 60%. (14.04.2007)

Kvůli Renesanci budu muset nejspíš přehodnotit svůj postoj k Sin City (které se mi hodně líbilo). Kdyby totiž bylo zpracováno stejnou technikou (a bez těch otravných monologů), jednalo by se o dokonalý film. Renesanci chybí originálnější a emocionálnější příběh, ale je nadmíru příjemné ztratit se v tak krásných obrazech. Navíc tu na rozdíl od SC nechybí dynamika a mnohem detailnější vykreslení světa, ve kterém se příběh odehrává. Pro patřičné vychutnání NUTNÉ vidět v kině. Tohle je skutečně comicsový film! (11.05.2007)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (11.12.2008)

Neskutečně dokonalá audiovizuální stránka tohohle filmu, z toho dělá skoro srovanatelný dílo se Sin City, i když je to o poznání míň drsný a postavy nejsou tak pěkně propracovaný, ale ta ukrutná hyperdokonalá hra světel s až nechutně skvělou animací mě dostávala celej film a to ani nemluvim o tom, že příběh tady rozhodně neni žádná druhořadá záležitost, spíš naopak, trošku mi to připomínalo Já, robot a o napínavý a akční scény neni žádná nouze a konec je takřka dokonale vyřešenej. Víc k tomu nemam co dodat (02.06.2007)