Režie:
Arťom AntonovScénář:
Viktor SmirnovKamera:
Andrej VorobjovHrají:
Jurij Tarasov, Anastasija Ševeljova, Lidija Bajraševskaja, Kolja Spiridonov, Martin Jackowski, Dmitrij Averin, Vitalij Kovalenko, Michail Solovjov (více)Obsahy(1)
Zima 1944. Poručík Anochin se zotavuje po těžkém zranění. Sžíraný nenávistí k nepříteli touží po návratu na frontu. Je však se skupinou německých zajatců odvelen do odlehlé vsi Polumgla, kde má zajistit výstavbu translační věže a zároveň i stravu a přístřeší pro svěřené zajatce. Ve vsi narazí na neochotu a nenávist. Časem však ženy, jejichž muži jsou na frontě, nepohrdnou výpomocí v domě či doprovodem na lov medvědů. Teď už sytí, teple oblečení a respektovaní zajatci vztyčují v zasněžené tajze dřevěnou věž. Hrany konfliktu se uhlazují, soužití lidí v oboustranné nouzi nabývá humánních dimenzí. Ve společném úsilí o přežití si sotva uvědomují, jak krutý režim rozhoduje o jejich osudech. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (81)
Jak zde napsal třeba gudaulin, Zajatci mlhy jsou si tématem příbuzné s o 3 roky starší Kukuškou, která je však podle mého názoru více propracovanější, důvěryhodnější i zábavnější (když si dovolím použít tento přívlastek ve spojitosti s válkou). Tím však nechci říct, že bych se u Polumgly nudil, to určitě ne, navíc z psychologického hlediska nabízí opravdu zajímavou konfrontaci 2 zemí, režimů a mentalit. K tomu si připočtu reálně vyznívající (ikdyž ne tolik emočně silný) konec a vychází mi z toho slabší 4*. ()
Velmi působivý syrový příběh postupného sžívání několika vesničanů (a vesničanek) s německými zajatci. Skvělá atmosféra a několik vynikajících scén (ženy se pro sebe modlí, když do vesnice dorazí úmrtní oznámení, osekávání klády, Anochinovy přeludy, vánoční karneval). Výborně natočeno se skvělou kamerou. Původně jsem chtěl dát čtyři, ale když si to v hlavě promítám znovu, musím dát pět. Ještě teď mě mrazí, a není to sněhem. ()
Zajatci mlhy jsou docela příjemným vybočením ze současného mainstreamu a určitě se jedná o úspěšný debut režiséra Artema Antonova. Na filmu je nicméně znát tvůrčí nezkušenost, a pokud Zajatce mlhy porovnám se snímkem podobného obsahu a zpracování, jakým je například Kukuška, pak ten druhý jasně vítězí na body. Scénář je poněkud nedotažený, z čehož vyplývá, že postavy jsou příliš ploché a divák se o nich dovídá jen málo. Vynikající je naopak kamera. Ve filmu se objeví několik výborných scén jako je pád do zamrzlé řeky nebo karneval. Nemůžu se nicméně zbavit pocitu, že z dané látky bylo možné vytěžit víc. Celkový dojem se pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec se přikláním k 70 %. ()
vo filme sa stretli dvaja odvekí antagonisti Nemci a Rusi: Jednak v koprodukcii) ale aj v samom scenári a deji. Trocha nezvyčajný, možno zmierňujúci či zmäkčujúci pohlad na dejinné udalosti ktoré oba tieto národy znášali a prežívali. Miestami skoro až sentimentálny pohľad na ľudí (dedinčanov - dedinčanky, vojakov i zajatcov) znášajúcich krutosti a dôsledky vojny v studenej atmosfére ďalekej severnej Sibíri. Napriek tomu dávam filmu plný počet bodov. ()
Ruská produkcia bude asi ešte ďalšie desaťročia orientované na vojenskú tématiku, nikto sa tomu asi nediví. Tu síce nemáme veľa bojových scén a cieľ je iný, nakoniec ale ide o dramatickú nudu s filozofickým jadrom. Je veľkým pozitívom, že sa spoločná rusko-nemecká práca snaží poukázať, že vo vojne je každý len človekom bez ohľadu na národnosť. Všetko sú to len bábky, ktoré musia fungovať na povel. Nemajú slobodu výberu. Škoda ale, že to bolo celé poňaté takým pre mňa až príliš intímnym prejavom. ()
Galerie (13)
Photo © Nikola Film
Reklama