Vyhoštění

Dokonalé filmové remeslo a zároveň silné koncepčné ohliadnutie sa za znamenitou tvorbou velikána Andreja Tarkovského, ktorého diela sú hodné prepáliť ti mozog kompletne na sračky. Po drsnom debute Návrat a pred úplným upísaním sa tvorbe výnimočných sociálnych drám a kritík mapujúcich život v kontemporárnom Rusku sa vo Zvjagincevovej filmografii objavil atypický kúsok – súčasný Tarkovskij vol. 2 so všetkými obsahovými & vizuálnymi atribútmi prítomnými alias trojhodinová odysea o "vyhnanstve" a rozklade rodiny/manželstva s absolútne strhujúcim Lavroněnkom v hl. role, s pomaly formujúcim sa rež. štýlom slow cinema so zameraním sa na dlhé zábery, minimalistickými tónmi Dergačeva, no najmä tým pre oči podstatným – kameramanský maestro Kričman na trón... ♪♫ (x) (17.5.2019) (25.11.2022) (25.11.2022)

Práve som dopozeral film Leviafan a idem komentovať film Izgnanie a musím uznať, že vidím podobný štýl v oboch filmoch. Čo vlastne robí filmy Andreja Zvjaginceva dobrými? (videl som aj Vozvraščenije) No zjednodušene a bez nejakých zbytočných slov je to surovosť a pravdivosť o tom aký je život "sviňa" a ako berie ľudom aj posledné štipky nádeje keď to nečakajú. Film Izgnanie má pomalé tempo a postupné odhaľovanie príbehu. Človek ani nečaká, že film môže zasadiť svojmu divákovi takéto rany a nútiť ho pochopiť to, že tento film vlastne nie je filmom, ale životom nejakého random (náhodného) človeka, ktorého môžete stretnúť kdekoľvek. Herecké výkony sú tak úžasné, že človeka nechávajú v nemom úžase a to najmä výkon Konstantina Lavroněnka ma nadchol. Koniec je dobre vymyslený a vlastne doplní príbeh tak, aby ho divák čo dovtedy nechápal lepšie pochopil. Dĺžka filmu vôbec nevadí a skôr je v tomto prípade ku prospechu. (29.08.2016)

Peklo ve ztrátě spojení - tíživé, jako by na vás hodil deku... Každé vyhoštění je dlouhodobě neúnosné, ale to ze srdce je jasně nejhorší. Ponuré drama s neřešenou předehrou a tragickou dohrou nezapře svůj původ - bezvýchodnost situace konejšená spojenectvím s přírodou - vane vítr, šumí stromy, zpívají ptáci, bubnuje déšť... podobně, jako v mnoha jiných filmech... ale pravděpodobnost, že vás tvůrci tyto úkazy donutí vnímat opravdu intenzivně, je v porovnání s ruskou poetikou dosti mizivá... například scéna s oživením potůčku za deště je překrásná a očišťující, zvlášť v kontrastu s naturálním duševním utrpením, které na vás, v interiérech vytuněných těžkou melancholií, dopadá a společně s depresivním duněním hudby nutí až k fyzické účasti. Ale stejně, jako při Návratu, i tentokrát postrádám červenou nit k orientaci mimo hlavní děj. Na nedořečenosti s filozofickými průniky nejsem stavěná a co ve své těžkopádnosti nepochopím přímou cestou, mě neuspokojí, kdo si ale rád dělá z hlavy pařník s vědomím, že úrodu stejně nesklidí, bude patrně unešen. Mně musí na tři hvězdy postačit prožitek z vjemů. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (02.04.2015)

Po shlédnutí Návratu jsem byla hodně zvědavá, "jak to všechno začalo". Jenže moc jsem se toho nedozvěděla, protože toto je úplně jiný film. Celou dobu jsem tápala a hledala souvislosti, když hlavní hrdina byl tentýž. Takže nadšení, jako u prvního filmu, se nekoná, ale hluboká ruská duše a krásná příroda tam byly. Déšť, dlouhý déšť, temná krajina, temné vztahy mezi lidmi. Celkem spokojenost. (04.06.2017)

Izgnanie je možno slabší ako Vozvraščenie, zato obsahuje jeden z najzaujímavejšie vložených flashbackov, ktorého začiatok a koniec nechá diváka (začiatok kľudne aj niekoľko minút) v úžasnom zmätku. Toho Tarkovského tam zas tak veľa nieje, hlavne dĺžka záberov je v porovnaní s filmami tohto ruského génia celkom svižná. Áno, je tam dážď, ošarpaná stará budova, človek a príroda, ale s výnimkou toho "vodového" záberu (ktorý považujem za asi najúchvatnejší z celého filmu, najmä keď si na kanci uvedomíme, že sme "čosi" podliezli) som si nič nevšimol. Žiadny skutočne dlhý záber. Problémom je trochu prestrelená stopáž, minimálne takých 20 minút by som tomu ubral. Filmy Andreja Zvjagintseva sú však predovšetkým živnou pôdou na rozmýšľanie po ich skončení, hľadanie skrytých významov, porovnávanie s inými interpretáciami podobne postihnutých jedincov na imdb a podobne. Návrat ma takto bavil cca mesiac, pričom po druhom pozretí túžba odhaliť pravdu neutíchla, skôr naopak. A keď si uvedomím, že nejaký duchovný rozmer som si absolútne nevšimol a Verinu reč pred koncom nepochopil, je mi jasné, že v prípade Vyhostenia som len niekde na začiatku. (28.02.2008)