Jako malé děti

Líbil se mi hlas vypravěče mimo obraz - dodával tomu všemu dění černohumorný až satirický nadhled; líbila se mi koketérie s Paní Bovaryovou a příměstskou povrchní falší; zamlouvaly se mi snad všechny charaktery, které se příběhem třeba i jen mihly; neskutečně jsem si užívala srážení, proplétání a přebírání důležitosti a váhy všech dějových linií; zamilovala jsem si okamžiky, kdy si Kathy uvědomí, že žena sedící u stolu s jejím manželem, není jen sousedka na nezávazné návštěvě, a kdy Ronnie otevře dopis od matky; téměř jsem nevydýchala posledních 10 minut, kdy jsem očekávala drastičtější vyvrcholení o ono bylo nakonec daleko bolestnější... Vlastně je mi z toho líbění a zamlouvání až moc sladko ... tenhle film je nějakým zvláštním způsobem téměř dokonalý. Pojednává o situacích, které se dějí kolem nás neustále, všedně, dokola. Nechci, aby tomu tak bylo, jistě, ale to je jen utopická a naivní touha o nekomplikovanosti lidských vztahů, byť jsou občas tak průhledně ohrané a nepoučitelné. A nejspíš jsem se nezmínila o tom, že tohle dílko je natočeno jako krásný, úžasně barevný a precizní biják. Což je nejspíš pochybná vada na celkové kráse a dokonalosti, alespoň v mých pokřivených měřítcích - brala bych o foust špinavější filmařinu, ale to by potom nebyla taková zábava ... dešifrovat všechnu tu lidskou veteš z předměstí. 85% (07.01.2009)

Obrovská škoda, že Jennifer Connelly nehraje roli Kate Winslet :-) Hned by o maximálním hodnocení nebylo pochyb. Tím jsem myslím dostatečně popsal erotický náboj filmu (poznámka pro ženy - pokud chcete vidět zadek a létající šourek Patricka Wilsona, předešlou část komentáře ignorujte), teď přejdu k té herecké. Tady Jennifer stačí i minimální prostor, jediný pohled, aby každý divák okamžitě poznal, co se jí honí hlavou. Ostatní role také obsazeny bezchybně. Jediný zápor filmu je příliš divoce useknutý konec a pár zbytečných scén. (25.11.2008)

Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4* a nakonec musím dát ty 3*. Ale ne proto, že by film byl "jen" průměrný. Důvod je ten (a zrovna tuhle otřepanou frázi říkam dost nerada), že jsem zkrátka ještě příliš mladá. Rozumím sdělení, které nám film předkládá, ale ještě jsem nikdy nic podobného neprožila (osamělost v manželství, frustraci, babinec na malém městě, prázdnotu...) a proto, přesně jak výstižně píše Kleopatra, se film neotřel o mou osobní strunu. Sama jsem zvědavá jak ho budu hodnotit, až mi bude třicet a sama se budu potýkat s nevydařeným manželstvím... (11.11.2007)

tejto "romantickej" dráme dominujú herecké výkony s vrcholmi v dvoch právom na Oscara nominovaných protagonistoch a krásnych krivkách a črtách mojej obľúbenkyne Connellyovej; film i napriek metráži nemá hluché či nudné miesto, správne dramaturgicky nadávkované mini i makrokatarzie vyústia do nepatetického finále, všetko je to korunované príjemným vizuálom, zvládnutou réžiou a vôbec mi nevadil ani "dovysvetľujúci" mierne allenovsky ladený ironický komentár; zo začiatku hrozí, že si nebudete istý, o čom to je a bude a v spleti postáv a vzťahov budete hľadať nejaký systém, no po chvíli sa to sprehľadní a začne do seba zapadať; (13.03.2009)

Já to říkám pořád, nejlepší zážitky jsou vždycky ty neplánované! Už v dobách, kdy jsem ještě nežil spořádaný abstinenční rodinný život a oddával se mladickým neřestem a bezstarostným jízdám jsem si vždy dlouho dopředu plánovanou velkoopíjecí superpařbu užil mnohem méně než spontánně přepísklou, na několik dní prodlouženou zastávku na jedno malé pivo před odpoledním vyučováním! Na tuhle sebedestrukční dobu neustálých mejdanů, pařeb a flámů velmi rád vzpomínám (i když si většinu nepamatuji) a o co jsem toto životní období měl myslím intenzivnější než je běžné, o to dříve jsem se uklidnil a to že jsem ve čtyřiadvaceti fotřík od rodiny, každé ráno vstávám do práce, splácím hypotéku a v sobotu večer koukám doma na televizi si užívám plnými doušky! Stejně tak jsem si užíval naprosto nečekaný zážitek v podobě nenápadného snímku Jako malé děti. Ano, kdysi jsem o něm něco četl, ale pak se po něm slehla zem a já ho zcela vytěsnil z paměti. Náhodou jsem jsem na něj narazil v programu kabelovky a rád si ho nenechal ujít a vychutnal si příběh jednoho snobského a absolutně spořádaného amerického předměstí ála Zoufalé manželky a Americká krása. Kate Winslet je vdaná žena a matka, její manželství absolutně neklape, seznámí se s ženatým mužem a otcem Patrickem Wilsonem - manželství by fungovalo, kdyby byla snaha ho udržovat, zamilují se do sebe a bezvýchodná a zničující zápletka je na světě. V příběhu zaujímá velmi výraznou pozici s ústřední dvojicí zdánlivě nesouvisející linie sledující osudy místního rodáka, z vězení se navrátivšího sexuálního devianta Jackie Earle Haleyho, proti jehož znovuzačlenění do uzavřené komunity sousedství vznikne organizovaný výbor. Dvě dějové větve se o sebe občas otřou, někdy se vzájemně na okamžik zapletou, celkově se však ovlivňují jen minimálně. Celý film je komentován třetí osobou vypravěče, což lze považovat jako scénáristickou berličku, mě osobně to velmi vyhovuje téměř v každém filmu, dodává to větší hloubku postavám a jejich pocitům, aniž bychom museli koukat na dlouhé záběry zkřivených obličejů a snažit se v nich něco vyčíst. A že by to byl ústupek neschopným hercům se říct taky nedá, že Jackie Earle Haley, Kate Winslet a Jeniffer Conelly umějí hrát výborně a ještě lépe vypadají je prostě fakt. Bez dalších průtahů dávám jednoznačných pět hvězdiček!...po druhém shlédnutí zařazuji do top 30, vskutku úžasné dílo! (27.10.2008)