Dopisy z Iwo Jimy

Jestli jsou Vlajky o tolik horší než Dopisy (jak se povídá v zámoří), tak bych u nich pravděpodobně umřel. Ale moc tomu nevěřím. Eastwood má řemeslo pořád v ruce a Dopisy vykazují dle mého stejné nešvary, o nichž jsem slyšel z ohlasů na pohled z americké strany (v Americe dost možná na místní publikum funguje úcta k nepříteli a k jiné kultuře). Těžce přepálenou stopáž bych skrouhl klidně o hodinu, a to po sugestivní scéně s granáty, která by po obsahové stránce bohatě obhájila celý film včetně ultradlouhé expozice. Krom zajímavé epizodky s dezertéry se dál už jen ředí "japonský kodex cti" a na deset dalších způsobů se variuje frustrující vědomí toho, že císařův voják nemusí za každých okolností vyhrát, ale rozhodně se nesmí vrátit domů. Možná by mě víc bavilo koukat se na nějakého toho Evropana nebo Amíka, jak je nucen "bezdůvodně" chcípnout - pod Eastwoodovým vedením jsem do duší vojáků nepronikl, jejich řádky z dopisů ve mně nerezonovaly. Navíc sekvence se psem, raněným mariňákem a pak i samotný konec už přesahovaly snesitelnou úroveň protiválečné scenáristiky, v níž se s plakátovými momenty pracuje účelně v zájmu míru a demilitarizace - tohle už bylo nad plán, tak aby i malé děti pochopily nesmyslnost bojůvek. Díky alespoň za charismatického Kena Watanabeho a ohromující útoky letadel. PS: Kromě zvuku nemají Eastwoodovy filmy letos v Oscarech šanci. Del Toro a Scorsese prožijí asi moc hezký večer. (05.02.2007)

Tak timhle me Eastwood zrovna moc nepotesil. Sice jsem jeste nevidel Vlajky, ale vsechno naznacovalo, ze je tohle jednak lepsi a taky hlavne akcnejsi. Ono by to i fungovalo, kdyby Eastwood silene neprehnal delku. Prvni cca. pul hodina se mohla klidne vyhodit, japonci furt jen kecaj a stavi bunkry, trosku to jen pozvedne prijezd charismatickyho Kena Watanabe. Jenze pak strih a japonci se najednou vali v jeskynich a v podstate do konce filmu z nich moc nevylejzaj. Nakonec jsme se prece jen dockal a zacal utok, kterej byl natocenej fakt perfektne a navic skvele ozvucenej. Nejlepsi byly zabery na cely bitevni pole. Jenze po chvili se na to Eastwood vybod a dej se zacal motat okolo par vystrasenejch vojaku v jeskynich. Coz by zas tak moc nevadilo, kdyby se neco delo, jenze oni furt kecaj a vypadaj vsichni stejne, takze mi prislo, ze se vse deje jen na jednom miste. Navic se ani moc nepovedla hudba a i kdyz se film venuje vyhradne japoncum, coz je dobre, nepamatuju si valecnej americkej film, kterej by se nevenoval aspon trosku americanum, tak je stejne znat, ze film netocili japonci. Takze tu nechybi klasicky klise americkejch filmu. Kdyby Eastwood zredukoval dej na 90 minut a venoval se ciste bojovani, rozhodne to bylo daleko lepsi, takle je vysledek prevazne nuda. (15.03.2007)

Mnohem upřímnější a silnější válečný film, než uslzené a nesmírně patetické Vlajky. Eastwood se při druhém filmu, který pro změnu ukazuje konflikt z té druhé strany, pořádně pochlapil, a natočil výtečnou story plnou japonských tradic, obyčejů a taktik. Nakolik se to shoduje se skutečností musí posoudit už jen pamětníci a váleční experti, nicméně troufám si tvrdit, že divákovi byl film sprostředkován ve velice únosném podání. Díkybohu neukazuje japonce jen jako sebevražedné šílence a bezcitné mašiny na zabíjení, ale stejně jako z druhé strany jde pěkne od začátku. Od mladých chlapců odloučených od rodin, až po nejvyšší generály s konexemi na západě, kteří jsou za svou vlast ochotni hrdě položit život. Watanabe je vynikající, akce pouze ucházející a nebojové scény jsou velice působivé. Už jen proto, že snad poprvé zde máme přiležitost vidět komplexní náhled na válečnou událost z toho odvráceného a kulturně tak odlišného pohledu. Snad až na nějaké drobnosti a lehce přepálenou stopáž (resp. některé zbytečné scény) se jedná o solidní pokoukání. (17.01.2008)

Pro mě osobně je tenhle Eastwoodův velmi zajímavý válečný film vítězem Oscarů 2006. Velmi srozumitelně a pečlivě budovaný příběh, skvěle rozpoznatelné postavy, kdy každý okamžik vím, kdo je kdo a o co tam jde a především ten pohled z druhé strany, to je to, co dělá Iwo Jimu tak krásným filmem. Velmi lidský, smutný a opravdový příběh. (13.03.2007)

Dobrý. Slavná bitva o sopečný ostrov Iwo Jima, bránu pro US invazi na samotné císařství; pohled z hrdinné japonské strany, která zvládla předem prohraný boj prodloužit až na 35 dní. Film má své dva hlavní hrdiny - nevinně vyhlížejícího mladíka a Ameriky znalého ctihodného generála. Celkové vyznění je takové: Jedni mají druhé za nedisciplinované zbabělce, druzí zase ty první za sebevražedné šikmooké primitivy. Obě strany bojují na život a na smrt, ale v obou se nacházejí stejně lidské a někým milované bytosti. Ten nepřítel ve skutečnosti není žádná bezcitná bestie. Ale válka je holt válka, a umírat se musí. Eastwood natočil zajímavou, dvě hodiny dlouhou podívanou, která válečnou akcí sice nijak nepřetéká (jsme svědky příprav, pak převážně zápolení v podzemních chodbách, nevíme pořádně kde se zrovna co děje a ztrácíme pojem o čase), ale zabaví. Děje se toho tak akorát, herci jsou charismatičtí, dojde i na několik výrazněji zapamatovatelných chvil a řekl bych, že japonská mentalita je zde vystihnuta velmi dobře. Teď jsem zvědavý na to 'americké' dvojče.... (06.08.2010)