Funny Games USA

Přijde mi, jako by Michael Haneke nechtěl čekat, až se i Američani naučí číst titulky a tak radši pro ně znovu natočil svůj vlastní film, který je na 99 % totožný s originálem. A to mi přijde... zvláštní. Filmař, jako je Haneke, který si točí své osobité filmy a který na mě zatím působil, že točí proto, že chce něco říct, ne prodat lístky do kina, filmař jako on že by měl potřebu se podbízet? Chápu i tu druhou stranu mince, jakožto režisér chtěl, aby jeho film dosáhl k co nejvíce lidem a to respektuju, ale pořád mi ta myšlenka autora, který remakuje svůj vlastní film pro jiný trh přijde bizarní. Nebudu lhát, že ústřední trojice byla parádní (Naomi miluju, Pitta mám rád a z Rotha mám respekt) ale to je další problém s tímto filmem - pokud do filmu s tímhle tématem obsadíte známější herce, tak veškerá autenticita originálu je ta tam, ztracena a nedá se vrátit. Takže i když se v tomto filmu stanou úplně ty samé věci, co lidem v předchozím filmu, nemá to takový "wow" efekt, už tam vidíte ty herce, ne lidi. A jak říkám, filmu s tímto tématem to dost ubere. Takže i přes fakt, že ten film je prakticky totožný s originálem, musím ho ohodnotit o dost méně. Ne, nesnažím se být hipsterem, ale prostě je to tak. Zatímco originál jsem si nechal s tím, že někdy si tuhle šílenost pustím znovu, tohle jsem hned po skončení smazal. Už tohle něco říká... 55 %. (30.07.2014)

Funny Games U.S. je parádní exploitation, i když v mnoha směrech natolik odlišný od ostatních. Film téměř bez hudby (a když už zazní, tak pořádně tvrdá) a předlouhými záběry. Divák sleduje jakousi hru, kterou oběti ale nemají šanci vyhrát. Bez veškerého toho klasického násilí se pak cítíme hodně ošizeni, protože nám to režisér zkrátka nedopřeje. Jenže kdo je tady pak ten deviant a zvíře, co vyloženě chce všechnu tu brutalitu vidět? Celý snímek je tudíž jeden velký podfuck na diváka. Já jsem však nad míru spokojen. (18.02.2010)

Zdá sa mi nespravodlivé, keď má originál diametrálne vyššie hodnotenie ako remake len z akéhosi divného princípu (remake je navyše na vlas rovnaký). Podstatné je - ako píše Shadwell - iba to, ktorá verzia sa dostane divákovi do rúk skôr. Americké Funny Games ma však bavili o niečo viac, pretože som zaťažená najmä na americké hviezdy, zatiaľ čo tie nemecké sú mi ukradnuté. Neuveriteľné, ako len prítomnosť úžasnej Naomi Watts, perfektného Tima Rotha či nebezpečne diabolského Michaela Pitta dokázala umocniť celkové dojmy. Nemám námietky ani voči pomrkávaniu do kamery či diaľkovému ovládaču, nakoľko film vnímam aj ako umenie a formu vyjadrenia sa, som tolerantná k rôznym experimentom a ochotne vstrebávam všetko, čo mi kreatívni páni režiséri naservírujú. Prvotný účel (zabaviť, znechutiť, vykoľajiť, šokovať násilím) si to splnilo a ja hodnotím nezávisle od originálu, pretože obe verzie sú rovnako skvelé, mrazivé a chladnokrvné. (09.06.2012)

"Proč nás nezabijete hned? - Nezapomínejte, že je třeba se bavit." Zábava mi jako divákovi byla neustále zdůrazňována, ale tak nějak se nedostavovala. Místo toho přicházel psychický i fyzický teror rodiny, který sice byl nepříjemný, avšak dalo se mu několikrát bez větších problémů zabránit. Nevzrušeně jsem snímek dokoukal do konce, ale jediný jeho přínos vidím v tom, že až mi u dveří zazvoní dva zdvořilí sympaťáci v gumových rukavicích, tak budu střlet dřív, než mě stačí požádat o vejce. (17.07.2011)

V každém člověku dřímá bestie, je jen na něm jestli ji probudí. Film neodbytný, stejně jako Peter a Paul. Film evokující, zneklidňující, naléhavý a alarmující(zpětný rychloposuv – osud jsme my sami – zapomeň na ruku shůry). Tady jsem poznala tu nejkrutější beznaděj. Jak se s tím vyrovnám? Netuším. Je 29. duben 2013 …tohle datum si zapamatuji – viděla jsem Funny Games USA. (02.05.2013)