poster

Mám strach

  • italský

    Io ho paura

  • slovenský

    Mám strach

  • anglický

    I Am Afraid

Krimi / Drama / Thriller

Itálie, 1977, 120 min

  • PetrPan
    ****

    Nekompromisnímu a syrovému dramatu o prohnilosti státní moci přidává na síle i velmi naturalisticky pojaté násilí, krve se Damiani opravdu nebojí a mnohdy je to pro slabší povahy i na odvracení zraku. Volontého výkon nepotřebuje komentář, snad přidám jen noticku, že jsem viděl českou verzi z roku 1991 a Švehlíkův hlas mu rozhodně neubral. Ona vůbec ta stará česká dabérská squadra, zde i výborný Eduard Cupák, dokázala někdy i z hloupostí udělat koukatelnou záležitost. Škoda, že dnes je tomu velmi často přesně naopak. Mám strach však rozhodně nepatří k těm filmům, které by toto záchranné lano potřebovaly, šlape jako dobře namazaný a nemilosrdný stroj až k očekávanému tragickému konci. Damiani také tu a tam využil přímého sdělování myšlenek a úvodní scéna, kdy tuto techniku použil u zavražděných a divák se tak při pohledu na krvácející těla dozvěděl ve zkratce i jejich příběh, tak působila o to mrazivěji. Škoda, že později už se soustředil pouze na myšlenky Volontého, ale to je spíš jen taková drobná osobní poznámka než nějaká podstatná vada na kráse další klasické a vynikající filmové deprese, kterou jsem měl tu čest zhlédnout.(11.12.2016)

  • Karlos80
    ****

    Damiano Damiani + Gian Maria Volonté + Riz Ortolani, dokonalé spojení a téměř dokonalý (ne-li přímo mistrovský) zločinecký film o mafii, organizovaném zločinu a jednom dojemně a neuvěřitelně citlivém, přesvědčivém, občas poněkud vystrašeném policistovi, který už nemůže nikomu věřit a který se snaží odkrýt zkaženost ve městě. Kolikrátže mu to šlo za celý film vůbec o život..:-(? Film není jen o automobilových honičkách, střílečkách a extrémním všudepřítomném násilí (jako u jiných), což mi zde tentokrát vůbec nevadilo. I když takové odstranění ženského svědka skrze okno nebo dvojité chladnokrevné zastřelení zezadu v kině mě docela šokovalo! Damianiho film vychází hlavně z pevného scénáře, režisér zde klade větší důraz než je obvyklé u jiných filmů hlavně na jednotlivé charaktery. Společně s tím, jak plyne samotný příběh, přibývá i postav a hlavně intenzivního napětí. Místy má film hodně spletitý spiklenecký příběh, že divák může být i trochu dezorientován. Dále je tu perfektní tajemná atmosféra a Damiani se snaží býti i co nejvíce realistický, což mu vždycky šlo moc dobře. Plusy : jednoznačně příběh, dále napětí, hraní, především Volonté, a v druhé půlce i legenda taliánského filmu Adorf a samozřejmě opět přitažlivá Ortolaniho hudba 4*. P.S.: Kdyby to nebylo místy tak utahané, dal bych známku nejvyšší. Toto je snad jeden z nejdelších polizio filmů, jaký jsem zatím kdy viděl..Tady v jednom ze svých pozdních poliziotteschi se Damiano Damiani zas skutečně vytáhl a přiblížil se tak vynikajícím flákům jako "Confessions of a Police Captain" a "Il Giorno Della Civetta"..Komentář zde jako první v pořadí..(13.2.2010)

  • Snorlax
    ****

    Rosiho Ctihodné mrtvoly, které jsou jen o rok starší, mají mnohem propracovanější atmosféru. Oba filmy skončí nachlup stejně, oba se zabývají politickými vraždami a oba mají k dokonalosti jen krok. Mám strach by musel udělat ten krok přeci jen o malinko delší. Zcela výjimečně se mi líbil výkon Volontého, jenže ostatní se pohybují před kamerou jako spící panny. Naštěstí je Volontého policista před kamerou téměř neustále, takže astenické výkony jeho kolegů nejsou tak nabíledni.(30.3.2013)

  • argenson
    *****

    Na podobný téma už jsem viděl víc filmů, a i když jsou si dost podobný, pokaždý je to neskutečnej nářez. Jedinec i skupina se zmítají v dokonale budované atmosféře strachu, bezmoci, podezírání a nedůvěry. A když už někomu můžeš důvěřovat, tak se spolehni, že nejpozději v polovině filmu zakuká. Volontého herecký výkon mě tady až tak neoslnil (možná mě trochu rušilo na hlavě to afro barvy průjmu), o to víc mě bavil Mario Adorf. Italskému žánru poliziotteschi opět s chutí uděluju plnej počet.(5.7.2016)

  • gudaulin
    ****

    Itálie 70. a 80. let představovala nemocnou, nestabilní společnost zmítanou korupčními skandály, sužovanou vlivem organizovaného zločinu, krvavými atentáty radikálů z obou pólů politického spektra a vyznačovala se blbou náladou veřejnosti, která byla frustrovaná vysokou nezaměstnaností a inflací. Policista Graziano už dávno ztratil i ty nejmenší iluze o systému, jemuž slouží, a snaží se o jediné - se zdravou kůží nějak přečkat do důchodu. Pozice osobního strážce soudce zabývajícího se běžnými kriminálními delikty vypadá jako životní výhra - tokhle by mohla být solidní zašívárna, jakou mu budou kolegové závidět. Nebýt Grazianovy všímavosti a soudcovy důslednosti spojené s naivitou by to snad i vyšlo. Šťourat do vosího hnízda, které představuje propojení špiček tajných služeb s teroristickým podsvětím, se ale nevyplácí. Graziano čelí vražednému komplotu a musí projevit maximum duchapřítomnosti, aby se vyhnul likvidaci. Mám strach patří k tomu výrazně lepšímu, co se v žánru nabízí. Opírá se o výborného Volontého v hlavní roli a kvalitní scénář, který skvěle prodává konspirační spiknutí a zoufalého hrdinu, který dokonale naplňuje pravdivost výrazu: to, že jste paranoidní, ještě vůbec neznamená, že po vás nejdou. Pátá hvězdička utekla snímku jen o chlup a mohou za to dvě chyby, které by člověk, co projevil tolik houževnatosti, předvídavosti a vůle k přežití, udělat neměl. Celkový dojem: 85 %.(31.5.2018)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace