Venuše

Nádherný film o tom, že chlap zůstane chlapem ikdyž mu táhne na 80 a vždycky se rád "koukne" a taky o tom, že si mládí začne uvědomovat důležitost a jedinečnost až v době, kdy o ně začnou přicházet. Peter O'Toole podává jedinečný výkona a Oskara by si za roli opravdu zasloužil. V některých okamžicích jsem se opravdu od srdce zasmál, některé scény musely věřící trochu nadzvednout ze židle, třeba scéna na hřbitově, když spolu staří pánové tančí. Na druhou stranu se filmem pořád nese určitý druh smutku, který spěje k nevyhnutelnému. (02.02.2011)

Mužský kontrapunkt k ženské Matce, který místo stařecké uslintanosti přichází s fetišizací. Místo dramatu spíš komedie, ale hořká, překvapivě rychle plynoucí, ale chladná a odtažitá, nejhůř vykalkulovaná a dramaturgicky neuvěřitelně vychytralá a laciná ve všech zvratech, v závěru dokonce i schématická. Scénáristicky vynikající, i když ty odstředivé momenty s přáteli a "bývalou" manželkou jsou redundantní, navíc narušování fikčního světa vytrhává z fikce a v tom okamžku divák ztratí kontakt s dílem. Ale pokud někdo na tuhle spíš televizní inscenaci, moc málo využívající zajímavý motiv zrcadlení, zavítá, je to kvůli O´Tooleovi a scénáři. V tomhle ohledu by, předpokládám, neměl být zklamán. (22.07.2007)

Filmů s podobným tématem byly už natočeny snad veletucty, nicméně žádný z těch, které jsem já viděl, nebyl hlavním představitelem zahrán tak fantasticky, jako tento snímek, jehož ozdobou je herectví Petera O'Toolea. Málokterý film byl též tak výborně napsaný. Kdepak, neodvažoval bych se srovnávat tento skvěle vystavěný příběh s nádechem romantiky s Babími léty či Vratnými lahvemi, toto je jiná liga. Venuše je příběh nejen o vztahu starého muže a mladé dívky, je současně příběhem dvou různých (vlastně neskutečně diametrálně odlišných) světů, kde na jedné straně stojí vzdělání, kulturnost, přirozenost, zkušenost, charisma... a na straně druhé jednoduchost, povrchnost, křečovitost. Za vše hovoří scéna, v níž Maurice recituje Venuši Shakespearův sonet a ona jemu na oplátku text nějaké stupidní slátaniny "moderní" popmusic. Příběh starého herce a mladé ošetřovatelky má nádech romantiky, která však naštěstí nesklouzne v plytkost banálních příběhů červené knihovny, čehož jsem se coby největší katastrofy obával v první půlce filmu. Naopak jde o jemnou pygmalionskou variaci, která je duchaplná a skvěle vygradovaná. Venuše je film vtipný, plný krásné ironie, nadhledu, je to též emocionální lahůdka, která se nevyžívá v primitivních popisech mezilidských vztahů, jichž jsou plné televize, nýbrž do hloubky proniká pod povrch všech zůčasněných postav. Zkrátka vynikající film! (30.07.2007)

Skromný film plný neohraných pravd a velkolepých hereckých výkonů. Tam kde většina filmů přitvrdí na sentimentu a vtahování diváka do rotujících zubů procítěného souznění s hlavním hrdinou, Venus naopak povolí. Nechá vás poodstoupit od tématu, od absolutní konzumace překypujících emocí. Ale vše jen proto, abyste si sami uvědomili, že se chcete vrátit. Že vám bude po tomhle starém páprdovi, po téhle velkohubé a namyšlené káče a po tomhle věčně zapšklém mrzoutovi zatraceně smutno - Petr O'Toole, Vanessa Redgrave i Leslie Phillips jsou totiž naprosto jednineční. Nenápadný snímek o tématu, které se - ač se to na první pohled může zdát zcela nepravděpodobné - dá považovat za neuvěřitelně nadčasové a přenositelné. Vždyť ono jde v podstatě jen o další (ale originální!) variaci na téma pyšná princezna. [prosinec 2007] (28.12.2007)

Žít si v každém věku dle svého, ale hlavně žít a neztrácet zájem o nic. A snad i hledat krásu tam, kde není na první pohled patrná, tedy zdaleka nejen tu fyzickou. Tak jsem pochopil pro mě lehce rozporuplnou scénu prvního setkání Maurice s Venuší, dvou zcela odlišných a přesto tak blízkých světů. Maurice těžko mohl vidět hned Venuši, kdo by ji zde viděl, k té musel dojít. Tedy spíš viděl to, co většina a řekl si, proč to nezměnit, proč ji neukázat jiný svět, o který přichází, proč nejen sobě neudělat radost a ještě naposledy prožít. Silný, z mnoha pohledů k zamyšlení vhodný příběh, ve kterém se mnozí najdou a jistě jim nemusí být ani přes sedmdesát, vždyť těch odkazů je tu tolik. Líbí se mi, že i když je téma svým způsobem vážné a závěr řekněme předem jasný, film zdaleka není pouze dramatem, naopak je zde mnoho komediálních dialogů, z nichž většinu zajišťují rozhovory mezí Mauricem a dokonale nevrlým Ianem. Celý děj potom táhne Peter O'Toole a Jodie Whittaker mu zdatně dopomáhá. Z hereckého projevu Petera O'Toolea mám ovšem pocit, že příliš hrát nemusí, že ony situace jsou mu dobře známé a jeho role mu dělá jen radost. 75% (23.05.2020)