Vyšetřování skončilo, zapomeňte!

Italové nikdy neměl problém se střelbou do vlastních řad. Italské politické a kriminální thrillery byly za minulého režimu s oblibou hojně nasazovány do kin a televizního programu, protože takzvaně „nastavovaly zrcadlo prohnilému kapitalistickému zřízení“ (což nikdy neopomněla tehdy televizní uvaděčka před projekcí zdůraznit). A mezi nimi vynikaly díla Damiana Damianiho, jehož „Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky“ a právě tento film, plně vražd, korupce, organizovaného zločinu a mafiánských piklí, patří mezi řemeslně nejzdatnější. Ke spočítání počtu jejich projekcí na tehdejším 2.programu Československé televize by možná nestačily prsty ani na obou rukách :o) (17.06.2012)

Príbeh utrpenia jedinca v cudzom svete riadiacom sa vlastnými pravidlami. Scenár musel byť skvelý, no aby vznikol skvelý film tak to evidentne nestačí. Herci prehrávajú viac ako ochotníckych z kysuckých lazov, Moriccone si vybral slabší deň a režisér pri filme pravdepodobne iba riadil, kam treba postaviť kameru. Potenciál obrovský, výsledok úbohý. (23.09.2012)

Jedno z nejsyrovějších vězeňských dramat, které jsem v životě viděl. Vskutku bych v té době nechtěl být zločincem v Itálii a dostat se do podobného zařízení. Jako většina tehdejších italských či francouzských žánrových filmů levicově zaměřený a silně společensko-kritický. Depresivní atmosféra, několik (nejen na svou dobu) brutálních scén, hořký závěr. Ani dnes nic pro slabé povahy s výborným Frankem Nerem v hlavní roli. 80%. (04.05.2024)

S filmografií Franca Nera se to má jako s jízdou na horské dráze. Charismatický a schopný herec jeho formátu by si teoreticky mohl vybírat, ale Nero kýval na všechno, co mu přišlo pod ruku, nejen na začátku své kariéry. Spolupráce s Damianim nicméně patří k těm projektům, na které může být při zpětném pohledu pyšný. Vězeňské drama o návštěvníkovi z jiného společenského "vesmíru", který je postavený pod závažné morální dilema - pomoci spoluvězni a přivolat na sebe pomstu organizovaného zločinu, nebo být svině - a vrátit se rychle a beze šrámů do bezpečí exkluzivního postavení příslušníka vyšší střední třídy, šlape i po několika dekádách jako hodinky a nechává za sebou řadu na efekt vystavených rychlokvašených žánrovek. Snad jen míra naivity architekta, který má neodolatelnou schopnost chovat se v klíčových momentech jako slon v porcelánu, je poněkud vyšší než by se slušelo. A to stojí snímek jednu hvězdičku. Celkový dojem: 85 %. (18.02.2019)

Tady jsem trochu na rozpacích. Film byl svým obsahem tehdy určitě velmi zajímavý, ve srovnání s některými dnešními vězeňskými dramaty už, bohužel, hodně mdlý, vyčpělý a místy nezáživný. Každopádně na tom, co nám tu zde bylo naservírované, měl velkou zásluhu právě fantastický výkon mladého Franca Nera (mimochodem již ve třetí spolupráci s režisérem Damianim, který se v té době podobně jako Rossi nebo částečně i Petri zaměřoval na filmy s proslulým politickým akcentem, viz jeho "Den Sovy","Confessions of a Police Captain" nebo později "Proč je zabit soudce" opět a naposledy s Francem Nerem v hl. roli) v roli za drobný delikt odsouzeného zbabělého intelektuálního architekta Vanziho, který v sobě nenajde mravní sílu svědčit o zákeřném zavraždění nepohodlného spoluvězně a nehumánních praktikách ve vězení. To všechno, včetně nelidského soudnictví, zkorumpovanosti státních úředníků, síly mafie, degradace jakýkoliv mravních hodnot, manipulací s lidmi, kupování lidí atd, se děje stále a mnoho se toho tedy v tomto ohledu nezměnilo. Zajímavou kriminální zápletku, která jakž takž udržuje diváka v napětí, pár vyhrocených scén spolu s velmi temperamentní italštinou a výkon Franca Nera vidím to za dobré 3*. Jedna z dalších taliánských krimošek, která tu byla kdysi za dob hlubokého socíku odvysílána. Hudba Ennia Morriconeho mě tentokrát moc nedostala, dá se říct, že jsem ji zde skoro ani nevnímal. (21.07.2010)