Kdo zabil elektromobil?

Dokud se jede v rychlém informačním tempu první třetiny a divákovi jsou předkládána holá fakta, nemám s Who Killed the Electric Car? žádný problém, snad bych konstatoval, že se i bavím. Ale když se začne silně agitovat a pěkných pár minut sledujeme aktivisty zevlovat a prudit na parkovišti kde jsou jejich odebraná auto, tak bych začal nejraději brečet a koukat nudou z okna. Znáte to, brojíte za dobrou věc, postáváte prokřahlí před pozemkem zlé korporace a ta se s vámi nechce vůbec bavit? Neznáte? Tak jste asi normální člověk a hlavně nikdo o vás netočí dokumentární snímek! Tohle opravdu v dokumentárních snímcích nemá imho co dělat. 50 % (08.10.2011)

Problematika, na ktorú je tento dokument zaostrený, vychádza z dlhej rady filmov o životnom prostredí, ktoré v posledných rokoch zamorili trh s dokumentárnymi filmami. Som rád, že takéto filmy vznikajú, i keď mnohokrát ide vlastne len o hádzanie hrachu o stenu bez nejakej spätnej väzby, čo musí priznať každý. Jedovaté plyny z áut sú najväčšou hrozbou znečistenia ovzdušia, ktorá zahajuje nekonečnú reťaz ďalších dopadov, medzi ktorými je globálne otepľovanie a tak ďalej. Postoj vlád a všetkých kompetentných na tieto problémy (v prípade elektrických alternatív v automobilovom priemysle ide najmä o automobilky samotné a v neposlednom ráde aj o zákazníkov) mi pripomína obéznych ľudí, ktorí síce vedia čo im môže spôsobiť ďalšie prežieranie, no aj napriek tomu prídu na obed do fast foodu a zaradia si veľké hamburger menu s extra porciou tatárskej omáčky a dvojitou colou. Tento dokument má všetko, čo má správny dokument mať. Pohľad na vec z viacerých strán a uhlov, zaujímavosti, grafy, štúdie, historické fakty ale aj množstvo nepotvrdených špekulácií, čo je dnes v dokumentoch už bežným javom. Úsudok si však už musí spraviť každý divák sám a je smutné, že väčšina ľudí sa k týmto filmom ani nedostane. Na strednej škole by mali byť povinné aspoň dva podobné filmy ročne. Každopádne, chrobáka v hlave mám aj po týždni od zhliadnutia a dnes som bol v Toyote obzrieť nový Prius. 85%. (01.02.2010)

Typický příklad aktivistického dokumentu, který se opírá o propracované konspirační teorie. Ty mají ve vysoce individualistické americké společnosti tradičně nedůvěřující centrální vládě a vzdáleným institucím své významné místo. Česká spisovatelka Iva Pekárková ve své knížce 6 miliard Amerik tomuhle tématu věnuje celou kapitolu. Film tvrdí, že nebýt konspiračního spiknutí ze strany amerických automobilek a především General Motors, mohla dnes významná část amerických automobilů být poháněna elektřinou. Je to samozřejmě nesmysl, který správně vystihl už uživatel mortak. Pokud chcete zavést novou technologii, musíte překonat obrovské množství překážek, mohutně investovat a taky výrazně riskovat, protože kdykoliv může někdo jiný přijít s jiným technickým řešením a obchodním modelem, které vás převálcuje. A to všechno nestačí, vaše technologie musí být k použití zralá. V Evropě máme příklad masivního využití fotovoltaických elektráren, které se udržují díky obrovským dotacím a politickému zvýhodnění. Kdyby se měl spotřebitel rozhodovat sám na základě nabídky a poptávky, trh s elektřinou ze slunečních elektráren se zhroutí ze dne na den. Díky státním dotacím to zdánlivě nebolí a to, že Evropa ztrácí konkurenceschopnost oproti zbytku světa, který zjevně stejné ideály nesdílí, si dokáže spočítat jen málokdo. Americké automobilky nebyly na novou technologickou revoluci připravené a v 90. letech nebyly ani obecně v dobré kondici, protože neodhadly nástup úsporných vozů a převálcovala je do značné míry asijská konkurence. Kdyby technologie elektromobilů byla zralá k využití, mohl ji ve světě uvést v platnost kdokoliv jiný a získat tak proti americkým výrobcům konkurenční výhodu. Zralá ale nebyla, protože drtivá většina spotřebitelů se rozhoduje prakticky a nebude si kupovat výrazně dražší vůz s podstatně omezenějšími vlastnostmi. Jsem zaměstnancem firmy, která se snaží elektromobilitu uvést v realitu v ČR, tak vím, o čem mluvím. Tenhle dokument prodává po vzoru ekoaktivismu místo argumentů emoce a roztlemené tváře amerických celebrit. Celkový dojem: 40 % za jinak vysoce profesionální dílko. (30.12.2012)

Jsem vděčný všem mužům a ženám, kteří vyvinuli to nezměrné úsilí a zabili elektromobil. Vidina, že musím hnusnou a nevzhlednou plechovku píchnout v kuchyni do zásuvky pokaždé, když vyrážím, řekněme do Opavy, mě právě nenaplňuje optimismem. A to si ještě vezměte, že ten kabel za sebou potáhnu jako za vysavačem přes celou magistrálu a po Dé jedničce, navíc při mém štěstí bouchne zase v Kladně-Dubí trafostanice a od Jihlavy budu tlačit… Jistě sami uznáte, že není mužnějšího pocitu, než když dáte za tři, sešlápnete plyn až k podlaze a celým kokpitem vašeho Fáčka se rozlije ta opojná vůně benzínu, seškvařené pryže a vyjetého oleje. Tak na co elektromobil? (23.07.2012)

Pro mě další jasný důkaz, že v USA je možné všechno. Velmi dobré je, že tento dokument nehází špínu jen na ropné konglomeráty, ale i na nabubřelé zákazníky, kteří si chtějí honit ego v obrovských, bubínkyrvoucích korábech a současně nadávají na smog. Kdyby vás zarazila jména mezi herci v tomto dokumentu vězte, že všichni tito jezdili elektrickým vozítkem a dokud měli možnost, dokonce za něj i bojovali. (03.03.2008)