Režie:
Tomáš SvobodaScénář:
Tomáš SvobodaKamera:
Václav MyslivecHudba:
Karel SvobodaHrají:
Petr Svojtka, Kateřina Macháčková, Petr Kostka, Josef Kemr, František Řehák, Ivan Vyskočil, Zdeněk Junák, Jiří Tomek, Petr Skarke, Ladislav Lakomý, Karel Hábl, Mojmír Maděrič, Ivana Valešová (více)Obsahy(1)
Příhody začínajícího učitele na jeho prvním působišti venkovské škole, kde se snaží uplatnit své ideály, neformální metody výuky a čerstvě získané znalosti. Mladý a roztržitý muž z města, to se svými ideály na venkově nemá jednoduché. Střet s mentalitou místních občanů, svéráznými kolegy a milostné vzplanutí, to vše stačí k tomu, aby si divák postavu učitele v podání nezapomenutelného Petra Svojtky zamiloval. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Krásný film, který nám popisuje, jak by mohla být škola zábavná, kdyby náš systém nechrlil jen bandu nadrcených sucharů s papírem, avšak bez opravdové schopnosti něco naučit (v podání výborného pana Kemra), ale kdyby dal možnost především těm, kteří by to dělali srdcem, a tedy lépe, jako např. pan Svojtka. ()
Hodnotím-li v kontextu doby a v té době vznikajících televizních záležitostí, tak jistě nadprůměr. Trochu se i vymyká z tvorby předčasně zemřelého režiséra Tomáše Svobodu, který je zde s Rudolfem Rážem i spoluscenáristou. Ze své filmové skladatelské manýry se zde trošku vymanil i autor hudby Karel Svoboda. ()
Tak tohle opravdu žádný zázrak nebyl. V detailech byly scény tzv. na čekačce, snad jakoby se nejprve pro herce připravovala ta správná grimasa v obličeji a kamera zatím jela a jela a...a bylo to tedy setsakra rušivé a otravné. Naopak děcka, ta tu jsou na tu bídu poměrně přirozená a samotný rozvláčně pojatý příběh (i když obsahově celkem o ničem) zas úplně na přesdržku nebyl. Jen to sedmdesátkové Brno, to znát je...to še halt nedá nic dělat. Svojtka mi asi nejvíc seděl ve svých cholerických rolích v Inženýrských a Okrese na...tady jsem mu to ňák nežral. Hodnotím pod průměrem. ()
Nejvíc z celého filmu mi utkvěla hospodská rozprava o setkání s kombajnem. A nejvíc taky pobavila. Kufr plný nadějí je vcelku pohodová televizní záležitost. Kateřina Macháčková je ještě švarná děvucha a vesnice působí relativně kouzelně. Petr Svojtka má plno učitelských ideálů a chtěl by to dělat jinak. Otázkou je, jak mu to vydrželo. Ve třetí třídě se s dětmi ještě pracovat dalo, zajímalo by mě, jak by to dělal s těmi dnešními nevychovanými parchanty, za nimiž stojí rodiče a kasají se v lepším případě ústně, v horším šrajtoflí nebo postavením. Každopádně souhlasím s tím, že praktikovat školu způsobem, jakým se to dělá u nás, nemá budoucnost. Doba jde holt dopředu. A vzhledem k mnoha okolnostem je dnes škola skoro na obtíž, mnoho lidí se obejde bez vzdělání, což je sice šokující a děsivé, ale je to fakt. Když člověk překoná snahu tvůrců vylepšit vesnici než jaké to na venkově skutečně bylo, lze si tenhle film užít. Sám Petr Kostka říká: "Máme už skoro všechno a lidi pořád odcházejí, už není co vymyslet, tak co třeba bazén?" Tehdejší vesnice ale nebyly tak moderní, jak nám tvůrci předkládají. ()
Jako celek těžko přežitelné, v některých jednotlivostech ovšem velmi vtipné, a to nečekaným dada způsobem, u kterýho jsem si nebyl jistej, jestli náhodou celej štáb nefrčel na nějakým tripu. Ale to by asi nepřipustil Josef Kemr, jenž je skvělej v úplně každý scéně a mimochodem používá hláškovací dikci jako později Schmitzer v Černých baronech. Že by čórka? ()
Reklama