Hrdinové a zbabělci

Vojna je zlá vec nech sa to už americkej vláde páči alebo nie. Moc, vplyv a peniaze je zlé získavať vojnou a zastierať to vlastenectvom, slobodou a demokraciou ohavné. Film však nedáva jasný pohľad a môže pôsobiť skôr opačne, film treba pochopiť, nie je jednoduchý, ale skôr zle stvárnení. Tvrdé prelínanie dvoch dejových línií sa mi nepáčilo, ale pod tým tento film aj identifikujem. Šachová manipulačná partia s ovečkami, skrátka zaujímavé, ale film nemá švih, len ten typický rýchly rozhovor s Tomom Cruiseom, ktorý nemám rád. (09.06.2012)

Tři jednoduché dialogy stačí Redfordovi k tomu, aby do nás 90 minut hustil více či méně pravdivé názory na politiku a život. Neříkám, že jsem mu to sežral, jenom říkám, že jsem se nestihl nudit a nadávat celou stopáž na vykonstruovanost. Kdyby nebylo patetických momentů jako zvážnění hudby při první zmíňce o jedenáctém září nebo zavěrečné "hrobové poetiky", mohl to být konečně přesvědčivý politický snímek. Takhle je to za rozporuplných 70%. (25.11.2007)

Je mi jedno, ci to mnohi chapu ako propagandu, vymyvanie mozgov, pripadne vraj nejaky holy alibizmus. Hlavne, ze to splnilo ucel, a to ten, ze pan Redford sa nebal vyjadrit svoj nazor. je skoda, ze vacsina kulturnej inteligencie v USA dovolili, aby pan "Krik" vladol, drancoval a vymyslal si vyhovorky pocas dlhych osmych rokov. Anyway, 80 minut dialogov ma plne dostalo. malo to uvod, jadro, zaver. Je jasne, ze to nebolo dokonale - koniec koncov, co a hlavne kto je, vsak? (23.02.2008)

Jak lvové bijem o mříže... a pak si spořádaně sedneme zpátky a libujeme si nad svým hrdinstvím. To je ve zkratce můj dojem z války vedené v mrazu afghánských hor, v teple senátorské kanceláře i v bludišti vlastního svědomí. Robert Redford se rozhodl přispět se svou troškou do politicko-protiválečného mlýna a natočil konverzační drama, jemuž chvílemi docházejí slova a omílá fráze stejně nicneříkající jako projevy těch, které kritizuje. Ač má Redford dosud přitažlivosti a kouzla tolik, že by je USA mohly zařadit na seznam exportních surovin a zařídit tak, aby řada mužů už nikdy neslyšela nějakou milou větu typu "o tebe bych si ani neopřela kolo, kriple," nestačí to na vyvážení prázdnotou dunící filosofie jeho postavy. Druhá partie, rozehraná ambiciózním politikem a zkušenou novinářkou, je na tom lépe díky Cruisově senátorovi, v němž by se poznali mnozí čeští politici (být štíhlejší, vzhlednější, rétoricky obratnější a chytřejší - a oplývat darem sebereflexe), odrážejícím s kennedyovskou patkou a žraločím úsměvem ataky spíš unavené než zuřivé reportérky v podání Streepové, jež má svůj úkol ztížený díky neobjevné roli zcyničtělého profesionála v dilematu mezi svědomím a nutností platit nájem. Afghánská pasáž pouze přispívá ke zvýšení množství prvků v množině "viděno stokrát a lépe." Redfordova zkušenost a zručnost se sice nezapřou, povedené okamžiky jako prezidentská ne/kandidatura nebo okamžik, kdy se Cruisův antihrdina dozvídá zprávu o výsledku své nejnovější snahy zabodovat v očích národa, ať to stojí cokoli, jsou ale zakutány v moři vaty jako obzvlášť křehké zboží. Vzdor historické nepřesnosti se mi kontrast lev versus jehně zdá výstižný a přijatelný (navíc ušatý a hýkající symbol demokratické strany by mohl budit jiné asociace, než o jaké filmu patrně jde), navíc tato metafora může odkazovat i na známý výrok Alexandra Velikého: "Raději budu čelit armádě lvů vedených jehnětem než armádě jehňat vedených lvem" vzhledem k tomu, že nejznámějším makedonským rodákem se ohání i senátor Irving při vysvětlování, že válčení v Afghánistánu byla vždycky věc složitá. Naneštěstí veškerým snahám o shovívavost podkopává film židli, když sice kritizuje apatii a aroganci, ale jedním dechem se z nich usvědčuje sám, když ústy Streepové tvrdí, že 2. světová válka netrvala ani pět let. Jak pro koho, milí U.S. friends, jak pro koho... S jiným scénářem by trojjediný příběh hrdinství a zbabělosti možná fungoval dobře, v podání rozhněvaného starého muže (promiň, Roberte) se však toto gesto odporu vůči hloupým bílým límečkům mění v nehrdinské máchnutí do prázdna, které netrefí ani ty mříže a je korektně uhlazené tam, kde by mělo být nesmlouvavé, přeplněné klišé a slovy ve chvílích, kdy by mělo být originální a jednat, a patetické tam, kde by mělo být tiše výmluvné. Nezní už pomalu "politicko-protiválečné drama" jako "mlácení prázdné slámy" v hollywoodštině? (08.01.2008)

Sledování dvou rozhovorů Redford / student a Cruise / Streep, bylo jako nebe a dudy. Ty Redfordovi filozofický žvásty mě připomínaly nic neříkající žvatlaní našich politiků, přiznávám, že pak už jsem spíše poslouchal jestli fungují v kině všechny reproduktory. Jiná kavička byla Cruise / Streep, pěkný, ani ne tak v kontextu s doplňujícím příběhem - dramatem dvou US vojáků v Afgánských horách obklíčených fousáčema z Usámovi party, jako spíše vynikající ukázkou, toho jak vypadá taková politická ambice. Když už jsem zmínil ten minipříběh z Afganistánu, tak ty kulisy Afganských hor vypadaly, jako kdyby byly zapůjčeny ze Studia kamarád. To se fakt už dneska hned tak nevidí, působilo to legračně. Naopak velmi opravdově působila Meryl Streep, když řekla " My novináři tady nejsme od toho abychom politikům dělali PR". Doufám, že tohle dobře slyšeli čeští novináři, protože z jejich práce se mě chce kolikrát blejt ! Herecké výkony na skvěle úrovni, ale tak od takových jmen, taky že jo? Nejvíc sem baštil roli Tomu Cruisovi, fakt paráda, jeho nejlepší záporák:) Jistě si v Evropě tento film najde spousty zastánců. Například dneska na radiu Impuls jím operoval jeden poslanec za KSČM, označil ho za vynikajcí snahu ukázat skutečnou tvář americké politiky. Souhlasil bych s rudouškem, ale s dovětkem, že každá tvář má dvě strany ! (18.11.2007)