Obsahy(1)
Drama nelítostného střetnutí nováčků, neboli „zobanů" s „mazáky" se odehrává v československé armádě v sedmdesátých letech. Přesto nelze říci, že konflikty, které zde můžeme sledovat, patří minulosti. Nejsou dokonce ani výhradně a jedině doménou armády. K eskalaci těchto problémů může dojít všude tam, kde se zmocní vedení nekontrolovaná a nemravná moc, mající dost nástrojů k prosazení své vůle. Armáda se může přirozeně stát relativně vděčným prostředím pro vybujení šikany, protože je postavená z dobrých důvodů na strohém principu podřízenosti a nadřízenosti. Ale vždy jde o problém širší a obecnější, který se bohužel projevuje v různých sociálních zařízeních i v dnešní společnosti.
Knihovník Cejnar je pro vojenskou kariéru fyzickými i psychickými vlastnostmi ten nejméně vhodný. Usiluje jen o to, aby povinné období služby prožil bez pošlapávání lidské důstojnosti. Má ale smůlu. Zrovna v jeho útvaru je skupinka mazáků, kteří mají o náplni povinné vojenské služby jiné představy. Jejich násilnické sklony rostou úměrně s inteligentním odporem zobanů, které inspiruje ten zcela nehrdinský, ale zarputile zásadový Cejnar.
Scénář napsal Zdeněk Krhounek, který vzhledem ke svému dlouholetému působení v armádě velmi dobře znal i nešvary spojené s šikanou. Za režii Zobanů získal režisér Jiří Vanýsek cenu Pierot 94.
(Česká televize)
Recenze (95)
Po tomhle filmu je celkem jasné, že mě čeká rozhovor s tátou. Potom si ujasním finální hodnocení. Spíš než ukázka šikany, jejíž realitě bych i věřil, mi nějak nesedělo, že nad jedním bláznivým četařem by byl na kasárnách už jen jeden poručík a nikdo jinej komu si stěžovat. I když je fakt, že boj se šikanou přišel až v 80. letech. ()
Tento snímek jsem poprvé viděl možná dokonce v TV premiéře někdy v sedmi letech a strašně jsem se pak bál že budu muset na vojnu, kde bych se svou submisivní pacifickou povahou jistě strádal, naštěstí došlo k profesionalizaci armády a už se mě povolávák netýkal, přesto ve mě dodnes zanechal velký dojem a vždy když Zobany vidím, jsem užaslý hereckými výkony a mírou nedůstojnosti. Beze sporu jeden z nejlepších polistopadových televizních snímků které tu vznikly! ()
Tenhle snímek mě svou intenzitou zcela dostal a nemalou měrou se na tom podílel i Miroslav Etzler, který v roli mazáka hraje a šikanuje s mrazivou přesvědčivostí, ale pozadu nezůstává ani zbytek hereckého ansámblu. Mírná přehnanost filmu není vůbec na škodu, protože divák si uvědomí děsivý rozměr tohohle televizního filmu až po jeho zhlédnutí, spojený s varováním, že šikanování s hroznými následky nemusí probíhat jen na vojně. Tohle je zajímavý počin, který nemá chybu. ()
Tak i naše kinematografie má své "vězeňské drama". A nedopadlo to vůbec špatně. Jak tu píše kolega, stále se tam něco děje. Mnohým naskočí vzpomínky na mnohé z vojenských "her" (bufet, sahara). K výhradám k "divadelnímu výkonu" Miroslava Etzlera mohu říci jen to, že tímto stylem divadelního přednesu skutečně mazáci na vojně k holubům mluvili :-) Na druhou stranu, kvůli mnoha hovadinám nemůžu jít s hodnocením výš, přestože je mohu považovat za uměleckou licenci. ()
Když to bude člověk brát objektivně, tak ano i takhle drsně mohla vojna někdy vypadat i když si sám osobně myslím, že tady jsou vtěsnané veškeré možné mazácké kratochvíle, vyšroubované až do extrému. Ale dejme tomu, mít to takhle pěkně všechno pod jednou střechou, asi nebylo pro zobáky nic moc příjemné, ale to byla prostě vojna. Extrémy s mrzačením a úniky do hraničních pásem, to už bylo fakt jen pro televizi... Vcelku ale zajímavě zvládnuté, rozhodně na televizi! ()
Galerie (5)
Zajímavosti (7)
- Když četař Konečný (Miroslav Etzler) zakřičí: "Stůj, nebo střelím!" a poté začne na prchající dvojici střílet, je vidět, že má na ústí hlavně nasazený cvičný nástavec, což znamená, že v tu chvíli střílel slepými náboji. (JardaaT)
- Tento film se natáčel ve velké míře v prostorách roty Devět Mlýnů a taktéž při nácviku střílení je zřetelně poznat Mašovická střelnice ještě s věží a "špakem". Ve scéně, kdy vojín Cejnar (Michal Bumbálek) utíká, utíká z Mašovické střelnice, sebíhá kopec po tzv. Železných schodech a doběhne k lávce přes řeku Dyji. Když ho na konci spolu s četařem Konečným (Miroslav Etzler) odvádí PSáci, je vidět široký pás, kudy kdysi vedla signální stěna. Film začíná záběrem na křižovatku po které přichází hlavní postava filmu. Křižovatka se nachází na začátku obce Hnanice, asi 10 km od Znojma, na hranicích s Rakouskem. (ČSFD)
- Za réžiu filmu získal Jiří Vanýsek cenu Pierot 94. (Jello Biafra)
Reklama