Láska podle předlohy

No... tak tohle bude těžké :o)). Jane Austen jsem nikdy nečetl, Rozum a Cit jsem viděl někdy.....no, nějakej pátek už to taky bude a na Pýchu a předsudek jsem se ještě nedostal. Navíc začátek filmu mi přišel dost nudnej a já si říkal, že je to zase nějakej film pro ženský a chtělo se mi to vypnout. Jenomže..... on se ten film, jak se pomalu rozjížděl nedal vypnout tak lehce. Postupem času si mně příběh pořád víc a víc obtáčel kolem prstu a dostával se pomalu pod kůži. Nejen tím jak plynul děj a knižní klub přecházel od knihy ke knize, ale s každou z postav se člověk sblíží a vcítí se do jejích pocitů. Alespoň tak se to stalo mně. Víc už bych nerad prozrazoval a tak jen dodám, že s Allegrou i Prudie bych šel až na kraj světa bez přemlouvání a že byla vážně klika, když Allegra nezkoušela ten "seskok padákem" :o)) (28.07.2008)

Cesky preklad narazi presne na to, o co ve filmu hlavne jde: clovek se postupne stava tim, co cte. Asi to vsechno bylo hodne preslazene (a preslzene), ale mne Jane Austen Book Club zkratka sednul. Mozna to bylo roztomilym pojetim osazenstva klubu, mozna Emily Blunt (chvilemi byla fakt nesnesitelna a zaroven jeji "laska podle predlohy" me trochu zklamala), mozna za to muze atmosfera vsech tech opatstvi, rozumu, citu, predsudku a pych.... Nevim. Ale The Jane Austen's book club je zkratka film, ktery me jako ctenarku (byt ne Austenky) potesil. Vic takovych klubu! (19.09.2011)

Musím se přiznat, že až na Pýchu a předsudek díla Jane Austenové neznám. I přes tuto mezeru se mi ale film moc líbil. Připomněl mi mou slabost k románům, a tak hned, jakmile to bude možné, zaběhnu do knihovny a začnu číst jedno dílo JA za druhým. Co mám na filmech, jako je tento, opravdu ráda je happy end a já si po shlédnutí snímku můžu říct, že láska za všechno to trápení okolo opravdu stojí. (24.06.2011)

Tento film by na mě bez problémů zapůsobil jako průměrná vyprávěnka o partnerském kolotání s různými rozchody, schody a pak zase napravenými rozchody, nebýt dvou skutečností. Tou první je absurdní nasazení všech problémů hrdinů a hrdinek na knihy Jane Austenové, kteří jimi žijí, ba dokonce se ve svém partnerském životě jimi řídí, hledají v nich návod pro svá rozhodnutí, či přímo se nechavájí ovládnout určitou podobností svých situací a románů. Své drahé polovičky nutí sdílet tu Austenovskou vášeň a co čert nechtěl, všechno to vede k tomu, že drahé polovičky jsou z toho celé na větvi a milují a milují. Tato ujetá snaha zaustinovizovat životy protagonistů se pak tváří jako největší klad filmu, jeho trademark a raison d'etre. Přidaný odpor budí pak ve mně způsob, jak jsou city a pocity postav sdělovány diváku tak okatě a zřejmě, že chovat se tak normální lidé, každý si v okamžení někoho najde - filmové postavy jsou však slepé, páč jinak by to nebylo žádné drámo. Takové ty trapné hollywoodské povinnosti stylu "v závěru velkoryse přehlédněme ty, kteří zůstali na ocet, případně jim přihoďme jen tak někoho, kdo se ve filmu vůbec nevyskytl" či "všichni jsou krásní, sexy, hodní a kultivovaní", to už jsem v průběhu filmu ani moc nevnímal, leč teď při psaní komentáře na mě dolehly a dolehly nepříjemně. (18.11.2009)

Priznám sa, že v problematike ohľadne diel Jane Austenovej nie som zrovna expert, dokonca ani pokročilý, ale zase nie som neznalý až tak ako jeden z filmových manželov, ktorí si myslia že Austen je hlavné mesto Texasu. Možno ale práve preto som sa nedokázal nad filmom až tak rozplývať a tak si ho užiť, ako by mohli zasvätenci (ale úprimne, koľko takých bude ?). Celkovo tak film vo mne nezanechal výraznejší engram, niektoré konania hrdinov pre mňa pôsobia ťažko samoúčelne a nie práve hodnoverne a film mi vyšumel do stratena... (22.01.2008)