Láska podle předlohy

Lehká ženská ruka vedená instinktem nechává rozehrát milostnou šarádu pěti žen a jednoho muže pod záštitou knižního klubu, kde na milých schůzkách porovnávají díla největší romantičky všech dob se svými partnerskými problémy, ve snaze najít odpovědi na otázky časem neměnné. I když samotné rozmluvy nad knihou nevynikaly zábavností, neztratila jsem se, ačkoliv jsem od Jane Austenové nečetla ani fň, zato jsem si plnými doušky užívala krátkých epizod ze života transgeneračního vzorku ženské populace, kde všichni působili maximálně příjemně, dokonce i nevěrník Jimmy Smits! Největší poklona však patří neafektovaným projevům a decentní stylizaci žen k dokresu charakterů - vychytané do detailů, bez úliteb na oltář vyzývavosti, zato s nesmírným půvabem a jasnou královnou Emily Blunt. Nevtíravě milé povyražení. (18.05.2013)

Poté, co jsem se ani nedodívala na Vášeň a cit a zhnuseně dodívala na Lost in Austen, jsem naprosto nic neočekávala od filmů s Austenovskou tématikou (nikoliv od filmů, podle její předlohy, těch si cením). Austenland mě přesvědčil, že to jde, pokud se neodehrává přímo v době Jane Austen, takže jsem dala šanci i filmu Láska podle předlohy a byla jsem mile překvapená. Film si na Jane Austen vůbec nehraje, má svůj vlastní hezký scénář. Skvělé herecké obsazení, zejména Emily Blunt mě svým výkonem nadchla, ale i další a další. Moc bych si přála být také v klubu Jane Austen, ale bohužel kolem mně není nikdo, kdo by její knihy četl. Moje kamarádka, kterou jsem přesvědčovala, že to není červená knihovna, na to přišla až, když jela do Austrálie a lidé z různých zemí tam o ní diskutovali. Tak proč to nejde u nás? Taková malá odbočka od filmu, ale myslím, že se ho to tématicky týká :) (10.06.2014)

No... tak tohle bude těžké :o)). Jane Austen jsem nikdy nečetl, Rozum a Cit jsem viděl někdy.....no, nějakej pátek už to taky bude a na Pýchu a předsudek jsem se ještě nedostal. Navíc začátek filmu mi přišel dost nudnej a já si říkal, že je to zase nějakej film pro ženský a chtělo se mi to vypnout. Jenomže..... on se ten film, jak se pomalu rozjížděl nedal vypnout tak lehce. Postupem času si mně příběh pořád víc a víc obtáčel kolem prstu a dostával se pomalu pod kůži. Nejen tím jak plynul děj a knižní klub přecházel od knihy ke knize, ale s každou z postav se člověk sblíží a vcítí se do jejích pocitů. Alespoň tak se to stalo mně. Víc už bych nerad prozrazoval a tak jen dodám, že s Allegrou i Prudie bych šel až na kraj světa bez přemlouvání a že byla vážně klika, když Allegra nezkoušela ten "seskok padákem" :o)) (28.07.2008)

"Číst Jane Austenovou je zrádné minové pole." Dílo Jane Austenové mi není zcela neznámé, ale pět rozdílů mezi panem Darcym a Emmou bych jen tak z hlavy určitě nevyplodil. Z tlachání Čtenářského klubu jsem tedy příliš moudrý nebyl, ale ty vztahové peripetie mě celkem bavily a třeba adrenalinová Allegra mi vysvětlováním původu svých zranění hodně zvedala náladu. (01.06.2016)

Ač neznalec Jane Austenové (mno, tak ještě názvy děl), film o malém knižním klubu jejích obdivovatelkyň (a tak trochu i modernějších kopií postav z knih) jsem si opravdu užil. Zpočátku bylo trochu těžké se v postavách vyznat a urovnat si kdo s kým, ale postupně byly všechny krásně vykresleny a podbarveny skvělým citlvým humorem. Vše krásně šlape, nemáte nutkání se koukat na hodinky, a po 100 minutách se blíží kýžený happy-end, který je možná až moc sladký...ale budiž, hezké to bylo = 4*. (26.10.2009)