Sindibád a Tygří oči

Jeden z najlepších fantasy filmov 70. rokov. Tento prívlastok si z hrdosťou zaslúži. Bájne fantastické svety a v nich ožívajúce prečudesné tvory, mágia a kúzla. To pravé orechové fantasy. Nemôžem nespomenúť triky profíka vo svojom obore, Raya Harryhausena, aj keď ho spomínam dosť často a už to znie obohrato, ale nedá sa ináč, vizuálna stránka je proste strhujúca. (20.10.2010)

„Kapitán, kapitán, ten pavián vie hrať šachy!“ – „Nekrič, ja viem, dal mi dvakrát šach mat.“ Niektorí nevedia, kto bol Ray Harryhausen. Tým rozhľadenejším sa marí čosi o SÚBOJI TITANOV – a frajeri vedia, že to bol hollywoodsky trikár a producent, ktorý tvoril nezabudnuteľné filmové monštrá pred nástupom počítačových efektov, ktoré znamenali koniec jeho kariéry. SINDIBÁD A TIGRIE OKO patrí k jeho menej slávnym počinom (podieľal sa na ňom ako producent, tvorca monštier a autor námetu). A právom - napriek tradične skvelým netvorom (a paviánovi) a výraznej vizuálnej stránke (ľadové peklo, pyramída) ponúka až príliš drevené herecké výkony (u mužov stačí mať svaly, ženy sa zasa musia kúpať nahé), tempo príliš stagnuje, scenáru chýbajú ostrejšie hrany a vôbec, celé je to prekvapivo málo výpravné (hrdinovu posádku netvorí snáď ani desať mužov a zlosynovia, vyrážajúci po ich stopách, sa počítajú na tri kusy, vrátane kovového Minotaura). (02.02.2008)

Moc dobře si pamatuju, že když jsem byl malý, tak jsem měl tento film o Sindibádově dobrodružství opravdu rád. Nyní s odstupem času člověk vidí, že v porovnání s původním Soubojem Titánů má tento film viditelné rezervy. Harryhausenovy triky s monstry jsou jako vždy na vysoké úrovni, nicméně mi oproti dětství nyní vadili herci a jejich výkony - většina z nich byla celkem otravná. Rovněž mě překvapil celkem stroze natočený závěr ve svatyni s návratem zpět do Charnaku. Tomuto snímku zub času hodně vzal - oživlé loutky stále seberou dech, avšak nad zbytkem se člověk spíše jen tak pousměje. (08.01.2019)

Na tohohle Sindibáda jsem si na rozdíl od zlaté cesty poupravil svůj názor směrem nahoru. I když Sedmá Sindibádova cesta zůstává pořád nepřekonatelná tak tohle je víc než slušné trikové a pohádkové dobrodružství. Představitel hlavní role je tu lépe vybraný a film má takový typický look své doby, ale to není nic špatného. Nakonec jsem se rozhodl svoje hodnocení překlopit k těm těsným čtyřem hvězdám a udílím 70% (17.11.2020)

Z trojice Harryhausenových filmů o Sindibádovi (Sedmá Sindibádova cesta, Zlatá Sindibádova cesta) je tento nejslabší. Velmi dobré triky, mizerná výprava, otravné nadužívání zadní projekce a místo tygra Smilodon. Nejlepší postavou je pro mne čarodějka Zenobia ( Margaret Whitingová), z monster už se vybírá hůře. Přerostlý blanokřídlý hmyz (vosa? sršeň?...nevím, ale než se zvětšila, šlo o včelu), Minaton, obří mrož, tři démonci z ohně (raději jsem měl kostlivce)....V rámci žánru jde o pořád dobrou zábavu, několik scén je i příjemně tajemných (cesta na lodi čarodějky ledovým tunelem), a i když v lecčems jsou připomenuty předchozí filmy (vždy cesta někoho postiženého kletbou za uzdravením), jde již o fantasy klasiku. Harryhausenův vrchol přišel až se Soubojem titánů... (20.01.2014)