Tři tuny prachu

Úplně zlé to není, film je celkem zajímavým exkurzem do Ostravy v počátcích 60. let. Ovšem některé dialogy a komunistická partajní strohost je šedivá jako celá Ostrava tehdejší doby. Milovníci Karla Högera si ovšem přijdou na své, stejně jako všichni, kteří mají rádi neznámé československé filmy, které neběží v ČT každý pátek. (13.04.2020)

Jo na Ostravsku ani v okolních městech není zrovna moc čerstvý a bezprašný vzdoušek ani dneska. Tenhle starý filmeček rozhodně nabídne zajímavé téma i vcelku slušné herecké obsazení, ovšem jeho slabinou je nepříliš záživný děj – kdy některé části jsou neskutečně nudné a otravné. Popravdě jsem se asi nejvíce kochal záběry na staré části Ostravy, pobavil stařík z továrny a tak nějak doufal, že se to celé alespoň rozeběhne nějak po citové a dramatické stránce, ale i zde zůstali soudruzi tak „napůl žerdi“. 40-45% (30.04.2020)

Uvědomělý boj o popílek na Ostravsku, který je svým způsobem nadčasový. Jediná změna je, že se do toho už neplete UV KSČ. Je ho v ovzduší moc a tak se s tím musí něco dělat. Příběh si nevšímá jen tohoto problému. Scénárista do děje zakomponoval i mezilidské a partnerské vztahy. Výsledku to však nevadí. Vše je v dobré souhře. Určité věci na dnešní dobu již přijdou dosti úsměvně, ale taková hold byla doba. Karel Höger opět prokázal svůj herecký um. Svým způsobem se ještě jedná o agitku, přesto nechápu, že je tento snímek pozapomenutý. Ani dnes vůbec ničím nezaškodí. (09.01.2014)

Ačkoliv by se mohlo zdát, že je tento film budovatelský, není to úplně tak. Název sice krapet mate, ale žánrově se spíše jedná o rodinné drama. Děj je prostý. Na Ostravsku továrny a hutě jedou naplno a zasypávají své okolí tunami popílku. Z Prahy je tam tedy vyslán inženýr aby s tím něco udělal. Ten se při své práci zamiluje do mladé hygieničky, která je shodou okolností manželku ředitele jedné z největších fabrik. Inženýrovi nevychází výpočty spadu a má podezření, že měření sabotuje ředitel fabriky. Ví, že o jeho vztahu s jeho ženou ví a tak se domnívá, že selhání v Ostravě povede k jeho odvolání do Prahy. Ředitel je zase naopak dotčen podozřením ze sabotáže. Zamilovaný pár pak řeší dileme zda se rozejít či dát průchod svým citům. Jenže, oba jsou komunisté a ví, že dají špatný příklad pracujícícm.... Je pravdou, že se film mírně táhl. Na stranu druhou se na něj koukat dalo a bylo to opravdu kvůli slušným hercům. Uvědomil jsem si jak strašné bylo v těch letech žití tam u Ostravy a i když ani dnes to není med, ty kila popela se už z nebe nesnáší. Svým způsobem děsivé. Dávám za dva kelímky s popílkem. * * (21.09.2016)

Film Tři tuny prachu snad v minulosti nebyl uváděn ani v kinech či televizi. Ne snad pro kvalitu,ale , že se ve své době dotýkal choulostivých záležitostí. Nemohu souhlasit s oficiálním textem distributora. Jen sám rok výroby 1960 ukazuje , jak bylo obtížné ukázat i funkcionáři jsou také jen lidé a mají své starosti. Ukazovat, že i vedoucí pracovník velkého závodu má právo dělat chyby. Ve filmu je však i něco , co se v této době "moc nenosilo". Postoj zástupkyně KSČ, která neprosazovala či nenařizovala , jak se má ředitel (K.Höger ) zachovat , jak již na pracovišti, či v soukromém životě. Režisér O.Daněk vybral nestandartní obsazení filmu , které však bylo vynikající. B.Bohdanová jako hlavní představitelka vedla svou postavu skutečně lidsky, kde dokázala oddělit práci od soukroma. Dokázala říci do očí pracovníku výzkumu z Prahy (E.Romančík) , že bude stát vždy pracovně dle svého názoru i proti němu. E.Romančík stál ve své roli jakoby v obraně, působil, že se bojí někomu ublížit, ale vnitřně byl pevně rozhodnut. Co bylo na svou dobu nepopulární, až s podivem, závěr filmu u tohoto trojúhelníku. Většinou filmy této doby končili urovnáním rodinného vztahu. I když zde to řečeno nebylo naplno , divák zde vycítí, že došlo k rozchodu manželů. Karel Höger se pracovně dostává k pravdě o zanedbání povinností závodu vůči okolí , ale dokáže se bez větších emocí vyrovnat i rodinou situací (rozchodem se svou ženou). Byla to role jiná , než je herec znám, ale i v kožené bundě a v huti byl výborný. Další postavy moc do děje nezasahovaly, J.Krulišová v roli zástupce KSČ působila hodně lidsky, než nám ukají jiné filmy ukazující tuto dobu. D.Medřická i v malé roli ukázala svou energii a schopnost zahrát jakoukoli postavu. U E.Romančíka trochu vadilo předabování , ale asi to vyznělo lépe, než kdyby bylo použito českoslovenštiny. Velice slabě však vyzněla postava kolegy E.R. , kterou hrál L.Tokoš, scéna na silnici působila hodně uměle. A i další scény L.T. byly hodně neskutečné. Jako světák, který na víkend odjede s milenkou a na druhé straně aby uhájil svůj projekt rychle končí vztah. Ve filmu se objevila i I.Kačírková, tehdy populární herečka s kvalitním zpěvem. Snad tato scéna měla ukázat, že již v té době měly domácnosti televizory. Možno měl režisér použít více dialogů v řeči ostravaků (použito snad dvakrát). Blanka Bohdanová zvládla tuto roli velice dobře, role vyzněla velice lidsky a to jak v dialozích , jak s E.R tak s K.H. Snad až překvapivě rychle se snažila osobní záležitost řešit se svým mužem. Dnes je tento film asi mladším k smíchu, vstahy jsou jiné, city se nenosí, chyby v práci se kryjí čímkoliv. Je pravda, že tenkrát nad vším stála partaj KSČ, a všichni i ředitelé se jí báli. I když film asi ve své době neměl zelenou, našel si svou cestu ke svým divákům. (28.05.2012)