Historie jednoho útěku
Crónica de una fuga
Buenos Aires 1977
Buenos Airres 1977. Kronika jedného úteku.
Režie:
Adrián CaetanoKamera:
Julián ApezteguiaHudba:
Iván WyszogrodHrají:
Rodrigo de la Serna, Pablo Echarri, Nazareno Casero, Daniel Valenzuela, Alfonso Tort, Matías Marmorato, Lautaro DelgadoObsahy(1)
Buenos Aires, 1977. Vojenská diktatura. Spořádaný občan Claudio Tamburrini je unesen vojenskou tajnou policií do dnes již proslulého bývalého aristokratického sídla Mansión Seré. Tam byli krutě a rafinovaně mučeni odpůrci režimu. Někteří tam byli zavlečeni omylem. Nicméně odchod odtamtud byl téměř nemožný. Primitivní i inteligentní věznitelé se střídají ve vymýšlení různých druhů psychického i fyzického utrpení. Film je téměř detailním popisem skutečné události, kterou režisérům zprostředkovali dosud žijící účastníci útěku. V argentinské kinematografii existuje jen málo snímků snažících se reflektovat neradostnou minulost. Adrián Caetano se podobným tématům věnuje ve všech svých filmech, v posledním se však poprvé pokouší o dokumentární rekonstrukci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Po pomalejším začátku nabral Caetanův snímek tempo a hlavně jeho poslední půlhodinka, která se týkala i samotného názvu filmu, byla výborná. BUENOS AIRES 1977 má sílu hlavně v sugestivní a dusivé atmosféře strachu, systematického lidského ponižování a nelidských praktik sadisitických dozorců. Je to příběh, který poukazuje na to, jak čiré zlo a peklo mohou lidé konat, pokud dostanou do rukou moc. Zajímavé téma, zajímavý film. ()
V takýchto typoch filmov /United 93 atd./ na konci filmu vždy urobím "fúúúú", pozriem z okna a teším sa z reality všedného dňa.. ()
Nejzarážející na celém tomto snímku je fakt, že je to natočeno nejen dle skutečných událostí, ale i dle výpovědí skutečných věznitelů. Diktatura a trýznivé nehumánní vězení a mučení odpůrců režimu je nám svým způsobem hodně blízký a tak jako diváci dokážeme pochopit události, které se v Argentině děli. Snímek nepojednává dění kolem, jako např. rodinné záležitosti či politická jednání. Celé dějství sleduje pouze osudy všech vězňů, a tak to vlastně vyznívá téměř jako dokument či reality show. Slovíčko ´show´ však hodně v uvozovkách, neboť vžít se do situace těchto lidí a představit si co všechno museli zakusit běhá mráz po zádech. Pokus o útěk tedy musel být a tato filmová rekonstrukce jednu takovou událost velice věrně popisuje. Natočeno je to s respektem a s úctou ke všem lidem, kteří tohle museli vytrpět. ()
Takové naše StB... Ale film jako takový mne moc neoslovil. Ten název také moc neodpovídá. ()
První polovina filmu je dost rozvleklá, ale druhá to vynahradí. Důležité je, že snímek si na nic nehraje, nechce šokovat, pouze popisuje události, které se staly. Takové narativně kinematografické přispění historii, vždy mě při takovýchto snímcích napadá proč?! Proč si to lidé dělají? ()
Nepochybně poutavý film, který je dokladem toho, že svět není černobílý. Je zajímavé pročíst si alespoň základní informace o Argentině a v tomto případě o období tamní vojenské junty, seznámit se s prostředky, které tato garnitura užívala proti občanům Argentiny a také s tím, kdo a jak podporoval vznik takové vlády a kdo, jak a čím jí pomáhal v držení moci (tento hlídač lidských práv a strážce mezinárodního práva ukázal svoji tvář i dnes ráno, kdy byly z plovoucích ostrůvků spravedlnosti a demokracie ve Středozemním moři vystřeleny rakety, které jako stavební kameny na cestě k míru posloužily zájmům občanů cílové destinace). Pro našince je nesporně zajímavé také vzájemné porovnání časového období ve filmu s obdobným časovým intervalem naší historie, tedy s obdobím tzv. normalizace. 74% ()
Velmi dobre zvladnuty film z čias vojenskej diktaury v Argentine.Cely pribeh je podany velmi autenticky a vieryhodne.O tom čo sa v tedy dialo v Argentine sa u nas vela nevie preto je dobre si pozriet napriklad aj tento film natočeny podla skutočnosti. ()
Jako součást naučné okružní jízdy po diktaturách světa cenné. Natočeno bez zbytečného přikrášlování. Nepříjemnej a dobrej film. 3,5* ()
vyborna hudba, kamera, herecke vykony.. na skutocny pribeh silne a dobre natocene ()
Až 30 tisíc lidí zmizelo za vojenské diktatury, která v Argentině na přelomu 70. a 80. let pronásledovala především levičáky - odboráře, studenty, novináře, marxisty, sociální demokraty... (Například při "letech smrti" - vuelos de la muerte - byli zajatci shazováni z letadel do Atlantiku.) Film Buenos Aires 1977 byl natočen podle výpovědí několika politických vězňů, kteří byli uneseni a mučeni v jakémsi opuštěném baráku, načež dokázali utéct, většinou emigrovali a po pádu totality svědčili proti hrůzovládcům. Pozoruhodné je, že tajní policisté vlastně chtějí po zajatcích jediné: kontakt na jakéhokoli kamaráda a svěděctví o jeho protirežimních tendencích. Jmenuj nějakého přítele či příbuzného, označ ho za levicového odbojáře a třeba tě pustíme. Takhle, nespravedlivě, na základě křivého obvinění se dostane do průšvihu fotbalový brankář Claudio Tamburrini. Nato čelí obrovskému tlaku, aby taky někoho prásknul, chce-li mít alespoň naději. Navíc si uvědomuje - a to je krajně podivuhodné, že v depresivní mučírně zpravidla nový mukl dobrovolně pečuje o svého utýraného kamaráda - zoufalého udavače, kvůli kterému se zde ocitl. Velmi působivé a myšlenkově věru podnětné. ()
Ja mam problem s jednim: s atmosferou strachu a s nejistotou budoucich chvil. Nefungovalo tak nalehave, jako to nejspis v realu nalehave bylo. Proziti s hlavnimi postavami. To tam proste moc nebylo, bylo mi jedno, jak to dopadne. Nevtahlo me to, nedotklo se me to. Zkratka skoro dokument. ()
Určitě je důležitý točit o podobných událostech a připomínat, co všechno se dělo. Ale přiznám se, že mi chyběl třetí rozměr. Skutečně je to film o útěku. Ale to je všechno. Kdyby těsně před závěrečnými titulky nebyly prozrazeny osudy jednotlivých protagonistů, skoro by se zdálo, že si někdo tuhle šílenou historii vymyslel. Chápu, že se nejspíš autoři chtěli soustředit především na sebezáchovný hrdinský kousek, ale díky tomu bohužel vypadá film dost ploše. Klidně bych se nechala poučit, jak argentinská diktatura vypadala. ()
Podivné spôsoby riešenia vnútroštátnych politických delikventov, oveľa prítulnejšie ku KGB, alebo ŠTB a nie kapitalistickej tajnej služby. Tí bi sa takýmito tajtrlíkmi nezaťažovali, aby mali nejakú obeť pre štatistiku činnosti. Vôbec celé to trápne vyšetrovanie pripadalo, ako politické praniere medzi Papuáncami v pralese. ()
ten film se tvářil dosti obyčejně, pro někoho možná nudně a nezáživně. já v tom ale viděl o to víc uvěřitelnosti a pravdivosti. ()
Režisér Adrián Caetano nám predstavil silný príbeh-zároveň smutný ,ktorý je aj dobre podaný a takisto herecké výkony boli dostačujúce. HOD:75%.PS: My sme mali komunizmus a Argentína vojensky diktátorský režim! ()
napínavé od začátku do konce. 80%. ()
Zajímavé téma naprosto pohřbila špatná režie. O zajatcích se nedozvíme naprosto nic (s vyjímkou jednoho, že je brankář). I po dějové stránce film nic nenabízí - první hodina monotónně ukazuje místnost s několika uvězněnými, v závěru se 4 rozhodnou utéct. Jestli nám chtěli tvůrci přiblížit krutost vojenské junty v Argentině, měli zvolit dokumentární formu. Protože u hraného filmu by se měl divák bavit a to se v mém případě nestalo. ()