Rolling Stones

Trošku mě po zhlédnutí zarazilo proč se na tomhle podílel Scorsese. Přiznám se že se nepovažuju za kdovíjakého znalce Rolling Stones. Je obdivuhodné že v roce 2008 oslavili 46 let na scéně. Písničky fajn a vrchol koncertu elektrizující. Co více si přát od koncertu. Jelikož se zde ale píše dokument, tak jsem čekal daleko více zajímavostí a rozhovorů. (30.12.2010)

Jak jste na tom? 1) Milujete Stouny a jejich písně znáte nazpaměť? Pokud ano, není, co řešit - tahle dvouhodinovka pro vás bude letenkou do rokenrolového ráje.__2) Znáte od Rolling Stones dvě tři písně a chcete vidět, jak vypadá jejich šou? Bez problémů, Shine a Light si pusťte.__3) Valící se Kameny vás nezajímají a jste jen zvědaví, co že to ten Scorsese natočil? Tak raději trochu přibrzděte. Tenhle film je totiž hlavně o kapele a o jejím koncertu. Dokument ve stylu No Direction Home, z něhož byste se dozvěděli víc, než co vám řekne první odstavec wikipedie, nečekejte. Scorseseho (jako osobnost) si užijete pouze v úvodní čtvrthodině, která je ovšem skvělá - obzvlášť nervy kvůli playlistu se povedly. Zbytek už pak pojednává "jen" o Martyho bezchybném a parádně hravém záznamu koncertu, tu a tam proloženém archivními dokumenty.__Já patřím do první kategorie a byl jsem v sedmém nebi. Pět hvězd, šup tam s nimi. (29.08.2010)

Je vůbec možné, aby režisér, jako je Martin Scorsese, natočil po filmařské stránce něco tak primitivního, jako je koncert, na méně než pět hvězd? Navíc když jde o záznam vystoupení takové legendy, jakou The Rolling Stones nepochybně jsou? S tím jsem k filmu přistupoval a možná proto jsem mírně zklamaný. Moje první dojmy jsou jasné: kamera přehnaně přilepená na Micka, některé méně známé pecky vybrané s přihlédnutím k americkému publiku, celé je to trochu strnulé. A takhle se to "vleklo" první hodinu filmu. Vleklo ve velkém stylu Stoneů, jak jinak .Pak ale přišla druhá půlka. A ať už to bylo lepší volbou písniček, o něco známějším repertoárem, oživením show nebo třeba jen tím, že jsem se do toho koncertního kolotoče naplno ponořil, ale druhá část byl prostě dokonalej nářez. Přesně taková, jakou jsem čekal a jakou jsem chtěl. (03.07.2012)

Stouni bezpochyby patří mezi jednu z největších legend rockového nebe. Jejich songy se mi líbí, ale nepatřím mezi jejich skalní a věrné fanoušky. Tudíž se v jejich repertoáru vyznám jen velmi poskromnu. Nejspíše z tohoto důvodu mi film posloužil spíše jako zvuková kulisa, než abych celé dvě hodiny přímo sledovala jejich koncert, kterému byla věnována, bez pár archivních záběrů, největší část. Nejvíce mne potěšilo několika minutové vystoupení mé hudební bohyně, Christiny Aguilery. (14.05.2010)

dvě hodnocení. 1. po filmařský stránce jasná pětka (hvězd), jednička (podle, když by se to hodnotilo jako na vysvědčení). Že je Marty vynikajicí filmař ví každej, takže i tento portrét je bezchybnej a nelze mu nic vytknout. 2. Na druhý straně koukat dvě hodiny ty zmuchlaný tváře v detailech to je jen pro masochisty. (20.02.2010)