Rolling Stones

The Rolling Stones. Kto by o nich nepočul. Moje prvé koncertné stretnutie s 'válajúcimi kameňmi' dopadlo naozaj skvelo. Jagger a spol a ich exhibicionistické a bláznivé pojatie rock 'n' rollu mi ale, okrem pár piesní, nikdy nezačalo tak výrazne evokovať v mojom hudobnom centre, aby som sa stal čo len najmenším fanúšikom tejto kapely. Po tejto koncertnej extáze však začínam seriózne uvažovať o tom, že pri možnosti zúčastniť sa ich koncertu v nejakej rozumnej blízkosti, by som túto možnosť veľmi rád využil. Nie ako fanúšik tejto kapely, ale ako fanúšik hudby. Potešenie z hudby a z energie, ktorú pri tomto koncerte táto partia zo seba vydáva, je neskutočné už pri sledovaní pred televíznou obrazovkou; neviem si predstaviť ako by som šalel priamo na koncerte. Mick Jagger je neuveriteľne šialený zabávač a potešila aj zaujímavá zmes hudobných hostí. Po technickej stránke je tento dokument zaujímavým spestrením obyčajných koncertov. Nasnímanie je dokonalé, práca s kamerou lahodiaca. Po vecnej stránke však veľa zázrakov nečakajte. Dokumentárna stránka filmu obsahuje len zopár vsunutých starých rozhovorov vytiahnutých z archívu, ktoré sú síce zaujímavé, ale mohlo ich byť viac. Film sa kľudne mohol rozrásť na trojhodinový maratón a aspoň hodinku sa mohol Martin povenovať faktom, či zaujímavostiam z ich osobného života. 46ročná história kapely by určite mala čo ponúknuť, obzvlášť jej neznalcom. 85%. (17.05.2009)

Skrze pravopidivný úvod, kdy ani není jasné, o čem to ten Scorsese žvaní a proč je jeden záběr černobílý a druhý barevný, se dostáváme k odpalu divadelní koncertní show, kterou v takovém nasazení (a v takovém věku) umí snad jen Stouni. Především tedy válcuje Jagger osobně a Scorsese stříhá do nekompromisního tempa úvodních tří vypalovaček jeden pěkný obrázek za druhým. Posléze velice trefně střílí i jednotlivá intermezza v podobě vykopaných rozhovorů z televizních archívů. Co si přát víc? Snad jen o trochu nižší rozlišení, aby se na velkém plátně ztratil již notně zhuntovaný kožní povrch hlavních aktérů. Občas to není pěkný pohled, ale co - dopadneme tak všichni. (21.09.2008)

Hudební část snímku jsem bezpečně zaznamenala, teď mi jen někdo řekněte, kde přesně jsem propásla tu dokumentární. Nebylo to snad těch asi 10 minut (v součtu) jakýchsi starých záběrů Micka a 5 minut Scorseseho na začátku. Koncert skvělý, Stouni jako vždy dokonalí, ale na dobrý hudební dokument to bohužel nestačí. Přiznejme si - neznat Stouny (pokud je to možné) - co by mi tenhle film přesně dal? (01.06.2009)

Asi jako většina lidí zde jsem čekal více té dokumentární stránky, ale na druhou stranu - nic nového by asi řečeno nebylo, protože o Stounech bylo za těch skoro 50 let řečeno snad vše. Takže nezbývá než si užít parádní koncert plný skvělých hostů. Ale přecijen na 5 hvězdiček je to málo, pokud člověk hodnotí objektivně film a ne samotný výkon Stounů. (17.04.2011)

,,AKO BUDE PUBLIKUM REAGOVAŤ NA VŠETKY TIE KAMERY? __ Videl som to, ale koncerty, TV noviny a rôzne súťaže nehodnotím a označiť tento výtvor za dokumentárny nie je na mieste, pokiaľ za ne nepovažuje niekoľko archívnych vsuviek, ktoré z dvojhodinovej stopáže zaberú asi niečo cez desať minút. Inak RS nepočúvam a z toho čo odspievali som okrem pár songov zo záveru nič nepoznal, no nepopieram, že sa jedná o hodnotnú muziku. Každý je tak starý ako sa cíti, čo o tejto štvorke určite platí, no pri pohľade na prepoteného, poskakujúceho Jaggera som si kládol otázku, či už nie je na podobné kúsky pristarý a nemal by svoju aktivitu predsa len krotiť. Scorsese napriek tomu, že do poslednej chvíle nepoznal playlist ukočíroval všetko s jemu vlastným prehľadom a celkovo je zo záznamu badateľná veľká profesionalita akou sa môže pochváliť len máloktorý koncert. Richards a Wood (podobá sa na jedného známeho) je dvojka na pohľadanie. (136. komentár) (27.06.2011)