Číslo 9

Na to, že mělo jít o netradiční animovaný film, to má tedy velmi tradiční vyprávěcí strukturu i morálku a ideologii. Kromě toho, že to je taková naivní duchovní (křesťanská) propaganda (o nesmrtelnosti duše, odlišnosti těla od duše a dokonce mysli), tak je v tom i něco typicky amerického, manažerského. Hlavní hrdina dělá strašně moc chyb, ale předem vví, že to nakonec bude dobré. Ta touha něco dělat a být akční, i když ostatní nevidí smysl takového počínání, patří k pocitu "vyvolených". A tento film takový způsob myšlení podporuje, protože nám předem naznačuje, že Devítka má pravdu. Ale ve skutečnosti to tak nebývá. Tady se příběh splétající několik žánrů fantastiky vymyká tomu podněcovat fantazii, ale prostě nás nutí UVĚŘIT. (10.09.2009)

,,Když jsme se probudili do tohoto světa všude byl chaos. Člověk a stroje proti sobě bojovali pomocí ohně a kovu…..“ A já se tak těšil! Příběh o přátelství, které může zachránit život, ale hlavně o nebezpečí, které jej může vzít, sliboval nevšední podívanou. Bohužel, když opadlo nadšení z animace a nabažení se postapokalyptického světa - nastalo rozčarování. A vydrželo do teď. Neustále přemýšlím PROČ!? Proč převládá pocit duševní prázdnoty? Příběh, příběh a zase PŘÍBĚH! Krásně natočené NIC! Bohužel ono ,,nic“ přebije veškeré klady. Myslím, že avizované ,,rozdání své duše“ by mělo v člověku vyvolat nějaké pocity. A závěrečné poselství ….,,Co se stane dál?“ ,,Nejsem si jistý. Ale tenhle svět teď patří nám. Bude takový, jaký si ho uděláme.“… vyzní tak nějak do ztracena… PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (30.10.2009)

ČÍSLO 9 dokazuje, že věda a náboženství (konkrétně - křesťanství) musí být v opozici natrvalo. Formální i myšlenková veteš, která nemá určené, na jakého diváka cílí (děti rozruší některými nevhodnými výjevy a uspí pomalým tempem, dospělé otráví prostoduchostí fabule, schématizmem a klišovitostí, především ale ideovým zpátečnictvím), ani nepředstavuje dostatečně promyšlený svět, jenž bychom chtěli obývat a prozkoumávat po skončení filmu. Neovládatelná, za jedno odpoledne dohratelná adventura, která má dobrou animaci a mix zvukových efektů, ale není hodna jmen producentů, kteří ji zaštítili. Burtonovský motiv výjimečného jedince (stvořeného vědcem, jenž nestihne svůj vynález zcela dokončit) a kontrast dvou světů (postapokalypticky dusného a toho nevinného, představovaného písní z ČARODĚJE ZE ZEMĚ OZ) naráží na měšťácké hodnoty a konzervativní notu filmu (věda a rozum špatná, víra dobrá, heterosexuální pár norma); atrakce jsou ve své eklektičnosti a precizní rytmizaci správně "bekmambetovské", ale výchozí nápad není pořádně rozveden (je vlastně jedno, kolik je hadráků) a k předobrazům se přistupuje s úctou, nikoliv výsměchem. Od ANDĚLŮ A DÉMONŮ mě nic svou hloupostí tak neotravovalo... (24.09.2009)

K zulíbání pohledné... a k uzoufání průhledné. Předivo příběhu a jeho myšlenky jsou podstatně řidší než materiál, z něhož jsou utkány hlavní postavy, a nezbývá než konstatovat, že původní kraťas byl ve výsledku daleko nabitější než tato - jakkoliv animačně a designově působivá - nedlouhá a přesto trochu přetažená rozprávěnka o nesmrtelné duši a víře. Respekt Shanu Ackerovi, že svoje dítě dokázal vypiplat až do téhle podoby - ale co z toho, když ho nechal scénáristicky zavraždit. Pamela Pettler možná dovedla vytvořit rozverný viktoriánský horůrek (Corpse Bride), ale na pořádné postapo nějak neměla. A jen tak BTW ještě že vystříhané scény byly vystříhané... Za vizuální stránku a skvělé dabingové výkony (v originálu, čeští dabéři prominou;)) dám 70%, a možná se ještě někdy podívám znovu. (08.08.2012)

Frodo namluvil dalšího "pytlíka" v nejbáječnějším animáku za poslední rok - ohromné překvapení! A nyní následuje zasloužené delší sepsání dojmů z filmu, kterému upřímně udělím maximální hodnocení. Proč? Ono je to celé vlastně o tom, odůvodnit nějakým smyslplným komentářem ty dvě hvězdičky navíc, protože tři si snímek zaslouží už jen za originální námět, chvályhodnou stylizaci a absenci hluchých míst. Co jsem ale od Acknera nečekal bylo, že nejen, že do celovečeráku dokázal převést nezaměnitelnou atmosféru z původního kraťasu, on ji ještě několikrát znásobil! Celé mi to přišlo, jako bych se díval na Potomky lidí v animovaném kabátku. Zdevastované ulice, harampádí, plesnivá vrsta prachu na všem (včetně mrtvé matky a dítěte), permanentně zatažená rudočerná obloha... A jakoby to nestačilo, do tak perfekcionisticky zpracovaného světa se probouzí postavička sešitá z pytloviny se zipem na hrudi. Co mne hodně potěšilo, bylo prvotní pomalé rozkoukávání se a mírná zmatenost v ději. V mnoha jiných filmech by byla na místě frustrace z toho, že nemám páru o co tu vlastně jde, jenže u Devítky tohle neplatí. Tohle je bravurně napsaný sci-fi příběh, ve kterém divák objevuje fascinující poničený svět spolu s těmi, kteří do něho právě vkročili a jsou stejně vyjukaní, jako všichni v kinosále. Spolu s hrdinskými postavičkami jsem byl nucen prozkoumávat jejich první kroky, pátrat proč se všechno pokazilo, kdo vůbec jsem, a jaký je můj účel. I přes to, že stopáž má jen 79 minut není nic uspěchané, a vše plyne v mírumilovném tempu. Pytlíci jsou sice na pochybách o jejich existenci a účelu, ale nemají proč dávat svou rozčarovanost najevo a projevovat zbytečné emoce. A tak se všichni společně nechávají unášet dobrodružstvím v nepřívětivé pustině doufajíce, že odpovědí se tak jako tak dočkají. Není důvod spěchat. Vše se krásně vybarví zhruba ve čtvrté pětině filmu, zapadne do sebe jako kousky té nejsložitější skládačky, kterou kdy kdo složil, a celé story dostane čerstvý a osvěžující vzduch do plic a vybuchne v gejzíru efektivní akce, melancholie a poetiky. To bylo krátké odůvodnění čtvrté hvězdy. Velkým plusem filmu je pak jako ta nejsladší třešnička na dortu extrémní směsice mimořádně strhujících a napínavých akčních scén. Režisér konečně plně dokazuje, jaký potenciál má animace, co všechno se dá na počítačích vytvořit, a proč devítka nemohla vzniknout jako hraný film. Akce je srozumitelná, efektní, barevná... je zážitek sledovat neobvyklé hrdiny při tak vypilovaných záběrech. A ta monstra! Pytlovitá obluda s hlavou panenky mně bude strašit hodně dlouho! Shanu Acknerovi se v hlavě zrodil téměř mytologický příběh s výbušnými akčními scénami opředený tajemstvím. Neváhal, a nápad převedl do krátkého filmu; po něm následoval celovečerní snímek. A je to bomba. Komu by to ještě nedošlo, jsem unešen. (01.10.2009)