Mraky nad L.A.

"HALF OF SOMEBODY'S FUCKING ARM FLEW IN MY GODDAMN CAR!" ------------- Len tak si ležím, popíjam sladkastý horúci nápoj, na hlave mám zle nasadenú umelú čelenku, že sa cítim ako princezná (alebo kráľovná, či kto to nosí korunku), sledujem Mraky nad Mestom anjelov a zrazu začne hrať nejaká hudba, čo ma prebudí svojim zvláštnym zvukom, ktorý sa mi zdal povedomý, až tak, že mi skoro zabehlo a prestal som sa hýbať. Začnem rozmýšľať, či tu fakt hrá sampel použitý v 'Gotta Lotta' (po neskoršom hlbšom pátraní zisťujem, že je to pôvodná práca tomandandyho) a potom sa to začne nabaľovať a nabaľovať rôznymi ďalšími zvukmi do podoby, ktorá ma dostávala do vytrženia, a keď skončila, prišlo sklamanie. Tak neskutočne veľké. A prečo? Uvedomil som si jej potenciál v nejakej silne dramatickej scéne bez dialógov, pravdepodobne s kopou strihov na zarmútené tváre sklonené v dlaniach, či zábery na tváre s polootvorenými ústami po tom, čo sa niečo fakt prísne doebe. No ale to som si zas uletel trochu od veci, takže späť k filmu! Komorná katastrofická dráma na pôde jedného domu. Panika a beznádej mesta a postáv je veľmi dobre a zručne udržiavaná vďaka sivému filtru, trhanej kamere, kontinuálnej reportáži situácie z rádia a hlavne kvalitnej neutíchajúcej hudby od Toma a Andyho. Človek by si myslel, že takýto film bude prekyprovať jedným klišé za druhým, opak bol však pravdou, nielenže tu doslova ŽIADNE NIE JE, režisér si dokonca dovolil zboriť jedno nekonečné klišé, ktoré je takmer v každom veľkom filme, pretože inak by sa zápletka rozpadla, zatiaľčo tu sa práve na tom zbúraní ďalej stavia. Neuveriteľné. Záveru nechýba poriadny zvrat a celému snímku patričná dávka napätia a taktiež z filmu cítim aj kritiku spoločnosti a strach Američanov z chaosu na ich vlastnej pôde a následného stanného práva. Alebo mi možno iba hrabe a o nič také sa rejža nepokúšal. (10.12.2019)

Nečakajte žiadnu akciu na štýl Smrtiacej epidémie s Freemanom, Spaceym a Russo, ale skôr psychologickú hračku, ktorá kladie oveľa viac dôraz na odpoveď "ako sa budú ľudia správať", než na to "čo sa vlastne stalo." Nie je to vyložene zlý film, ale k lepšiemu hodnoteniu mu chýba práve tá akcia. Hoci, musím priznať, že prvých 15 minút malo všetko to, čo má takýto film mať. Posledných desať minút však bolo trochu nečakanou fackou do tváre divákov. (19.12.2011)

A půl. Pan režisér se zřejmě rozhodl pojmout téma jaderné havárie zcela opačným stylem, než jak jsme zvyklí. Usoudil, že postačí, když se děj bude odehrávat víceméně pouze mezi zdmi městského příbytku a samotné důsledky havárie se divákům donesou pouze z doslechu z rádia. Takže neuvidíme žádné záběry či scény z postiženého místa, osudy okolních obyvatel, ani se nedozvíme nic o tom, jak se vše vlastně událo, nebo jak se rozhodla situaci řešit vláda. Celý film se odehrává mimo centrum katastrofy, se zaměřením na osudy jedné rodiny. Mám však dojem, že tímto odchýlením od zavedených parametrů katastrofických filmů šlápl hodně vedle. Také se rozhodl, že ke zvyšujícímu se napětí a neklidu, divákovi postačí občasné pobíhání hlavního hrdiny z baráku do auta, pocházení po místnosti sem a tam, a NEUSTÁLÉ telefonování (ono je třeba to zkoušet každých pár minut, když jsou linky nedostupné, že. GRR!), které mě už asi po dvaceti minutách začalo nehorázně vytáčet, že jsem měla chuť do telky vlítnout a ten mobil mu někam šlahnout, protože už se to opravdu nedalo snést:) Naštěstí se potom do příběhu přiřítila jeho zbídačená žena a on konečně dostal rozum. Díky němu, a s těžkým srdcem nechal manželku napospas venkovním toxickým spadům a společně rozmýšleli, jak zapeklitou situaci vyřešit. A pokud si myslíte, že se z toho nakonec oba šťastně dostali, nenechte se mýlit, protože při takové havárii, ač si myslíte, že doma jste v klidu, tak karty se můžou lehce obrátit a váš domov se může stát vaší klecí. A ještě ke všemu se k nim připlete malý kluk, který se po výbuchu neutíkal schovat domů, protože se bál. Herci nevýrazní, i když uznávám, že Mary McCormack odehrála dost dobrý part. Možná by tento formát i fungoval, ale tady k tomu jaksi nedošlo. Rozhodně však oceňuji zhruba poslední půlhodinku, kde se věci konečně daly hodně do pohybu. Film se trošku probral a poměrně vydařeně to dotáhl až k vítěznému, docela nečekanému a drsnému konci, v němž zůstanou otevřené dveře jen někomu, poměrně doslova řečeno. (11.01.2011)

TV film....pojem neznámy na DVD pre mňa, ale tento film ma zaujal. Príbeh navodzuje taký politický podtón 11. septembra - ten strach a neznámosť situácie, ktorú tento film ukazuje v plnej kráse, bez žiadnych vizuálnych efektov, ale za to so silným príbehom, emóciami a skvelým Rory Cochraneom (C.S.I. Miami) a zaujímavý koncom, ktorý vynára viacero otázok, ktoré by ste chceli vedieť ale môžte len tušiť. P.S. Nezaškodilo by trochu ozrejmenia situácie, kto to bol...napr. prequel že? (10.07.2008)

"Na verandě žena sténá... zaprášená, odvržená." Toxický popílek v toxickém filmu, od sklepa až po půdu plném otravných keců dvou nesympatických komparzistů (zřejmě záskok za herce, uvízlé s autem v koloně panikařících obyvatel L.A.). Zvláštní varianta manželského slibu: "V dobrém i ve zlém, dokud nás spad na verandě nerozdělí."  Já bloud se těšil na katastrofu jako řemen, davy po sobě šlapajících lidí a heroické zachraňování, příp. na thriller nebo aspoň drama. Místo toho mě jakýsi voják v plynové masce a protichemickém obleku, se zaprášenou jmenovkou Chris Gorak, jebnul pažbou pušky do hlavy, hodil na mě igelitovou plachtu a začal mě týrat půlhodinovým nonstop hysterickým křikem zprávařky z rádia, jalovými dialogy a  dějovými zvrat(k)y. Kašlal na má očekávání, kašlal na logiku, kašlal mi dokonce i na verandě a průběžně mi lomcoval klikou od diváckých dveří a dožadoval se vstupu. Jen zůstaň venku, pacholku Goraku! Tady máš petku vody a jednu hvězdu, s tím do příjezdu vykuřovačů vystačíš. Desinfekci, desinsekci a debilizaci zdar! (15.07.2022)