Režie:
Jaromír PolišenskýScénář:
Jan DrbohlavKamera:
Jaromír MalýHudba:
Petr HanzlíkHrají:
Vladimír Dlouhý, Ingrid Timková, Alois Švehlík, Michal Dlouhý, Saša Rašilov nejml., Vlasta Žehrová, Vladimír Javorský, Oldřich Vlach, Igor Bareš (více)Obsahy(1)
Ďábelský nápad StB - falešná státní hranice uvnitř republiky - a fiktivní příběh lidí, kteří ji překročili. Námětem příběhu je tzv. akce Kámen, při níž agenti Státní bezpečnosti záměrně mystifikovali občany Československé republiky, kteří se pokoušeli o ilegální odchod do zahraniční, vytvářením falešných hranic i falešných pohraničních hlídek a vyslýchajících skupin amerických, německých a francouzských úřadů. Příslušníci Státní bezpečnosti při výsleších zadržené utvrzovali v domněnce, že skutečně překročili státní hranice naší republiky a získávali od nic netušících lidí informace, které byly následně používány v rámci trestního řízení. V průběhu této akce byly zatčeny téměř dva tisíce občanů Československé republiky a většina z nich se o tom, že se stali obětí komplotu, dověděla až po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (116)
VELMI povedený televizní film. Vida, jak i Češi umí vytvořit (po)válečné dílo, aniž by k tomu potřebovali hollywoodské milióny. Stačí pověstné české ručičky, a povedené dílo je na světě. Vynikající herecký koncert dvou bratrů, úzkost a napětí, které provází celý film, uvěřitelné reálie, ... A nezapomenutelný Alois Švehlík... ()
Ačkoli je Swingtime film televizní, má poměrně bohatou výpravu a díky povedené režii a kameře vypadá jako film z kina. Na druhou stranu: tvůrci Swingtime zvolili celovečerní stopáž a přesto pointu krátkého filmu Hranice, který se zabývá úplně stejným tématem, pouze prakticky zdvojnásobili. Konec sice trochu překvapivý je, ale na druhou stranu se něco takového dalo čekat. Vůbec se všechny motivy mohly uzavřít a splést dohromady působivěji (a jasněji). Co StB sledovala tím, že Vladimíra Dlouhého držela u hranic a jeho partnerku zároveň sledovala v Praze, je nutné z filmu víceméně dedukovat - z této pointy se dalo "vytřískat" více. Nicméně i tak Swingtime nabízí hodně podařených dramatických momentů - film se napětím naplní už od začátku a to neopadne prakticky až do konce. Zklamání přichází právě až na závěr - po tom všem jsem zkrátka čekal víc... ()
Tenhle film mě nestačil postrašit horším hodnocením, ani ničím podobným. Jednoduše beseda udělá své, a tenhle film rozhodně stál za to otlačené pozadí. A bratři Dlouzí také podávali skvělé výkony, i když přes ten poutavý, strašný (nemyšleno jako špatně napsaný) a drastický příběh to někdo mohl jen tak přejít. Pět hvězdiček, oh díky, besedo. ()
Přesvědčivý televizní film o jednom zvrhlém projektu komunistické státní bezpečnosti v padesátých letech, kdy byla vytvořena fiktivní státní hranici se Západním Německem a kvůli pochybnému zjišťování ,,podvratných živlů" dokonce zřízena fiktivní americká vojenská posádka. Na televizní poměry skutečně strhující drama a dokonale napsaný scénář. Závěrečné "kdo je kdo" diváka opravdu překvapí. A také přesvědčivě hrající herci, zvláště oba pánové Dlouzí, Michal a Vladimír. Opravdové televizní překvapení na téma, které by měla veřejnoprávní televize reflektovat především. Vypořádání se s vlastní temnou (komunistickou) minulostí... ()
Když už ani ta železná opona není na svém místě, musíte se při klanění ve světlech reflektorů spokojit s jiným jevištěm.. Tragická epizoda z časů, kdy jste museli hrát podle jejich not a ani netušili, jestli to není falešně. Nehledě na televizní look fungují jak naléhavost premisy, tak i postavy, které přesvědčivě pokoušejí i tápou (na Dlouhé však byli všichni krátcí). Nezbývá než souhlasit s Winstonem Churchillem, který tvrdil, že komunismus je vzpoura méněcenných.. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (2)
- Filmovalo se v Kytíně a Praze. (M.B)
- Když Pavel (Vladimír Dlouhý) diktuje Jiřímu (Alois Švehlík) tóny písně "In the Mood" a hraje při tom na klavír, zapomíná, že klarinet je nástroj laděný in B. Místo "C-E-G-C..." by měl říkat "D-Fis-A-D...", protože klarinet zní o tón níže než klavír. Stejně tak Jiřího zdůvodnění, proč nechal hry na klarinet, je poměrně zvláštní vzhledem k faktu, že při výuce se nepostupuje po tóninách, ale samotných tónech - zahrát B nebo Fis není o nic těžší než zahrát ostatní tóny. (L_O_U_S)
Reklama