Cestující

Prumernej, vcelku utahanej snimek s absenci vyraznejsich momentu. Vyjimkou je snad konec, kterej nebyl zrovna originalni, avsak docela pusobivy. Anne Hathaway je nadherna, avsak prumerna herecka, ktera by se neujala ani v Liptakovskem divadle. Filmu chybela jiskra, dejovy zvraty, proste neco co by to ozivilo. Takhle to pripomina dlouhou nudli, kterou nemuzete dostat ven, ovsem na jejim konci vas ceka prekvapeni :-D (05.01.2009)

(spoiler) ~ Líbilo se, proto jsem lehce podiven nad zdejšími komentáři. ~ Praxí nepříliš zkušená psycholožka Claire dostává na starosti pomoci několika přeživším letecké havárie. Během sezení vychází najevo, že že důvod tragédie nemusí být takový, jaký se snaží předestřít zástupci aerolinek. Navíc jedním z přeživších a Claiřiných pacientů je také Eric, který si na rozdíl od ostatních nepřipouští žádné posttraumatické potíže a své přežití bere jako možnost začít svůj život znovu. Ty dva k sobě něco ale táhne. A nejen je, všichni přeživší jsou nějak spojeni. A nejen tím, že si začínají vzpomínat a že je někdo sleduje. Postupem času totiž začíná být jasné, že tady bude něco trochu... hodně jinak. ~ Anne mi nevadila, nevím, proč by mělo. A líbil se mi i film, jehož příběh postupně odvádí diváka záměrně trochu bokem směrem k postavě Erica, přičemž nakonec je všechno jinak. Jediné, co trochu zamrzí, byť ne, že by mě nepřekvapilo, je fakt, že jde o poněkud vykradenou pointu Šestého smyslu. Také závěrečné vysvětlování mohlo být kratší, beze slov, jen s hudbou a záběry, což by finální atmosféře podle mého mnohem více prospělo a zaměstnalo zbytky divákovy představivosti, aby se nemusel domýšlet, proč tedy byla Claire doma v posteli a na rozdíl od ostatních až do konce nic netušila (i když to ten zmatený "chodec" vlastně taky ne...). (25.05.2013)

Do půlky to ještě jde. Ano, je to nehorázná nuda, ale těch 40% tomu ještě dát jde. To co se ale děje potom musel vymyslet nějaký retardovaný vorvaň, jinak si to nedokážu vysvětlit. Ano, závěrečný twist, alias na čem to stojí a padá, je, když pominu to, že naprosto vykradený z asi pěti filmů, který jej už vykradli z dalších filmů, tak, ale tak, ale tak kurevsky imbecilní, nelogický a dementní, až se vám z toho bude chtít plakat. A aby vás Rofrigo donutil plakat, přihodí po twistu ještě dalších deset minut totálních sraček, při kterých vám bude klepat na čelo a říkat: tak takhle to bylo víš, a proto tam byla tato postava, a proto dělala tato postava toto, atd... jinými slovy, mezi řádky: Ty jsi ale idiot, že jsi se na to díval že? Ana Hatwahajajů je v roli terapeutky uvěřitelná asi jako moje přítomnost na koncertě Oasis, do toho si připočtěte kupu sympatických herců, kteří bohužel hrají jedny z nejdementněji napsaných postav a naprosto otravný, příšerný a snad z patnáct let starého filmu vyhrabaný soundtrack, který vás bude po celou dobu srát. Sakra, já mám takovou chuť napsat pointu...kdyby jste ji znali, hned by jste mi dali za pravdu. Ale však se na to podívejte, volové. Jediné, co tu tak trochu fungovalo, byl jakýsi náznak romantického filmu v druhé třetině filmu. To vás ale nemusí moc zajímat, protože v tu dobu už budete zřejmě spát, nebo blít. Jednu hvězdičku za nevímco! PS: pokud se chcete dostat na místo, kde je vrak havarovaného letadla, stačí přeskočit plot. PS2: pokud pojedete na motorce jak chcete rychle bez helmy, nebudou vám vlát vlasy ani nebudete přivírat oči. PS3: Pokud se v letadle vedla vás vyskytuje 2x2 metry velká díra, nemusíte se ani držet sedačky, ani se vám nerozcuchají vlasy. PS4: Osobně si myslím, že Ana Hatwahajajů je výsledek lesbického sexu Liv tyler a Audrey Tatou. (29.12.2008)

Zpočátku jsem doufal, že by to mohlo být zajímavé a ještě asi v polovině jsem přemýšlel, co z toho nakonec vzejde. Potom mě to trklo, ale zase jsem si říkal, že by to bylo hodně laciné zakončení. No a ono to tak opravdu skončilo. Když jsem si potom film znovu v hlavě "přetočil", tak mi došlo, jak to bylo vlastně nesmyslné a nelogické. Kdyby někdo vymyslel lepší a rafinovanější zakončení a nějakým zajímavým zvratem to celé opepřil, bylo by to úplně o něčem jiném. (24.01.2010)

Není nad to, když ze sebe divák nechá osmdesát minut dělat naprostýho, ale opravdu totálního kreténa. A to mě Passengers hlavně kvůli zajímavě podivný atmosféře ze začátku chytli docela dost, ale pak zjistíte, že už se hodinu nic neděje a nakonec jenom sedíte s otevřenou hubou a pomalu začínáte hledat adresu scenáristy, aby jste mu mohli jet rozkopat držku. (15.01.2009)