Nájezdníci z Atlantidy

Ruggero Deodato zde předvádí absolutní masterclass v tvorbě zábavného filmového braku. Nájezdníci z Atlantidy mají vlastně všechno, co si od post-apokalyptického béčka žádáte, a ještě něco málo navíc k tomu. Dávají při tom smysl? Vůbec. Má však smysl je vidět? Pokud dokážete ocenit dobrý-špatný film s pořádným srdíčkem, tak zaručeně! A ta miniatura Atlantidy pod skleněnou kopulí byla naprostý top! (08.06.2022)

Na internetu jsem náhodou narazil na scénu se strunou a ta mě zaujala. Zjistil jsem si odkud ta scéna je a pak už mi nic nebránilo abych si film pustil. I predatori di Atlantide je italskéj Béčkovej postapokalyptickej trash alá Ruggero Deodato. Příběh je fakt k popukání. To se opravdu jen tak nevidí. Bájná Atlantida, členové gangu lačnící po krvi jako by vypadli z oka padouchům z Mad Maxe. Chvílemi se člověk baví, chvílemi se nudí a chvílemi nevěřícně kroutí hlavou co se to tam vlastně děje. V rámci pokleslé zábavy hodnotím slabšími 3hvězdami. (01.03.2024)

"It's terrible Mike. It's like living something unreal." "Unfortunately it's all very true." Tak moment, já měl Deodata za takového toho vizionářského režiséra, který si telefonoval s Coppolou a on rok po svém kanibalském opusu stoukl dohromady tohle? Kdyby to bylo možné, nechal bych si namluvit, že film vzniknul v reálném čase dle plácání osmiletého dítěte, které vyrábí příběh za pochodu. Má to tu typickou 80s fušerskou netrpělivost, kde se každých pět minut řeší něco jiného, ale zároveň to strašně postrádá rytmus. Stále se mění nálady scén a momenty naprosté filmařské nesvéprávnosti zase kontrují celkem slušné kaskadérské sekvence. Ve scénách jsou záběry, které působí jako zapomenuté. Některé dialogy působí jako kdyby se zasekli dva roboti. Že v závěru zatejká do potápějící se Atlantidy, protože má nedovřenou ochranou bublinku už vůbec nechci řešit. Protože chci řešit helikoptéry. Jestli existuje něco jako helikoptérní šotouš, tak tohle je jeho film. Očividně tady někdo velmi neochotně ukončoval scény s vrtulníky, takže jejich přistávací sekvence trvají nekonečné minuty a vlastně déle než by trvaly v realitě, protože se pořád přestřihuje mezi záběry z vrtulníku a z přistávacích plošin. Když není poblíž žádná helikoptéra, postavy si alespoň stěžujou, že by to chtělo helikoptéru. Vrtulník je zde cílem každé akce, Penelope a Telemach této zběsilé odysey skrze snad všechno, co vás bavilo, když jste měli koberec se silnicemi. Imbecilně zhůvěřilá mrdka určena pouze k milování. (09.07.2023)

"Kdybys byl ostrov, kde bys byl?" Tohle je rozhodně zábavnej trash se vším všudy. Samotná premisa (nukleární výbuch za americké občanské války potopil Atlantidu a jaderná ponorka ji v 80. letech vytlačila zpátky na povrch) slibuje spektakulární podívanou a trojice herců připomínajících Carradina, Goldbluma a Rogera Moora z Wishe dílo zkázy dokonává. Je tam hodně záběrů na vrtulníky, spousta strašlivě špatné akce a spousta otázek, které zůstanou nezodpovězeny (Kdo je kruci Aishley? A co se stalo s uvězněnými Atlanťany, kteří vypadají jako Abba?). Dávám dvě hvězdy, ale může to být cokoli v rozpětí odpad až plná palba. (05.08.2023)

Zatímco se arcikněz zenového filmu Donald G. Jackson dušuje, že jeho filmy neupadají do klišé a mohou být novátorsky nepředvídatelné díky tomu, že nepoužívá scénáře, pak Ruggero Deodato dokládá, že i s náležitě zhůvěřilým scénářem a příslušně zdegenerovanou režií lze sehrát tuze WTF divadýlko. Nevěřím, že "Nájezdníky z Atlantidy" napsali ti dva padesátníci, kteří jsou pod tím podepsaní, protože tady hraje prim logika klukovské fantazie věku kolem šesti let. Když se divák nechá zlákat náležitě lživým plakátem a nic jiného si o filmu před zhlédnutím nezjistí, nestačí vycházet z úžasu nad tím, jaké praštěné zvraty přicházejí scénu od scény, jaká postava se někde náhle objeví, nebo dokonce do jakého žánru se film různě přepíná. Deodatova práce s filmovým prostorem a logickou i topografickou provázaností dění mezi záběry nechává blednout i mistra absolutního rámu, drekového samouka Davida A. Priora. Celý film působí až videoherně v tom, že vyprávění hrdiny zcela náhodně spawnuje na bizarních místech a nechává je řešit banální úkoly zcela zhovadilým způsobem. Zdejší postavy nejsou ani jednorozměrné, ba spíš se propadají sami do sebe svou antirozměrností, v čemž mezi všemi exceluje odbornice na předkolumbovské jazyky, která působí jak lobotomizovaná parodie na filmové vědátory. Celý film má natolik vysoký rozpočet, aby si mohl dovolit realizovat všemožné fantasmagorické žánrové polohy od katastrofického filmu přes dobrodružku se sci-fi elementy až po postapo akčňák, Ale při tom je pořád rozpočet natolik nízký, aby papundeklový postapo tuzing, speciální efekty (od ábíčkových miniatur po nevídaně fušerské gore umělotiny) i praktická realizace jednotlivých záběrů vyvolávaly křeče bránice. (14.08.2022)