Repo: Genetická opera!

Je to jen pár minut, co jsem film dokoukal a přemýšlím, jestli ten komentář nenechám na jindy. Muzikály mě skoro vůbec (a opera tím tuplem) neberou (vyjímkou je snad jen Hedwig and Angry Inch) a po ultratragických hororových muzikálech Sweeney Todd a Kanibal! Muzikál jsem přemýšlel, jestli do Repo: Genetické opery vůbec jít. Ale tak přišlo to na řadu, tak jsem si řekl, že tomu dám šanci. A teď nevím jak z toho ven. Místy možná až přestylizovaná cyber-gothic-punk-rocková opera plná "ujetých" latexových a gothic oblečků (převážně v černé barvě), černě nalakovaných nehtů, černých vlasů, nabílených tváří a rudé krve a jedné překvapivě netrapné a snad až pohříchu dobré Paris Hilton (její druhý herecký výkon, co jsem měl možnost vidět a zdá se, že alespoň tohle jí v rámci možností jde). Na jednu stranu mě to dějově nějak extra moc nezasáhlo, nepřipadalo mi to zas až tak moc hororové (navzdory gore a krvi), na druhou stranu má ten film asi štěstí, že ač nejsem goth, posledních tak pět let gothic electro/rockovou hudbu docela poslouchám a i ta stylizace (hadry, make-up apod.) se mi docela líbí (na pohled, ne že bych v tom chodil). Takže z téhle stránky se mi to docela líbilo. A ani ten zpěv tady (narozdíl od již výše zmiňovaných hororových muzikálů) není tak hrozný a často to i sedělo do hudby (ten punkovej výplach někde za půlkou filmu je naprosto žůžový). Chcete-li podobnou atmosféru zažít na ostro, doporučuji návštěvu každoročního festivalu v Lipsku s názvem Wave Gotik Treffen, takhle tam valná většina návštěvníků a návštěvnic chodí oblíkaná. Já vám nevím, obsahově nic moc, stylizací a provedením paráda. Asi do toho znovu jen tak brzo nepůjdu (jestli vůbec) ale jednou a na poprvé to obecně nebylo špatné. 3,5* (04.07.2010)

Repo je velmi zvlastni kousek, na ktery jsem byl pomerne solidne nazhaven a nebudu skryvat urcite zklamani. Na horor je to prilis detske a trapne, na muzikal to ma prilis dementni songy, takze co to vlastne je? Popsal bych to jako vizualne stylovy ulet, ktery mel neskutecny potencial, jenz byl pohrben v tech nejkritictejsich bodech. Prijde mi, jakoby to bylo dilo dvou tvurcu - jeden se snazil vytvorit inovativni a revolucni snimek, dal si zalezet se stylizaci, zapracoval na mnohdy povedenem hudebnim zakladu. Ten druhy tvurce jakoby vzal vsechno co ten prvni vytvoril a zamerne mu to vsechno zkazil svoji infantilni integritou. Asi nejotravnejsi byly vokaly zucastnenych a vubec celkove naprosto odflaknuta lyricka, vokalni i melodicka cast filmu. Co je potom platne, ze tam hraje docela povedena hudba, kdyz pres to kvici, nebo rapuje nejaka strasne nesympaticka mlada pipina naprosty hovadiny? Zaroven me zklamal Nivek Ogre, ktery nejen ze dostal minimum prostoru, ale navic zpival v prisernem gay stylu. Kdo me naopak mile prekvapil byla Paris Hilton, ktera byla kupodivu hodne v pohode. A jeste lepsi byla Sarah Brightman, ktera tady byla skutecne bozska - fatasticky image, ocni implantaty, dokonale kostymy, andelsky hlas.. dlouho se mi nestalo, ze bych se zamiloval do filmove postavy, ale tady to k tomu nemelo daleko. Bohuzel jeji nejlepsi song prijde az v zaverecnych titulcich, takze pozor na to. 6/10 (23.01.2009)

Vemte život do svých rukou. Co je vevnitř to se počítá. Jak moc muzikály nemusím, tak tenhle mě fakt dostal. Sice jsem se těšil na pěkně kontroverzní chirurgické zákroky, které se nekonaly, ale Genetická opera mě zaujala úplně něčím jiným. Vymazlenej vizuál jsem si zamiloval už během prvních záběrů, scénka s promítáním vzkazu v nekvalitním provedení starých ohraných černobílém filmů zas zabrnkala na nostalgickou strunu a mezi gotickým feelingem jsem objevil i poměrně hodně kyberpunkových odkazů. A pak tu jsou komiksové scény, které jsou nejen bravurně udělané, ale taky velmi efektivní co se způsobu vyprávění týká. Jsou totiž krátké, stručné, výstižné a vystačí si s hudebním podkresem. Dost mi to připomnělo scény z Amélie z Montmartru, kde vypravěč popisoval kdo má co rád, i když oba filmy ke krátké retrospektivě přistupují z naprosto opačných konců. Výsledek ale nakonec vyznívá podobně. Navíc se mi velmi líbila drtivá většina písní, což je u muzikálu jedna z nejdůležitějších věcí. No a když nejsou chirurgické operace kontroverzní ani nechutný, tak jsou pěkně detailně udělaný a v kombinaci se zpěvem a černým humorem jsem se u nich tolik nenudil. Poslední hvězdu dávám za rovinu s absurdní parodií na média a svět kolem nás. Po druhé projekci ale asi půjdu s hodnocením dolů. Repo je každopádně jeden z těch filmů, které ve vás vzbudí touhu někoho vykuchat zaživa. Ale žádná řezničina. Rozumíme si? (07.01.2009)

GET UP! GET UP! GET UP! EV´RYBODY, EV´RYBODY! Myslím, že ´sem právě dostal svůj nejhezčí vánoční dárek! Bizarní, perverzní, úchylně-zábavné, fetišistické vizuální orgie v nové taškařici Darrena Lynn Bousmana. Nádherné podobenství, podbarvené emo a ghotic stylem, omocněné úžasnou rockovou árií, dolazené občasnými splatter scénkami, comicsovou stylizací a cool laciným tv lookem. Ona lacinost vlastně krásně doprovazí celý příběh, z tmavého světa, kde právě opera slouží jako komunikační kanál a masivní reklamní kampaň pro transplantace a plastickou chirurgii. No není to geniální? Nad tím vším se tyčí milující démon Paul Sorvino, coby diktátor Rotti Largo a jeho pošahané děti. Co se písní týče, takhle nadšený ´sem naposledy byl, když ´sem poprvé poslouchal Hammillovo libreto The Fall of the House of Usher. Úchvatné texty, neuvěřitelný drive. Mnoho vody uplynulo, co ´sem naposledy slyšel Anthonyho Heada zpívat a jeho Legal Assassin je prostě balzám na uši. A navíc coby Repo je vysloveně boží. Taky Alex Vega nám vyrostla v pořádný (zpívající) kus. Skvělá je i postava Terrance Zdunich, graverobbera/vypravěče, doteď mi v hlavě zní 21st Century Cure a Zydrate Anatomy a potom Blind Meg Sarah Brightmen, to je kapitola sama pro sebe. Při jejím Chase the Morning a hlavně Chromaggia následovaným fantastickým vyústění mi běham až mráz po zádech. Bousman si našel čas i pořádně si zablbnout - Seventeen (jako bych viděl Anyanku a její králíčky z Once More With Feelings) a když se samotném závěru rozeznělo I Didn´t Know I´d Love You So Much, do očí mi hrkly slzy nadšení. Takhle bych se mohl rozplývat donekonečna. A že se slova nerýmují? O to je pak příjemnější vědět, že to všechno funguje. Nemám co řešit. Film roku! KULT! REMEMBER WHO YOU ARE. I´M THE NIGHT SURGEON! (24.11.2008)

Myslím si že REPO je pro klasického českého nevzdělaného a příliš upjatého diváka kina moc velkým osustem a že v Česku nenabere ani 30 000 diváků. Ale pro mě, jako pro člověka, který má nakoukáno věci jako Nekromantik, Beggoten nebo Rocky Horror Picture Show (RHPS) je REPO zase moc krotkou záležitostí. Toho srovnání s RHPS se nevyhneme. Ostatně ono snad ani jiná záměrně braková hororová opera či muzikál neexistuje. REPO má zajímavý námět a ruku v ruce s perfektní vizualní stránkou snímku dává naději na exkluzivní gotický nářez. Jenže režiser Bousman neměl dost velký koule na to aby ukázal opravd pořádný masakr a aby si REPO získal status kultovky mezi fajnšmekry. Je to načančaný film, ale hodně neosobitý a prázný. Navíc zrovna tomuto by look špinavosti hodně slušel. ale celkově my zvrhlíci :-) buďme rádi že aspoň čeští distributoři měli koule na to ho dát do běžných kin i když vědeli že ostrouhají. Nudit se u Genetické opery moc nebudete a paris Hilton s odpadávajícím obličejem je k sežrání. (22.11.2008)